Přijímací zkoušky a naše děti

Hostem pořadu byl Jiří Zelenda ze společnosti Scio , který se podílí na tvorbě testů, které používají střední školy při zjišťování úrovně znalostí a schopností žáků nebo při jejich přijímání a přípravě. Ptali jsme se ho, jak jsou letos organizované přijímací zkoušky pro děti ze zš, které chtějí jít na víceletá gymnázia - termíny, kritéria, podmínky. Kromě toho jsme chtěly vědět, jaké testy Scio připravuje, na jakých principech, jak jsou dostupné, k čemu slouží. Také jak se na ně dá připravit v přípravných kurzech nebo přes internet on-line. Zajímavý byl postřeh, že děti často mají širší přehled v nějaké oblastí než učitel, ale ten naopak vyžaduje rigidním způsobem detaily, které se děti musí naučit zpaměti (a vzápětí zapomenout)...

Učitel už dnes ale nemá "patent na rozum" - tedy informační převahu nad žákem (protože pokud jsou děti v nějaké oblasti motivované, mohou si najít informace samy), ale má doposud spolu s rodiči nezastupitelnou roli průvodce. Tedy někoho, kdo má díky zkušenosti, rozhledu, kreativitě schopnost pomáhat s orientací dítěte v moři informací. V neposlední řadě má mít vliv výchovný a formační v oblasti tzv. "soft skills" - schopnosti dětí, které spadají  do oblasti sociální a emoční inteligence, chování  (říká se jim interpersonální dovednosti). Měly by být důležitou součástí odborné způsobilosti. Opakem těchto univerzálně potřebných dovedností jsou vědomosti, dovednosti zaměřené na konkrétní oblast (vybraný pracovní nebo vědomostní obor).

Scio testy nejsou pouze předmětové (matematika, český jazyk), ale mohou testovat i obecné studijní předpoklady studenta. Takový test není jednostranně zaměřený na zjišťování úrovně vědomostí dětí v jednotlivých předmětech (která může být zkreslená sociálním zázemím, nízkou úrovní předchozího vzdělání nebo momentální indispozicí dítěte kvůli trémě), ale zaměřuje se na zjištění celkové úrovně  studijních předpokladů dítěte a jeho dalších dovedností. Téma přijímacích zkoušek a testů bylo velice zajímavé, v budoucnu se mu budeme v Kafemlýnku jistě znovu věnovat.

KNIŽNÍ TIP

Na portálu signaly.cz jsem objevila drobnou recenzi s citacemi z knihy Wandy Póltawské -duchovní dcery sv. Jana Pavla II. "Rodinám, aby byly silné v Bohu". Autorka, matka čtyř dětí, píše o manželství a rodině z vlastní zkušenosti i z poradenské psychologické praxe. Uvažuje nad papežským Listem rodinám (z r. 1994), kterým se Jan Pavel II. chtěl setkat se všemi rodinami světa. Cituji: 
"Svátost manželství znamená, že od okamžiku slibu je v našem životě přítomný ještě někdo. Nejsme sami, protože je s námi Bůh - Ženich, který je a zůstává věrný, dokud ho nevyženeme!" [str. 117]
"Starat se o někoho znamená dát druhému svůj čas, svoje poznání, svoje zkušenosti... i svoji modlitbu za něho. Obejmout ho tak, aby cítil, že ho miluji." [str. 32]
"Manželská smlouva je dohodou tří osob - dvou manželů a Boha, Stvořitele nebe i země. Slibují Bohu, nejen sobě navzájem. Bůh je svědek, nejen lidé a kněz. Bůh je vždy věrný smlouvě, protože Láska nikdy nezklame. (...)

V pořadu jsme položili anketní otázku: "Jak vedete děti k hudbě a jak jste objevili ten správný hudební nástroj pro ně?"  
První výhra byl knižní, nebo spíš sešitový tip z Kafemlýnku byl "holčičí sešit" Oblékačky s nálepkami.  Vymyslelo a připravilo je studio Pulsar. Najdete v nich postavu holčičky z tvrdšího papíru potaženého fólií, kromě toho jsou tu i fóliové oblečky – sukně, kalhoty, podkolenky, doplňky, které si dítě kombinuje a může je i lepit přes sebe. Přilnavá fólie se dá opakovaně přiložit a sundat. Hodí se pro to, abyste s dětmi probrali, jak se jednotlivé kusy oblečení jmenují, jak se dají kombinovat, i co se k sobě nehodí nebo co podle vás není dobré.  Výborná příležitost jak děti zabavit a zároveň poučit. Oblékačky s nálepkami – červena nebo žlutá, vydal Fragment.

Druhý sešit je také z jejich dílny a tentokrát se vzdělávacím záměrem.  Jmenuje se Dyslexie – Detektivní úkoly pro malé čtenáře. Jestli máte doma s poruchou učení, víte jistě, jak je těžké motivovat ho k procvičování dovedností, které mu dělají potíže. Ale ono stačí mít dítě, které do školy nerado chodí z principu, nebaví ho ani čtení, ani psaní a přesto se to musí naučit. A právě takovým jsou určené úkoly v tomhle sešitu. Jsou postavené na textu, který je třeba přelouskat a pak podle zadání splnit přidané úkoly – něco najít, sestavit, vyluštit. Děti se učí, ale tak, aby je to bavilo. Konečně, který jiný způsob je lepší? Zkuste tedy třeba i díky tomuhle sešitu malou fintu – místo nabídky – pojď, musíme si procvičovat, říct – pojď, teď jdeme hrát na detektivy. Případné vybavení v podobě kostkované čepice, lupy nebo příruční laboratoře není podmínkou. Sešit Dyslexie – Detektivní úkoly pro malé čtenáře vydal Fragment v lednu 2015.