Hermeneutika mystéria – 6. díl

Základní struktury myšlení v současné dogmatické teologii

Základním východiskem je koncilní text nacházející se v dekretu Optatam totius, článek 16, který uvedl přelom ve vnímání metody v dogmatické teologii definitivně do života katolické církve. Následující takříkajíc prováděcí směrnice v sobě shrnuje mnohé, co je obsaženo v celé řadě ostatních koncilních dokumentů, především v dogmatických konstitutcích Lumen gentium, Dei verbum, v pastorální konstituci Gaudium et spes a v dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio.

„V dogmatické teologii ať se postupuje takto: nejprve se předloží biblická témata, nato se bohoslovcům ukáže, jak přispěli k věrnému předávání a vysvětlování zjevených pravd otcové východní i západní církve a jak probíhaly další dějiny dogmat, a to ve vztahu ke všeobecným církevním dějinám. Potom se mají bohoslovci učit hlouběji pronikat do tajmství spásy pomocí spekulace pod vedením sv. Tomáše a objevovat jejich vzájemnou souvislost, aby se dospělo k jejich dosažitelně nejlepšímu objasnění. Ať jsou také vedeni k tomu, aby vnímali stálou přítomnost a působení těchto tajemství v liturgických úkonech a v celém životě církve. Ať se také učí hledat řešení lidských problémů ve světle zjevení, promítat jeho věčné pravdy do proměnlivých podmínek lidského bytí a sdělovat je současníkům způsobem jim přiměřeným.“

OT 16: Dokumenty, s. 355.

Obnova metody, jak ji požaduje poslední koncil, je radikální: na prvním místě nestojí dogma či teze, ale Písmo svaté, a to nikoli z kontextu vytržené citace, nýbrž témata obsažená v Bibli, tudíž teologie obsažená v Božím slově.

Výroky magisteria představují spíše než východisko jakýsi cílový bod zkoumání a výkladu, což jasně souvisí s tím, že dogmatická konstituce Dei verbum prezentuje učitelský úřad jako autentickou interpretaci zjevení. Nestojí tedy rozhodně nad zjeveným Božím slovem, ale jednoznačně ve službě předávání Božího zjevení.

První část studia dogmatické teologie, charakterizovaná pozorným a pokorným „ nasloucháním“ pramenům, se nazývá Auditus fidei.  Jelikož převažuje kritická práce s prameny, je označována i jako pozitivní nebo historická teologie. Dlužno upozornit, že výraz „pozitivní teologie“ má v hermeneutice mystéria ještě jeden význam, totiž jako opak „negativní teologie“ (analogia entis).

Jelikož je teologie součástí tradice-předávání víry-, přítomnost studenta na přednáškách je důležitou součástí osvojování si této ne právě snadné disciplíny. Výhradně na základě čtení se teologem člověk stane opravdu jen velmi obtížně. Jedním dechem je však třeba dodat, že pouhé naslouchání přednáškám bez vlastního čtení a seznamování se s teologickou literaturou rovněž nedostačuje.

Druhá část studia má spekulativní charakter, a proto se nazývá Intellectus fidei. Jde v ní především o hlubší porozumění pravdám víry. Nejprve je zmíněno zkoumání vzájemných vztahů mezi jednotlivými pravdami víry (analogia fidei). Má být tedy překonáno schematické separování jednotlivých traktátů, které vidíme v manualistice. Rozhodně není pravdou, že pokoncilní teologie by měla být méně spekulativní než ona předkoncilní.

Toto porozumění dále nemá být čistě intelektualistické a do sebe uzavřené, protože koncilní otcové zdůrazňují poměr pravd víry k prožívanému tajemství, liturgii, spiritualitě, životu. Musíme překonávat ono výše zmíněné oddělení akademické teologie od spirituality. Navíc je patrné, že mystériu nelze dobře porozumět bez toho, že by člověk byl v živém vztahu k tomu, co slovní výrokové formy nekonečně přesahuje. Mělo by být jasné, že dogmata nebyla vyslovována jako nějaké akademické poučky, nýbrž jako norma života.

Zajímavé je, že v teologii musí od nynějška hrát roli palčivé problémy života. V pozadí tu cítíme pastorální konstituci Gaudium et spes. Je však zdůrazněn pouze deduktivní moment vycházející ze zjevení směrem k životu. Je nevyhnutelně třeba, i s ohledem na Gaudium et spes, doplnit pohled o induktivní moment, protože ony palčivé problémy a životní situace jsou velmi důležitými a často novými zornými úhly, které nám dovolují vnímat netušenou významovou potencialitu Božího slova. Jedná se o takzvaná novočtení (relektury).

Tento postup je patrný už v Písmu samotném. Což není Nový zákon velkým novočtením celého Starého zákona z hlediska události Ježíše Krista a z hlediska zkušenosti s působením Ducha svatého v prvotní církvi?

V intellectus fidei jde konečně také o hlásání, protože studenti se mají učit vyjadřovat pravdy víry srozumitelně pro člověka jejich doby a dodejme také místa. Smysluplné hlásání se vždy děje po způsobu adresáta, jenomže adresát se nám v dějinách teologie neustále mění. Ačkoli na tomto místě ještě není použito termínu „inkulturace“, věcně je již v citovaném popisu obnovené metody v dogmatické teologii přítomen.

Knihu Prof. Ctirada Václava Pospíšila Hermeneutika mystéria vydala v roce 2005 ke 40. výročí zakončení 2. Vatikánského koncilu Nakladatelství Krystal a Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří.

Pořady vzdělávacího cyklu Radia Proglas připravila v roce 2016 ve Studiu Kristián Praha Jana Beránková.