Renesance v Itálii

Renesance v Itálii

V devátém pořadu vzdělávacího cyklu se prof. Jan Royt CSc. zaměří na renesanci v Itálii. Premiéra je 12. 06. 2017 v 16. hod., repríza je následující neděli v 10. 30 hod.

Duch, který ovládal středověké umění, je nahrazen ve 14. století člověkem, dokonalostí zobrazení a studiem přírody. Takto chápal nové pojetí např. jeden z prvních humanistů Francesco Petrarca. Renesance se více než o Boha zajímá o člověka. Nový umělecký řád si všímá především proporcí lidského těla a antropocentrických měřítek.

Současníci i následovníci italských mistrů Giotta a Pisana postupně vytvořili klasický styl vrcholné gotiky, který otevřel cestu rané renesanci 15. století. Nejvýznamnější z nich byl Tommaso di Giovanni di Simone Guidi, zvaný Masaccio (1401-1428),který uvedl do obrazů malířskou perspektivu.

Prvním velkým renesančním architektem se stal Filippo Brunelleschi (1377-1446). Vytvořil florentský dóm Santa Maria del Fiore s monumentální dvouplášťovou kupolí s lucernou. Poprvé od zániku antiky používá sloupořadí (florentský nalezinec – Ospedale degli Innocenti).

Jeho následovníkem byl Leon Battista Alberti (1404-1472) – Sant´ Andrea v Mantově. Za papeže Mikuláše V. začal se stavbou nového chrámu nad hrobem sv. Petra, který později dokončili Bramante a Michelangelo.

Giacomo Barozzi z Vignoly, zvaný Vignola (1507-1573) – Michelangelův žák - je autorem římského kostela Iĺ Gesú, který se pak stal vzorem pro další kostely jezuitského řádu.

Andrea di Pietro, zvaný Palladio (1508-1580) působil v rodné Vicenze. Jeho nejznámějšími díly jsou Olympijské divadlo, obnova gotického Palazzo della Ragione a kostely San Giorgio Maggiore a Redentore v Benátkách. Spolu s Giorgiem Vasarim, autorem životopisů významných italských umělců, patří do generace prvních představitelů manýrismu.

Střední Evropa v 16. století přijímá renesanční idee v souvislosti s reformačními snahami v církvi. I zde jsou úzké kontakty s italským uměním. Mnohá města staví nádherné radnice nebo obytné domy. Italský vliv poznáme i na zámku Wawel v Krakově.

Andrea Pisano je autorem výzdoby jižních dveří baptisteria San Giovanni ve Florencii, jehož původní stavba pochází už ze 4. - 5. Století. V roce 1401 vypsal cech soukeníků ve Florencii konkurs na sochařskou výzdobu druhých dveří. Byli vybráni dva sochaři – Lorenzo Ghiberti a Filippo Bruneleschi. Lorenzo Ghiberti vytvořil dílo, kterému se dodnes říká Rajské dveře.

Donato di Niccolo di Betto Bardi, zvaný Donatello (1386-1466), sochař, který vyzdobil florentský dóm a Or San Michele. Už David, jedna z jeho prvních soch je slavná. Na antické tradice navazuje a zároveň je překonává i v jezdeckém pomníku kondotiéra Gattamelaty v Padově. V basilice sv. Antonína v Padově vytvořil nádherný oltářní reliéf s motivem ze života sv. Antonína.

Andrea di Cione, zvaný Verrocchio (1435-1488), také Florenťan a také autor sochy Davida nebo zase Jezdecké sochy Colleoniho. Byl učitelem Leonarda da Vinciho.

Luca Della Robbia (1400-1482) je zakladatelem rodu proslaveného sochami z glazované keramiky –Výzdoba florentského Ospedale degli Innocenti, Madona z Via dell´ Agnolo.

Michelangelo Buonarroti (1475-1564), sochař, malíř, architekt, básník. Pracoval pro rod Lorenza de Medici.

