Homosexualita v prostředí církví. Téma, které je stále otevřené a budí kontroverze. V Bibli se píše, že manželství uzavře jen muž se ženou, stejně tak to prezentuje i oficiální učení nejen katolické církve. Jenže ve skutečnosti tomu ne vždy tak je, život v celibátu není pro každého. Proto vám ve dvou dílech věnovaným tomuto tématu nabídneme dvě odlišné cesty gayů, kteří věří v Boha.
V prvním dílu přinášíme příběh gaye, který se rozhodl ctít učení církve a strávit celý život bez partnera. lehké sehnat někoho, kdo by byl ochoten svůj příběh otevřeně vyprávět na mikrofon. Byl to strach z odsouzení, u někoho třeba i stud. I proto se náš host rozhodl, že v pořadu vystoupí anonymně. „Je mýtus, že romantický vztah je tím jediným naplněním života.Opravdu to tak nemusí být a zjistil jsem, že mi to tak opravdu vyhovuje. Udělal jsem domluvu s Hospodinem že půjdu cestou celibátu, i když si tím nejsem jistý. Radši zariskuju na tu tradiční stranu a budu single,“ popisuje svůj proces rozhodování se pro život bez partnera. „Jsem asi jediný gay, který byl s uvědoměním své sexuality na světě sám jen asi deset minut, to bylo mé velké štěstí.“
Hosty příštího dílu budou Dominik a Ondra, mladý homosexuální pár. Hluboce věřící muži, kteří se rozhodli, že jeden bez druhého už být nechtějí. Uslyšíte, jak těžké pro ně bylo rozhodnutí žít život, který je v rozporu s oficiálním učení církve. Co ve svém životě vnímají jako požehnání a jak jejich rozhodnutí vnímá okolí.
A jaké těžké chvíle kvůli své orientaci zažíval náš dnešní host? „Moje základní identita je, že jsem v Kristu. Dnes už mi nedělá problém říct, že jsem gay, vnímám to jako součást mého já, ne jako základní popis. Dřív jsem míval deprese, potřeboval jsem neustálý kontakt s okolím, bylo to až nezdravé. Bůh mě z toho dostal. Jel jsem na delší dobu do zahraničí, kde jsem byl naprosto sám. Stal se tam téměř zázrak, od té chvíle umím žít i bez neustálého kontaktu s přáteli.“ Co považuje za dar od Boha a co třeba dělá, když se do někoho zamiluje? Uslyšíte v pořadu Na dřeň dnes od 16:00 v našem vysílání, nebo potom kdykoliv v podcastech.
Katoličtí kněží ve 110 kostelích po celém Německu včera požehnali homosexuálním párům. Učinili tak v rámci iniciativy nazvané Láska vítězí, kterou chtěli protestovat proti oficiálnímu postoji katolické církve. Ten formulovala Kongregace pro nauku víry letos v březnu, kdy napsala, že kněží nemohou udělovat požehnání vztahům a partnerstvím, které "předpokládají sexuální aktivitu mimo manželství".
Poslanci dnes na mimořádné sněmovní schůzi v prvním čtení odsouhlasili návrh na uzákonění manželství pro osoby stejného pohlaví, a předlohu, která by naopak rozšířila současnou zákonnou ochranu rodin zmíněnou v Listině základních práv a svobod na manželství jako společenství muže, ženy a dětí. Oba návrhy nyní projednají sněmovní výbory.
Vídeňský kardinál Christoph Schönborn není spokojený s rozhodnutím Kongregace pro nauku víry ohledně nemožnosti žehnání svazku stejnopohlavních párů. Uvedl to v rozhovoru pro diecézní noviny Der Sonntag.
Drogově závislým, lidem ve vězení, bezdomovcům, nemocným, ženám v azylových domech, Romům, cizincům – nejen těmto lidem za svůj život pomáhal Marek Janás, sociální pracovník a bývalý jezuita. O sociální práci, jeho cestě do řádu a zpátky do běžného života je další díl pořadu Na dřeň.
Svatý otec v dokumentárním snímku Francesco od režiséra Evgeny Afineevského, který měl premiéru včera na filmovém festivalu v Římě, poprvé veřejně podpořil registrované partnerství homosexuálních párů.
