Zápolení o naději a lidskou důstojnost II.

Zápolení o naději a lidskou důstojnost II.

Česká katolická teologie a astronomie v období 1850-1926 a dále - to je téma druhého setkání nad monografií prof. Ctirada Václava Pospíšila. Premiéra je  8. září v 16 hodin, repríza je následující neděli v 10. 30 hodin.  

Otevřeme-li odborné publikace zaměřené na problematiku dějin české vědy, anebo na dějiny vědy ve vztahu k naší zemi, určitě nás nepřekvapí, že se zde poměrně hojně hovoří o Mikuláši Koperníkovi jenž se osmělil vyslovit hypotézu heliocentrického uspořádání slunečního systému, a zejména o Galileovi, s jehož jménem je v mnohém spjata tak zvaná vědecká revoluce 17. století. V obecném povědomí shledáváme přesvědčení, že se katolická církev stavěla  k nové experimentální vědě kriticky a odmítavě.

Nicméně i v ideologicky zabarvené publikaci z počátku šedesátých let dvacátého století se konstatuje, že v 17. století se vyskytovala zejména ve Francii a v Německu řada jezuitů - přírodovědců, kteří sehráli v dějinách evropské vědy významnou roli. Tyto poukazy obecného rázu ukazují na to, co by měl soudný badatel, který odloží ideologické brýle, v zásadě očekávat, totiž, že názorová scéna nejen na poli přírodovědy samotné, nýbrž pochopitelně také na poli teologie a filosofie bude značně různorodá a mnohovrstevná, pročež zobecňující soudy o postoji teologie a církve na jedné straně, případně o postoji přírodovědy na straně druhé, by neměly na již první pohled vzbuzovat přílišnou důvěru.

Vraťme se ale od hermeneutických pravidel na pole dějin.  

Pořad připravila Jana Beránková. K novému poslechu nabízí Audioarchiv  Proglasu.