Bůh je plný touhy po člověku

Bůh je plný touhy po člověku

Pořad v souvislostech


Dárcovství krve jako služba
Budeme vysílat

Rodičovské role a výchova
Rodičovské role a výchova
Dluhy a život v rodinách
Vysílali jsme


Pomalá móda jako životní styl

Pomalá móda jako životní styl

Odpočinkový letní čas
Audioarchiv
19. března 2019 Kafemlýnek Autor: Irena Kintrová

Fejeton Ivany Horákové z pořadu Kafemlýnek 19. března 2019 na téma "eucharistie".

Co všechno by musel člověk ve svém životě prožít. Jakými ranami, zklamáními, jakým blátem vztahů by musel projít, aby zapomněl na to, kdo je jeho rodný otec? Zapomenout, kdo je můj táta je asi v lidském životě nepředstavitelné, ale v jiné rovině se to v běhu dějin přece odehrálo. Člověk, který vyšel z Božích rukou, syn svého Otce, urazil za stovky let tak dalekou cestu, že zapomněl, kdo je Jeho skutečným Otcem. Bůh ale, k našemu neskonalému štěstí, nezapomíná. Touží po návratu člověka do své náruče. Tkonklece s včelououží po návratu svého syna a své dcery domů. A aby nám tuto cestu návratu usnadnil, jeho stesk po člověku vykvetl do Eucharistie.

Ježíš, Syn Boží, zde nechal živou vstupenku do nebe, permanentku do nebeského království: Předplatné, jehož platnost skončí až při skonání světa. Nechal zde sám sebe v Eucharistii. Není nic víc, není jiný, mocnější důkaz Boží vstřícnosti k člověku, než Ukřižovaný, Vzkříšený a v Eucharistii žijící Kristus. Žádná z obětí, která byla, i která bude, nemá větší sílu než jedna jediná, zcela obyčejná a přitom nepopsatelně velká, mše svatá. V jejím rámci pak především okamžik, kdy se oplatka z mouky a vody promění v živého Ježíše.

Výraz „eucharistein“ a „eulogein“ připomíná židovská požehnání, která především u jídla velebí Boží díla: stvoření, vykoupení a posvěcení. Jakou slepotou trpíme, když jsme na mši svaté a často znuděně sledujeme to, před čím padají nebeské zástupy na kolena. Kde je přítomna Matka Boží a všichni svatí velebí Nejvyššího. Jsme hluší a slepí a mnohokrát přijímáme Krista neuctivě.

Co by nám mohlo pomoci? Ticho a naslouchání Bohu. Jen prosté dívání se na Něj v Eucharistii, klanění duše před Ním, Pánem a Spasitelem. Není třeba mnoha slov, ačkoli nám srdce starostmi a bolestmi přetéká. Naše duše také potřebuje chválu a obdivování Boha v tichosti. Takové Boží solárium. Nevnímáme, že se s námi něco děje a přesto - Bůh tvoří. Tam, kam je pozván On, nic nezůstává stejné. Vždy zkrášluje, uzdravuje, pozvedá, přináší odpovědi a hlavně, jako pravý Otec se usmívá. Je šťastný, že jsme si udělali čas jen na Něj. Bůh je plný touhy po člověku.

Modlitba:

„Pane, jako otec neopouští své děti, ani Ty jsi nás neopustil. Bereš na sebe podobu chleba a vína, zůstáváš s námi v tajemství Eucharistie. Ty - všemohoucí Bůh - v maličkém kousku hmoty. Děkujeme Ti za tento dar, kterým posiluješ a uzdravuješ našeho ducha, duši i tělo. Dej, abychom Tě rádi navštěvovali, rádi se na Tebe jen tak dívali a nechali se proměňovat. Nauč nás všechny starosti i radosti, veškerou vděčnost i zklamání odevzdávat Tobě. Nauč nás žít z Eucharistie. Amen.“