Dopis nemocným - březen 2007

22. března 2007 Vítejte, senioři Autor: Magda Hauserová

Všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby na tento měsíc zní: „Abychom pozorně naslouchali Božímu slovu, o něm uvažovali, je milovali a prožívali.“

Drazí nemocní!

Všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby na tento měsíc zní:

„Abychom pozorně naslouchali Božímu slovu, o něm uvažovali, je milovali a prožívali.“

Kdy jindy bychom to měli dělat víc, nežli právě v postní době. A aby se nám to dařilo, ráda bych vám proto nabídla úvahy a modlitby z knížky Evangelium milosrdenství od Anny Marie Canopi, OSB, abatyše benediktinského kláštera ´Mater Ecclesiae´ v Itálii. Už úvod je krásný!

„Ó Milosrdný, který spolu s námi pláčeš už od prvních slz Adama a Evy, dej, aby pod Tvým pohledem roztála každá tvrdost našeho srdce. Dej nám schopnost přijímat a dávat Tvůj božský soucit. Nedopusť, abychom soudili druhé naší falešnou mírou, nýbrž Tvou velkodušností až natolik, že se budeme považovat za dlužníky všech ostatních. Dlužníky lásky, která neustále narůstá ...  Ano, Milosrdný, který nad námi a s námi pláčeš. Tys přišel mezi lidi nahý a ponížený, chudobný a slabý, osamělý a odmítnutý. Nenechávej nás přejít kolem Tebe, aniž by náš zrak na Tobě spočinul, nenechávej nás žít vedle Tebe, aniž bychom Tě poznali a milovali. Ty, Milosrdný, jsi Ten, kdo nese náš hřích už od prvního pádu, jímž jsme se stali ubohými a nešťastnými. Ty něžně osušíš naše oči až do poslední slzy a přeměníš všechen lidský pláč v radost a spásu.“                                                                 

K jednotlivým dějům a výrokům Pána Ježíše v  evangeliích autorka píše:

„Pozvání ke stolu je vždy oslavou. Při společném stolování má výsadní místo rozhovor. I pro Ježíše je stolování příležitostí k důvěrnému rozhovoru, k svěřování tajemství a pravd o Bohu, Jeho království a o člověku. Neočekává od nás oběti, ale jako oběť očekává naše srdce a vědomí hříšnosti. Čeká, až s vděčností přijmeme pozvání ke stolu jeho milosrdenství. Jako přátelé a hříšníci, nemocní a malomyslní, jako Levi a Zacheus, i my žijeme každý den s vědo mím své hříšnosti  a dvojakosti. A Ježíš prochází a volá ... Je lékařem, který uzdravuje lidská zranění... Nalézá nás nemocné, nejisté, ale když přijmeme jeho Slovo, když pokorně uznáme, že potřebujeme jeho milosrdenství a předložíme mu svou nekonečnou chudobu, vždy nalez- neme sílu vstát a následovat Ho ... Každý člověk je žebrák před Boží branou. Žebrák, který tluče a prosí o slitování. Na Otcovu bránu tlučeme vždy s prázdnýma rukama. Neměli bychom však chtít jen dostávat, nýbrž  vroucně toužit po tom, abychom směli i obdarovávat, podle toho, kolik jsme obdrželi. Celé naše bytí je dluh, který se však může stát ziskem do té míry, do jaké odpustíme druhému... Jistý důkaz, že jsme opravdu poznali Boží milosrdenství, je radost, která zaplaví srdce v okamžiku, kdy dokážeme odpustit ... Pane, dej, ať v nás roste  touha často se s Tebou setkávat, následovat Tě a přijímat v plnosti Tvé Evangelium.“

Moc Vás zdravím.

Sestra Pavla.