Socha Davida pro náměstí ve Florencii, Mojžíš v římském kostelíčku San Pietro in Vincoli, náhrobky Mediceů ve Florencii v San Lorenzo, Pieta v chrámu sv. Petra ve Vatikánu, sousoší Piety v kostele Santa Maria del Fiore ve Florencii. Své poslední dílo, Pietu z paláce Rondamini v Miláně, už nedokončil.

Michelangelo svým dílo postavil hranici umělecké tvorby tak vysoko, že další generace už tvořila spíš po způsobu Michelangelově. Tím začíná hnutí, které se rozšířilo po celé Evropě pod jménem manýrismus. Nejlepšími sochaři manýrismu byli Benvenuto Cellini (1500-1571) – Perseus s hlavou Medúzy ve Florencii a reliéf Diany v Louvru, a také poněkud mladší sochař francouzského původu Giambologna, autor dynamických sousoší (Únos sabinek, Letící Merkur).

Malba italské renesance je od počátku 15. Století ovlivněna dílem Masacciovým. Trojrozměrné zobrazení prostoru, dokonalá perspektiva, monumentalita postav a světlo, které umocňuje rytmus děje – to jsou jeho největší vklady do tvorby následující generace.

Dva velcí mistři malby ve Florencii:

Domenico Ghirlandaio (1449-1494) – Stařec a hoch – malířův realismus založený na Giottově a Masacciově malbě dokonale dokumentuje florentský život

a Allessandro Botticelli (1444-1510) – La Primavera či Zrození Venuše ve florentské galerii. Jeho biblické náměty jsou opět realistickými díly –Klanění tří králů, Zvěstování, Pieta.

Piero della Francesca (1416-1492) – Narození Pána

Andreo Mantegna (1431-1506) – Ukřižování, Smrt Panny Marie. Jako jeden z prvních umělců vytvářel grafické listy.

Luca Signorelli (1440-1523) – na pozadí neobvyklých náboženských námětů převažuje zájem o lidskou postavu v aktu (Poslední soud, Vzkříšení, Peklo a Ráj - v katedrále v Orvietu)

Florencii v 15. století konkurovaly Benátky. Tam působil i Antonello da Messina (autor expresívních portrétů) nebo Vittore Carpaccio, malíř obchodnických cechů a námětů biblických a hagiografických (Legenda o sv. Kateřině).

Leonardo da Vinci (1452-1519) vyrůstal v dílně sochaře a malíře Andrey Verrocchia. Jedna z prvních prací je na Verrochiově obraze Kristův křest nebo malém deskovém obraze Zvěstování. První samostatný obraz tzv. portrét Ginevry Benci. Portrét Mona Lisa v Louvru, Madona Benois v Ermitáži, Dáma s hranostajem - v Krakově, Madona ve skalách a Sv. Anna Samotřetí v Louvru. Některé práce jsou nedokončeny (Klanění tří králů ve Florencii, Sv. Jeroným ve Vatikáně, Sv. Anna samotřetí v Londýně). Poslední večeře Páně – jediná nástěnná malba Leonardova se nachází na čelní stěně refektáře dominikánského kláštera Santa Maria delle Grazie v Miláně. Posledním dílem je Svatý Jan Křtitel. Michelangello ve službách papeže Julia II. pracoval na výzdobě Sixtinské kaple ve Vatikánu. Fresky znázorňují výjevy ze Starého zákona a postavy proroků. O čtvrt století později přimaloval na čelní stěnu motiv Posledního soudu, s Kristem jako soudcem.

K nejuznávanějším malířům zač. 16. stol. Patřil Raffael Santi (1483-1520). K jeho nejproslulejším dílům patří obrazy Madon (např. tzv. Krásná zahradnice - v Louvru, Sixtinská Madona - v Drážďanech nebo Madona s Ježíškem a Janem Křtitelem - ve Vídni). Raffael zemřel v mladém věku a je pohřben v římském Pantheonu.