Šíření raně křesťanského umění

Šíření raně křesťanského umění

Ve třetím pořadu dokončí prof. Jan Royt výklad o raně křesťanském umění. Zaměří se zejména na památky v Milánu, Raveně a Konstantinopoli. Premiéra je 1. května 2017 v 16 hodin. Pořad opakujeme v nočním vysílání a pak následující neděli v 10.30 hodin. 

Církev utajovaná před světskou mocí 3. století, se stává za císaře Konstantina povolenou a vlivem Milánského ediktu v r. 313 se začíná oficiálně prosazovat v celé římské říši – západní i východní. S tím souvisí i rozvoj křesťanské architektury. Císař Konstantin nechal v Římě postavit na přání papeže Silvestra dva kostely (kostel sv. Petra a S. Giovanni in Laterano). Kostely založené na obdélníkových půdorysech vycházely typově ze starých tržnic. Později začaly centrální stavby v Římě sloužit křtům a změnila se jejich koncepce i název – baptisteria.

V Milánu byl velkou osobností v architektuře sv. Ambrož. Za jeho působení vznikla řada významných staveb (kostel sv. Tekly, S. Salvatore, bazilika sv. Panen, sv. Apoštolů, sv. Mučedníků).

V Raveně se v architektuře spojují vlivy římské a milánské. Kostel Santa Croce byl postaven v letech 402-425. K jednomu konci nartexu (vstupní prostor před loděmi kostela) je přistavěno tzv. mauzoleum Gally Placidie s křížovým půdorysem. Z pátého století pocházejí v Raveně i další kostely - S. Spirito, San Giovanni, S.Apollinare Nuovo či S.Apollinare in Classe, postavené jako trojlodní baziliky.

Byzantské umění

Císař Konstantin učinil z Byzance (původně nevýznamné vesničky) nové centrum říše a pojmul ho jako Nový Řím. Konstantinopol - nová metropole byla dokončena během krátké doby, včetně hradeb, bran, vodovodu i monumentálních budov. Nejokázalejší stavbou byl císařský Posvátný palác, z něhož se ale nic nezachovalo. Jednou z mála dochovaných staveb je chrám Boží moudrosti (Hagia Sofia). Stavbu započatou Konstantinem dokončil v 6. Století císař Justinián. Po dobytí Konstantinopole Turky byl chrám v r. 1453 proměněn na mešitu, původní mozaiky byly zamalovány a byly přistavěny minarety.

Nové pojetí byzantského umění se udrželo ve východních oblastech po císaři Justiniánovi ještě osm set let. Dominantou architektury zůstávají kupole – objevuje se nový typ tzv. kupolový kostel. Nádhernou památkou byzantské architektury 11. století je chrám sv. Marka v Benátkách. Stavba začala už v 9. století, ale chrám vyhořel a byl znovu budován. Benátky měly s Byzancí čilé obchodní styky a přestože západní Evropa později už byla románská, je chrám sv. Marka skvělou ukázkou umění byzantského.

Komplex pravoslavných klášterů na poloostrově Athos také zachovává až do dnešních dnů byzantskou mnišskou kulturu (např. kláštery Zograf, Panteleimonos, Pavlu pod horou Athos, Megistis Lavras, Pantokratoros a další).

Posledním významným střediskem byzantského umění bylo Rusko. Za knížete Vladimíra přijalo křesťanství (r. 989) a s ním i byzantskou kulturu. Kníže Vladimír zbudoval chrám sv. Sofie v Kyjevě, chrám sv. Sofie v Novgorodu. v 16. Století vzniká za cara Ivana Hrozného chrám Vasila Blaženého v Moskvě. Stavby byly vždy bohatě zdobeny, a to nejen nástěnnou malbou, ale i deskovými malbami – ikonami s náboženskými motivy. Nejznámějším autorem ikon byl Andrej Rublov (1. Pol. 15. století).

Západní Evropa však šla jinou cestou a s byzantským uměním se seznamovala spíš jen prostřednictvím užitého umění,které se sem dostávalo při obchodování či křižáckých výpravách.