Katecheze v dějinách a současnosti – 17. díl
Víra člověka není jen jeho soukromou záležitostí. Katecheze je vlastní činnost církve, a to církve jako společenství. Proto je katechetické působení účinné jen do té míry, do jaké je církev společenstvím. V běžném životě se církev stává společenstvím tam, kde se shromažďuje, aby naslouchala Božímu slovu, slavila eucharistii a jejich působením se neustále obnovovala. Aby taková činnost měla také plody může a má přispívat katecheze.
K úkolům katecheze patří také služba (diakonie). Každý z členů církve má svůj podíl na diakonii. Lépe to pochopíme, pokud si představíme některý z biblických obrazů církve, např. obraz církve jako mystického těla. Taková církev je zřejmá, ale zároveň tajemná. Kdo konkrétně tvoří toto tělo? Apoštol Pavel ho ztotožňuje s konkrétním společenstvím věřících ale i s celou církví. Důležité je hlavně to, že hlavou takového těla je vždy Kristus. Ten je stále přítomný.
Slabinou obrazu církve jako mystického těla Kristova je silné spojení mezi Kristem a církví, že se jedná až o totožnost. Bylo by pak možné něco církvi vytknout nebo změnit? Vždyť bychom tak kritizovali samotného Boha. Řešením možná bude jiný obraz církve, a to jako Božího lidu putujícího po poušti. Izrael v knize Exodus rozhodně jako bezchybný nevystupuje.
Více se ale doslechnete 30. ledna 2011 v 16.00 hodin (nebo v reprízách 2. února v 00.05 a 5. února v 10.30).