Křížová cesta z Českých Budějovic
Milí posluchači, ve středu 13. března 2013 vás zveme od 15.05 hod. k modlitbě křížové cesty. Modlíme se níže uvedené texty. Modlitbu doprovodí gregoriánský chorál v podání Scholy Gregoriany Pragensis a souboru Boni Pueri pod uměleckým vedením Davida Ebena a Pavla Horáka.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Pane Ježíši Kriste, Ty jsi řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej.“ Já chci jít za Tebou, opravdu…! Ale mnohdy se mi nechce následovat Tě na cestě na cestě kříže. Prosím, pomoz mi - pomoz nám skrze Tvé utrpení pochopit tajemství, že život se naplňuje v bytí pro druhé, a proto darovat život, znamená nalézt život…
1. zastavení: Ježíš je odsouzen na smrt.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pane, v Tobě bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi. Všechno bylo stvořeno skrze Tebe a pro Tebe. A já – v Tobě, skrze Tebe a pro Tebe stvořený/á – Tě odsuzuji na smrt. Tebe, který jsi Život. Jakým právem? Vždyť Ty jsi – a tedy jsem. Odpusť mi, prosím. Vím, že mám svůj život v Tobě.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi.
2. zastavení: Ježíš přijímá kříž.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Pane, buď toho uchráněn, to se Ti nemůže stát!“ chtělo by se mi zvolat spolu s Petrem ve snaze zadržet Tě. Avšak Ty jsi právě pro tuto hodinu přišel. A tak se ptáš: „Což nemám pít kalich, který mi dal Otec? Ano, Tvá duše je sevřena úzkostí, alle v poslušnosti přijímáš kalich od Otce - přijímáš kříž. K Otcově slávě a ke spáse světa.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
3. zastavení: Ježíš padá pod křížem poprvé.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Padáš pod tíhou kříže, Pane. Je to tíha také mých vin. Miluješ mě a toužíš mě obdarovat svou Láskou, ale já ji mnohdy povýšeně odmítám. Svým hříchem Ti plivu do tváře a srážím Tě k zemi. A přece, Tvoje Láska ke mně trvá – protože láska nikdy nezanikne. Tvoje ruka ke mně zůstává vztažena, stále čekáš, že do ní vložím svou. Už Tě nechci nechat čekat.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
4. zastavení: Ježíš potkává svou Matku.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Maria Boží Lásku přijala zcela bez výhrad. A tak ses Ty, věčné Slovo, mohl stát tělem v jejím lůně a přebýval jsi mezi námi. Nyní odcházíš a Tvoje Matka, která Tě chovala v náručí jako malé dítě, zanedlouho pochová Tvoje mrtvé tělo. Tak rád bys ji objal, abys ji potěšil, jenomže objímáš kříž – to pod ním se ona stane také mojí Matkou a já jejím dítětem. Ráda(a) bych ji objal(a), abych ji potěšil(a)…
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
5. zastavení: Šimon Pánu pomáhá nést kříž.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Chtěla bych mít dost síly, abych všechna svá břemena unesla sama. Zdá se mi ponižující žádat o pomoc. Toužím být dokonalý/á a z vlastní slabosti mám strach. Ale Ty mi ukazuješ vzácnější cestu – cestu lásky, pro kterou nedokonalost vyváří prostor. V lásce máme nést břemena jedni druhých a objevovat, že právě když jsme slabí, jsme silní. Ty potřebuješ mne, nějakého Šimona z Kyrény, snad abych pochopil(a), že já potřebuji druhého a že potřebuji Tebe.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
6. zastavení: Veronika podává Ježíšovi roušku.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Mnozí Tě viděli, Pane, ale byl jsi tak nevzhledný, že po Tobě nedychtili… Byl jsi v opovržení, kdekdo se Tě zřekl… Veronika Ti však soucitně podala roušku a tímto drobným výrazem lásky Ti alespoň na chvíli vrátila vzhled a důstojnost. Bůh, který řekl: „Ze tmy ať zazáří světlo“, kéž osvítí naše srdce a dá nám poznat světlo své slávy ve Tvé tváři, která v oné roušce zůstala otištěna.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
7. zastavení: Ježíš padá pod křížem po druhé.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Podruhé padáš pod křížem, Pane… Nemusel bys. Způsobem bytí byls roven Bohu, a přece jsi na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe jsi zmařil, vzal jsi na sebe způsob služebníka, stal ses jedním z lidí a v podobě člověka ses ponížil… První lidé zhřešili v touze vyrovnat se Bohu - postavit se na Boží místo. I já se často pyšně vzpínám. Ale Ty ses svého božství zřekl a pokorně ses sklonil pod křížem, padl jsi pod ním, abys mě pozvedl – abys vedle Boha připravil místo člověku… Děkuji Ti.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
