Umění doby románské

Umění doby románské

prof. Jan Royt se v pátém pořadu vzdělávacího cyklu Dějiny křesťanského výtvarného umění zaměří na památky z doby 11. a 12. století ve Francii, Itálii, Španělsku a v Čechách. Premiéra je 15. května 2017 v 16 hodin. Pořad opakujeme také následující neděli o půl jedenácté. 

Po skončení karolinské doby se v západní Evropě 11. a 12. století rozvíjí umění románské. Název tohoto stylu je odvozen od jména města Říma -Roma a označuje umění v zemích, kde se hovořilo románskými jazyky. Románská architektura je typická půlkruhovým obloukem a valenou klenbou, později křížovou. Půlkruhový oblouk se uplatňuje v oknech a portálech. Románské sloupy s hlavicemi různých tvarů a dekoru bývaly odvozené z korintského slouhu přetvořeného křesťanským uměním.

Bazilika je základní typ kostelů. Je často vícelodní s příčnou lodí (transeptem), věží nad křížením a apsidou (např. Notre Dame du Port v Clermont-Ferrand). Bohatí dekorativnost staven je patrna zejména ve francouzských stavbách (Notre Dame la Grande v Poitiers, kolem r. 1143, S. Sernin v Toulouse, nebo bazilika v Cluny, která už není.

Většina francouzských hradů má románské základy (např. hrad ve Foix, opevnění města Carcassonne), k významným stavbám patří i mosty (Avignon).

Ve Španělsku je nejznámější románskou stavbou kostel v Santiagu de Compostela, v Anglii zase katedrály ve Winchestru a Worchestru nebo londýnský Tower. V Německu stojí za zmínku chrám sv. Michala v Hildesheimu nebo chrám Panny Marie na Kapitolu, oba ze začátku 11. století. V Kolíně nad Rýnem je to chrám sv. Martina a sv. Apoštolů z 12. století. Velkolepé stavby najdeme ve Špýru, Mohuči či Wormsu – hornorýnské tzv. „boží hrady“. Vyvrcholením románské německé architektury je klášterní kostel v Maria Laach. V severní Itálii najdeme na dobu románskou hodně památek. V Lombardii jsou to např. dómy v Modeně, Ferraře, kostel S. Zeno ve Veroně a baptisterium v Parmě. V 11. století se stává centrem dění Pisa – je to známý dóm s proslulou šikmou věží - zvonicí . Ze stejné doby pochází přestavba baziliky sv. Ambrože v Miláně, opatství v Monte Cassinu nebo chrám S. Michele v Pavii.

Románské umění v českých zemích

V architektuře se uplatňuje nadále typ rotundy a baziliky (rotunda sv. Jiří na Řípu, rotunda sv. Martina na Vyšehradě, klášter na Strahově – románské části pod barokní úpravou jsou z roku 1140), klášter v Třebíči, kamenný most přes Vltavu – „Juditin most“ ze 70. Let dvanáctého století.

Na architekturu mělo těsnou návaznost sochařství. Sochy jsou schematické, často pojaté dekorativně, ornamentálně. Často se používá hieratická perspektiva. K vrcholům románské plastiky patří reliéfy z věže Juditina mostu s postavou krále Vladislava II., ozdoby z biskupského paláce v Olomouci, portál baziliky v Třebíči či Tišnově – Předklášteří. Zachovaly se nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě.

Významná je malba knižní (iluminace), pěstovaná v klášterech a skriptoriích. K nejstarším památkám patří iluminace Gumpoldovy legendy o sv. Václavovi, Kodex vyšehradský (roku 1085), či rukopis Augustinova spisu De civitate Dei, u kterého už známe také autora s pomocníkem – (Hildebert a Everwin s myší). Ze stejné doby pochází tzv. Horologium olomoucké, pocházející ze skriptoria biskupa Jindřicha Zdíka. Byzantské vlivy jsou patrny v iluminacích slovníku Mater verborum. Prolnutí pozdního románského slohu s nově nastupujícím gotickým představují obrazy na pilířích kostela Narození Panny Marie v Písku.