Matka Páně podle Písem – 2. díl

Nejprve ale dopovíme téma prvního pořadu v němž jsme hovořili o mariánském fenoménu. Jak  je to s úctou k Matce Páněv islámu?

Ve druhém pořadu Úvodu do mariologie upozorňuje prof. Ctirad Václav Pospíšil ze všech možných nezdravých projevů uctívání Panny Marie alespoň na dvě základní rizika mariánské úcty.

To první riziko tkví v tom, že to přirozené, náboženské převáží nad nadpřirozeným. Takové prožívání souvisí  zřejmě s kultem matky, jak ho popisují dějiny náboženství a s archetypem matky, jak ho popsal psycholog C. G. Jung.  

V pozadí druhého rizika nezdravé mariánské úcty může být mnohdy iOidipův nebo Elektřin komplex.  

K prostudování nejen studentům teologie či kněžím v pastoraci doporučujeme čtivý dokument Mezinárodní papežské mariánské akademie „Matka Páně“ - památka, přítomnost, naděje (vydalo KNA) a  Apoštolskou adhortaci Jana Pavla II. „Redemptoris custos“ - (Ochránce Vykupitele) o svatém. Josefovi a jeho poslání v životě (vydala ČBK)

„Matka Páně“  - památka, přítomnost, naděje. - III. Úcta k Matce Páně

(výňatky)

74. Mariánská úcta představuje jistou formu „poslušnosti víry“ vůči Bohu, který zjevuje (srov. Řím 16,26) a předkládá to, co bychom mohli nazvat „ideálem“ církevního uctívání té, která je Celá svatá (Tuttasanta).

Maria ve svém specifickém postavení Matky je darem Boha a Ježíše lidstvu. Přijmout takový dar - jak to učinil milovaný učedník, když k sobě přijal Ježíšovu matku (srov. Jan 19,27) - znamená vykonat úkon kultu, jejž můžeme definovat jako křesťanský, poněvadž má základ v ustavujícím slovu Kristově: „To je tvá matka“ (Jan 19,27).

Rovněž  Maria přijala ve víře a v síle Ducha slova ukřižovaného Ježíše: "Ženo, to je tvůj syn“ (Jan 19,26). A tak se znovu stala matkou, tedy Matkou v řádu milosti, Matkou nesčetného množství Otcových synů, bratří svého prvorozeného Ježíše (srov. Řím 8,29).

Mezi Matkou a učedníky se v síle přijetí obdarování od Mistra ustavuje poměr s mateřsko-synovskými charakteristikami, jenž pramení z hloubi velikonočního tajemství a vztahuje se k podstatné charakteristice učednictví, totiž k životu v milosti. 

Mariánská úcta je tedy výrazem „poslušnosti víry“ a je rovněž vyjádřením životní zkušenosti poměru matka - syn, jež existuje mezi Pannou Marií a Ježíšovými učedníky.

„Ideální podoba“ mariánské úcty

76. Má to být mariánská úcta, při níž projevy úcty vůči slavné Matce Kristově vystupují v klanění a vděčnosti k samotnému Prameni Mariiny velikosti, tedy k Nejvyššímu, který jí učinil veliké věci (srov. Lk 1,49): mariánská úcta, v níž láska vůči Matce živých  probouzí v učedníkovi lásku vůči bližnímu a podle evangelijního ideálu rovněž lásku vůči nepříteli a pronásledovateli (srov. Mt 5,43-44: Lk 6.27-28): v níž se vzývání milosrdné přímluvy svaté Panny neuzavírá do individualistického pojímání vlastních potřeb, nýbrž se otevírá potřebám církve a světa…

…Je to taková mariánská úcta, v níž nemá místo ani skrblivý minimalismus, jenž zatemňuje postavu a poslání Marie z Nazareta, ani přemrštěný maximalismus, který dospívá až k tomu, že falšuje víru: z níž je vyloučena jakákoli forma pověrčivosti i bezduchá důvěřivost, „která se spokojuje s vnějšími pobožnostmi, místo aby usilovala o pravou vnitřní nábožnost“. Taková mariánská úcta, jež odmítá „plané a přechodné citové vzplanutí, naprosto cizí duchu evangelia, které naopak požaduje vytrvalost a přičinlivost“: mariánská zbožnost, která je „jasná a čistá“ ve svých pohnutkách, takže se bude varovat všeho, co je nějak, byť sebeméně, podezřelé z nízkého utilitarismu“. …

….Slávou mariánské úcty je adorace Boha a dosažení spásy člověka. V cílovém bodu putování úcty k svaté Panně zjišťujeme, že v našem srdci hoří kadidlo adorace živého Boha a že naše ruka se otevírá ku pomoci tomu, kdo toho má zapotřebí. (konec citací)

Pořady vzdělávacího cyklu  "Matka Páně podle Písem" redakčně připravila Jana Beránková, vyrobilo Studio Kristián Praha.