8. zastavení: Ježíš potkává plačící ženy.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíši, doufali jsme, že Ty jsi ten, který nás má vykoupit, a proto nyní pláčeme, když Tě potkáváme na Tvé cestě na smrt. Ale Ty říkáš: „Neplačte nade mnou… Nad sebou plačte a nad svými dětmi.“. Odpusť, že jsme tak nechápaví, že je nám tak těžké uvěřit tomu, co mluvili proroci – totiž, že Mesiáš má to vše vytrpět, a tak vejít do své slávy. Protože ke vzkříšení se jde přes Golgotu, ale Golgota není cíl, Golgota je cesta, a to ještě pouze Golgota prozářená láskou. Jiná cesta není…, vede však k vítězství.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
9. zastavení: Ježíš padá pod křížem potřetí.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Zase znovu klesáš pod křížem, Pane, a zase znovu mi odpouštíš mou nevěrnost, která Tě sráží k zemi… Kolikrát ještě? Snad až sedmkrát? „Ne“, říkáš mi, „ale až sedmdesátkrát sedmkrát…“ Protože Láska nepočítá křivdy… Ať se děje cokoliv, Láska vydrží…, Láska vytrvá. Jsi k smrti vyčerpán a kříž, který drtí Tvoje tělo i Tvoji duši, je nesnesitelně těžký… jedině Láska Ti dává sílu opět pod ním povstat a nést jej dál, aby se projevila až do konce.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
10. zastavení: Ježíš je zbaven šatů.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Vojáci, kteří Tě křižují, berou Tvoje šaty a dělí je mezi sebe na čtyři díly. Zbývá ještě spodní šat, bezešvý, odshora vcelku utkaný. Proto jej nechtějí trhat, ale raději o něj losují, čí bude… A Ty? S bolestí na ně hledíš s kříže – ne proto, že losují o Tvůj oděv, ale proto, že nechápou, že jim dáváš daleko více: svoje Tělo a svoji Krev, sebe samého. Mnozí odešli, když Tě o tom slyšeli mluvit. Zděsili se Tvých slov. Já dnes nechci odejít, Pane, věřím, že Ty máš slova věčného života.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
11. zastavení: Ježíš je ukřižován.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Každým hříchem odmítám plán spásy, který se mnou Bůh Otec má, a ženu se do záhuby. Ale Ty ses mi, Ježíši Kriste, postavil do cesty, abys mi v ní zabránil, abys mě zachránil. Visíš přede mnou na kříži, s rozepjatýma rukama a krvácejícím srdcem. Nemohu Tě obejít, ale jen povalit a pošlapat, jestliže se chci hnát dál. A tak každým hříchem šlapu po Tvé Lásce a zasazuji Ti rány. Jsem to i já, kdo Tě přibíjí na kříž. Odpusť mi, nechci už hřešit! Prosím Tě, přijmi mě do své náruče.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
12. zastavení: Ježíš na kříži umírá.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Umíráš, Ježíši… Žádný člověk se nemůže rozhodnout, že nezemře. Ani bohočlověk ne. Smrt je bolestná skutečnost, před kterou není úniku, a tudíž se zdá, že odporuje lidské svobodě. Ty však umíráš pro nás – umíráš proto, že až do krajnosti miluješ… Tím nevyhnutelné odevzdání života proměňuješ ve svobodné darování života, tedy v projev největší lásky. A tak se i smrt musí sklonit před svobodou a složit svou zbraň „jsouc pohlcena vítězstvím“.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
13. zastavení: Pán Ježíš je položen do klína své Matky.
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Když Maria přijala zvěst o Tvém narození, Ježíši, velebila její duše Hospodina a její duch jásal v Bohu, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Nyní přijímá zprávu o Tvé smrti. Drží v rukou Tvoje zmučené tělo a její duší proniká meč, jak jí při Tvém zasvěcení v chrámě předpověděl stařec Simeon. A přece věří Tvému slovu, že Tě opět uvidí, že se její srdce zaraduje a její radost jí nikdo nevezme – Blahoslavená, která uvěřila, co jí bylo řečeno od Pána.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
14. zastavení: Ježíš je položen do hrobu
K: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti…
L: …neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Marie, sestra Lazarova, již před časem v Betanii, pomazala Tvé tělo ke dni Tvého pohřbu. Nešetřila drahým olejem z pravého nardu, jímž omyla Tvoje nohy a otřela je svými vlasy. To proto, že poznala velkorysou lásku, kterou vůči nikomu nešetříš Ty – lásku, jež se dává bez míry. Prosím Tě, Pane, nauč i mě milovat, nauč mě dávat se. Vždyť Ty jsi ten, který se věčně dává, a proto věčně žije. Smrt Tě nemůže udržet ve své moci, a tak Tvůj hrob bude prvního dne po sobotě nalezen prázdný.
K: Ukřižovaný Ježíši,
L: smiluj se nad námi
Bože, tak jsi miloval svět, že jsi dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Kéž tento Tvůj nezměrný Dar přijmeme a v odpověď Ti darujeme sebe. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, který s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Dej nám Bože své požehnání, chraň nás všeho zlého a doveď nás do života věčného!
Amen.
Dobrořečme Pánu!
Bohu díky!
(Autorka křížové cesty: Kateřina Brichcínová)