Úvod do teologie Trojjediného Boha 14. díl
V monografii profesora Ctirada Václava Pospíšila "Jako v nebi, tak i na zemi" nalistujeme VI. kapitolu nadepsanou Zrod trinitologie a formulace trinitárního dogmatu v prvních čtyřech staletích křesťanské éry. Čeká nás přehled základních trinitárních herezí. Blíže představíme markionismus. K poslechu 14. dílu vzdělávacího cyklu dogmatiky vás Jana Beránková pozve nejprve v pondělí 04.01.2010 v 16 hodin. Druhou reprízu uvádíme v neděli 10.01.2010 v 10.30 hodin.
Ve 14. pořadu nalistujeme v knize "Jako v nebi tak i na zemi" (vydané nakladatelstvími Krystal OP a Karmelitánské nakladatelství v roce 2007 ) stranu 227:
VI.2. Přehled základních trinitárních herezí
Uvědomíme-li si, že každé církevní dogma je v zásadě určitou formou negace jednostranných interpretací zjevení, pak je zřejmé, že hlubší porozumění dogmatu předpokládá studium toho, co je popíráno. To se nejmarkantněji projevuje právě v trinitologii, protože se jedná o ústřední a zároveň v jistém smyslu také „nejnevýslovnější“ tajemství víry. Původcům bludných trinitárních koncepcí je tedy třeba v první řadě vyslovit uznání, protože právě jejich úsilí představovalo jakýsi katalyzátor dogmatického vývoje v této oblasti. Mylné cesty, jimž dali své jméno hereziarchové jako Sabellius, Pavel ze Samosaty nebo Arius, rozhodně nejsou čímsi nahodilým. Můžeme je přirovnat k virovým kmenům, které jsou neustále skrytě přítomny a přinejmenším implicitně ohrožují trinitologickou reflexi v každé době. Tyto virové kmeny ale zároveň provokují pomyslný imunitní systém ortodoxie k produkci protilátek, a právě v tom také spočívá jejich paradoxní trvalá užitečnost.
Je známo, že základní pravdy víry vykazují strukturu 
bipolárního paradoxu a že pole legitimního teologického pluralismu se nachází v intervalu mezi dvěma, na první pohled vzájemně protikladnými póly - v našem případě se jedná o Boží jedinost a trojičnost. Jestliže nastane spor zástupců dvou koncepcí, z nichž jedna upřednostňuje Boží jedinost, zatímco druhá Boží trojičnost, může dojít k tomu, že jejich představitelé se vzájemně označí za bludaře. Ve skutečnosti ale půjde o dvě pojetí, která se nacházejí v poli legitimního teologického pluralismu.
VI. 2. 1. Markionismus
Markion (cca 85-160) pocházel z Malé Asie, z Pontu u Černého moře. Jeho otec byl údajně biskupem a svého syna kvůli jeho věroučným názorům exkomunikoval. Kolem roku 140 se Markion přemístil do Říma, ale i tam byl z komunity vyloučen. Je známo, že založil vlastní církev, která se rychle rozšířila po celém Středomoří, zejména na Východě.
Markion je ve svém postoji striktně antijudaistický, z Nového zákona přijímá pouze Lukášovo evangelium a pavlovské listy, avšak vylučuje listy Timotejovi a Titovi. Markion nás staví před závažnou otázku, jak vysvětlit odlišnosti mezi starozákonním obrazem Hospodina zástupů a Bohem Otcem Ježíše Krista.
