Matka Páně podle Písem 3

Matka Páně podle Písem 3

Premiéra dalšího z dvanácti dílů vzdělávacího cyklu je v pondělí 15. října 2012 v 16 hodin. Ve třetím pořadu budeme hovořit o před a pokoncilní mariologii. Pozornost zaměříme na mariánská dogmata. 

Základním východiskem mariologie je Písmo svaté.

Křesťané jsou přesvědčeni, že absolutním vrcholem sebezjevení a sebedarování Boha je postava a životní osud Ježíše z Nazareta. Platí-li, že základním východiskem christologie musí být postava a životní cesta Muže z Nazareta, pak analogicky platí, že základním východiskem mariologie musí být postava a životní cesta Marie z Nazareta, jak ji prezentuje Nový zákon.

1. Na Efezském koncilu v roce 431 se dostává mariánské téma do teologické  -  dogmatické roviny. Tam se jednalo o tom, jak to je s jednotou Ježíšova božství a lidství. Vlastní spor se soustředil na titul Theotokos - Bohorodička. Primární kořen titulu je christologický. Úcta k Ježíšově matce je určitou formou úcty k pravému Ježíšovu lidství. On, jakožto Boží syn vychází z první osoby Trojice a jako člověk vychází z Marie. To ukazuje na jeho pravé lidství a pravé božství. Maria nepočala osobu Slova - ta je věčná. Ona počala lidskou přirozenost Kristovu. Ale porodila vtělené Slovo. Člověk Ježíš je od prvopočátku Božím synem. Proto také člověk může dojít spásy v kterémkoli okamžiku svého života. 

2. Na II. konstantinopolském koncilu hovoří koncilní otcové zcela samozřejmě o Mariině trvalém panenství. Maria je ustavičná Panna - "před, při a po porodu".

V knize „Maria, mateřská tvář Boha“ je výslovně připomenuta evidentní skutečnost, že jen první osoba Trojice a Maria z Nazareta mohou říci Ježíši z Nazareta: „Ty jsi můj Syn.“

3. Víru v neposkvrněné početí Panny Marie prohlásil  8. prosince 1854 papež Pius IX jako pravdu zjevenou. Vydal apoštolskou konstituci Ineffabilis Deus. O neposkvrněném početí Panny Marie.

Citujeme z knihy "Maria, mateřská tvář Boha":

„Základní problém, který po dlouhá staletí bránil přijmout tuto nauku, spočíval v ohrožení základní pravdy křesťanské víry, jíž je univerzalita Kristova vykupitelství. Pokud by Maria nebyla vykoupena z poskvrny dědičné viny, pak by bylo veta po univerzalitě Kristova vykupitelství. Všichni, kdo v tomto duchu odmítali přijmout Mariino neposkvrněné početí, měli paradoxně pravdu. Je nespornou zásluhou Jana Duns Scota, že daný problém geniálně řeší učením o vznešenější formě spásy spočívající nikoli ve vykoupení z již nastalých důsledků dědičné viny, nýbrž v uchránění budoucí Matky Božího Syna před poskvrnou dědičnou vinou".

4. S učením o neposkvrněném početí Matky Páně úzce souvisí pravda víry, kterou jako dogma vyhlásil papež Pius XII. v apoštolské konstituci Munificentissimus Deus  O nanebevzetí Panny Marie.

Citujeme z knihy "Maria, mateřská tvář Boha":

Obsahem učení církve není nic jiného než fakt, že Maria je celá ve slávě svého Syna. Jak k tomu došlo, stojí mimo rámec dogmatu. Velmi často platí, že otázky typu „jak“ v oblasti tajemství spásy přesahují možnosti teologie. Logika věci úzce souvisí s tím, že Maria je uchráněna hříchu, z toho vyplývá, že by měla být uchráněna smrti spočívající v roztržení lidské bytosti. To ale neznamená, že biologický proces jejího pobytu na světě by byl bez svého zakončení a bez přechodu do slávy.

Stojíme před specifickým přepisem tajemství trinitární perichoreze. Pokud chce někdo přebývat v druhém, nezbývá mu nic jiného, než aby se zřekl své sebestřednosti (kenoze) a vyšel ze sebe (extaze - exitus). Jestliže Otec přebývá (perichoreze) v Synu, musí se v jistém slova smyslu zříci sebe a vyjít ze sebe.  Totéž platí o Synovi. Mesiáš musel projít utrpením, exitem, aby mohl vstoupit do své slávy (srov. Lk 24,26).

Algoritmus růstu shledáváme i v příběhu Marie z Nazareta. Nejprve se dovídáme, že v Marii přebývá Slovo, a to dokonce tělesně. Fáze kenoze je patrná v době Ježíšova veřejného působení, kdy Maria musela zápoli o přijetí naprosto nečekané a pro mnohé tolik pohoršlivé novosti evangelia, hlásaného a žitého jejím synem - Pánem. Vyjití ze sebe se v Mariině příběhu naplňuje na základě soucítění u paty Ježíšova kříže. Celý proces se završuje Mariiným přebýváním „v Bohu“, ve slávě.

Jelikož na počátku je přebývání Slova nejen duchovní, ale plně tělesné, zdá se být logické, že i Mariino přebývání ve slávě Slova má také reálně tělesný rozměr. Pohoršení křesťanství spočívá nejen v nauce o Kristově kříži, ale také v nauce o vzkříšení těla, ve víře, že všechno stvořené vyšlo z Božích rukou jako dobré, a proto je to také všechno zaměřeno k dovršení a oslavení, čemuž se  však svoboda intelektem obdařených tvorů může tragicky vzepřít.

Na základě pravzoru algoritmu " kenoze - extáze - perichoreze" je Mariino nanebevzetí opět výpovědí o tajemství Trojice, nyní v tom smyslu, jak se projevuje v životě učedníka - učednice. Tělesná dimenze nanebevzetí je jednak důsledkem tělesného mateřství vzhledem ke vtělenému Slovu, jednak znamením naděje na plnost spásy všech Božích synů a dcer.

                 

 

Prof. Ctirad Václav Pospíšil Th.D. (1958) přednáší dogmatickou teologii na CMTF UP v Olomouci a na KTF UK v Praze, dějiny dogmatu a dějiny teologie na HF UK v Praze. Ve svých četných odborných publikacích se zabývá především christologií, trinitární teologií, teologií služby, dílem Bonaventury z Bagnoregia a nikoli v poslední řadě také jako člen Mezinárodní papežské mariánské akademie mariologií.

Pořady vzdělávacího cyklu  "Matka Páně podle Písem" redakčně připravila Jana Beránková, vyrobilo Studio Kristián Praha. Vysílají se od pondělí 1. října 2012 s týdenní periodicitou. K novému poslechu je nabízí Audioarchiv Proglasu.