Když jí bylo 29 let, poprvé vycestovala s Lékaři bez hranic na misi do Afghánistánu. Ani nečekala, jak moc jí tato cesta změní život. Proč ji tehdy tak děsila představa života s hypotékou a neustálým vytížením v nemocnici? Proč je černá ovce rodiny? A jaké to je jezdit na rodinné mise? I o tom povídá anestezioložka Adéla Clausen.
Z jednoho článku na blogu, který Kristýna před pár lety spontánně napsala, se postupně stal projekt, který nyní sledují desetitisíce žen a dívek – Za normální holky.
Když bylo Dorotce 19 let, její budoucnost vypadala krásně – odmaturovala s jedničkami, dostala se na vysněnou školu, měla dlouhodobý vztah. Pak ale přišel zlom, a během jednoho dne se z nadějné studentky JAMU stal pacient psychiatrického oddělení. O životě se schizoafektivní poruchou mluví Dorota Voráčová.
Hosté na rozhovory většinou přicházejí s neutrálním nebo nervózním výrazem, zvlášť pokud nejsou zvyklí na povídání za mikrofonem nebo pokud zatím nemají žádnou zkušenost konkrétně s Radiem Proglas. Česká divadelní a filmová herečka Veronika Khek Kubařová naopak dorazila do studia poměrně dost uvolněná a s milým úsměvem.
V druhém dílu věnovanému homosexualitě a křesťanství uslyšíte otevřenou výpověď Dominika a Ondry. Ačkoli učení katolické církve udává, že lidé s homosexuální orientací mají žít bez partnera, realita někdy vypadá jinak. I proto nabízíme příběh dvou hluboce věřících mužů, kteří se rozhodli, že jeden bez druhého už žít nechtějí. A s redaktorkou Hanou Strašákovou si povídali o tom, jak jejich odlišnou sexuální orientaci přijali jejich rodiče a lidé ve farnosti. O tom, jak pro ně samotné bylo těžké zjistit, jakou cestu si v životě zvolit. A jak do jejich rozhodování vstoupil Bůh.
Líbí se ti podcast Radia Proglas Na dřeň? Podpoř ho svým hlasem v soutěži, která oceňuje nejlepší podcasty v České republice. Pomůžeš tak s propagací jedinečného pořadu, který se nebojí duchovních i kontroverzních témat a jde do hloubky.
Už od malička miluju sport, a tak byl kanál ČT4 mým nejvyhledávanějším televizním programem. Vždy jsem zpozorněla, když se na obrazovce objevila Barbora Černošková, která byla dlouho dobou jedinou ženou ve studiu.
Závislost na pornografii – je to vůbec možné? I tímto se zabývá další díl pořadu Na dřeň, jehož hostem je Pete Lupton. Tento mladý muž se netají s tím, že sám musel právě závislost na sledování porna několik let řešit.
Pozvat si do pořadu určeného primárně přemýšlivým vysokoškolákům ženu, která vyhrála soutěž amatérských cukrářů a pekařů na obrazovkách České televize, se může zdát jako naprostá absence zdravého úsudku a kvalitní inspirace. To by byl ale opravdu velmi rychlý soud mimořádně zajímavé ženy, která v dalším dílu pořadu Na dřeň nejen že dává nahlédnout do zákulisí televizní soutěže, ale především nabízí pohled zkušené matky, manželky, vytrvalé studentky a poctivé právničky na mnohá témata, která se dotýkají nás všech každý den.
Poslední týdny s Barborou úzce spolupracuji. A když sleduji, že se zároveň s enormním nasazením v pomoci potřebných snaží ochránit i další dobrovolníky, nutí jim odpočinek a připomíná základní pravidla psychohygieny, nemůžu se ptát jinak, než: jak to ta ženská stíhá? Jak se dá dobrovolničit v tak velké míře a nezbláznit se z toho?
„Chtěla bych udělat díl o našich transcendentálních zážitcích.“ Takhle nešikovně jsem svým kolegům v podcastu Na dřeň předestřela svůj nápad udělat díl o našich duchovních zážitcích a věcech mezi "nebem a zemí".