Matka Páně podle Písem – 4. díl

Mariologie není rozhodně jen  „zbožné rozprávění o Marii“. Mariologie je plnohodnotnou teologickou disciplínou, protože v ní nacházíme nesmírně cenné a ničím nenahraditelné výpovědi o Trojjediném Bohu i inspirace týkající se  způsobu jeho jednání v dějinách spásy. 

Jak to bylo s prvními traktáty o Matce Páně?

Opět čerpáme z dokumentu "Matka Páně - památka, přítomnost, naděje".

Mezinárodní papežská mariánská akademie ho vydala k přelomu druhého a třetího tisíciletí. Bezmála padesátileté dějiny MPMA jsou spjaty s působením P. Karlo Baliče z Řádu menších bratří, který se zasloužil nejprve o vznik Mezinárodní mariánské akademie v roce 1950. S přívlastkem "papežská" ji  8. prosince 1959 ustanovil papež Jan XXIII.

Pater Balič vedl katedru mariologie na generálním řádovém studiu v Římě, významně se zasloužil o kritické vydání spisů Jana Duns Scota.  Měl nemalý podíl na  vzniku apoštolské konstituce Munificentissimus Deus, v níž Pius XII. v roce 1950 prohlásil pravdu o Mariině nanebevzetí za zjevenou, tedy za dogma katolické víry. Právě pater Balič spolu s G. Philipsem byli v průběhu 2. vatikánského koncilu pověřeni, aby připravili schéma pro vznik osmé kapitoly dogmatické konstituce o církvi Lumen gentium.

Mariologie v kontextu současné teologie

5. Blízká minulost pro mariologii, to je období ohraničené  rokem 1964, kdy byla promulgována konstituce Lumen gentium  a které se uzavírá rokem 2000, jubilejním rokem připomínky dvou tisíce let od narození našeho Spasitele.

Léta pontifikátu Pia XII. ( 1939 - 1958) byla bohatá na mariánské události, mezi nimiž ční dogmatická definice Mariina nanebevzetí (dne 1. listopadu 1950). Mariologie oněch let, která bývá někdy velmi zjednodušeně označována jako „mariologie výsad", tak dosáhla vrcholu. V široké mariologické produkci oné doby však bylo skryto i výslovně přítomno nebezpečí maximalismu jak v teologických návrzích, tak ve výrazech mariánské úcty.

Mariologie v perspektivě dějin spásy

6. Dne 21. listopadu 1964 promulgoval 2. vatikánský koncil dogmatickou konstituci Lumen gentium, jejíž osmá kapitola se zabývá blahoslavenou Pannou Marií, Matkou Boží, v tajemství Krista a církve. Tato kapitola je díky věrnosti tradici, otevřenosti novým skutečnostem a vyváženosti zaujímaných pozic nejen dokumentem velké magisteriální hodnoty, ale také vrcholným doktrinálním dílem věnovaným Matce Páně.

Je v něm třeba podtrhnout dvě základní orientace: pojednání nauky ohledně svaté Panny v perspektivě dějin a její začlenění do kontextu tajemství Krista a církve.

První uvedená orientace znamená konec přednostního využívání deduktivní metody v teologické reflexi o přesvaté Marii a zavedení zřetele dějin spásy, jak je to vlastní Písmu svatému a svatým otcům. Druhá orientace zamezuje nebezpečí, že by se mariologie  uzavírala do sebe a izolovala by se od celkového kontextu teologie.

V antropologické perspektivě

7. Tak zvaný antropologický obrat v teologii se odrazil také v mariologii. Odborníci tvrdí, že apoštolská exhortace Pavla VI. Marialis cultus ( ze dne 2. února 1974) na základě jistoty zkušenosti víry představuje Marii jako odpověď na současné antropologické požadavky.

List "Matka Páně - památka, přítomnost, naděje " nemá sám o sobě magisteriální váhu. Jedná se o dokument MPMA s převážně odbornou autoritou, který však není v rozporu s učitelským úřadem církve a nemohl by ani vyjít bez schválení Kongregace pro nauku víry.

List v úvodu mapuje současnou situaci světa a církve a pojmenovává základní výzvy pro mariologii . Ukazuje na nutnost rozšíření referenčního rámce mariologie, která se má stát důležitým zorným úhlem pod nímž je třeba vnímat a promýšlet určité christologické, soteriologické, pneumatologické, trinitologické, ekleziologické, antropologické a eschatologické otázky.

Druhou částí  listu  „Matka Páně  - památka, přítomnost, naděje“ by se měli zabývat zvláště ti, kdo se věnují problematice metody v teologii, protože zde naleznou mnoho podnětů k zamyšlení.

Třetí část se mj. velmi podrobně zabývá otázkou posledních dvou mariánských dogmatických prohlášení z let 1854 respektive 1950. Velmi vzácná je úvaha o mariánské spiritualitě, kterou je nutno odlišovat od mariánské úcty. Autoři se nevyhýbají ani tématům, jako je přítomnost Marie v sociální a politické rovině života učedníků, ženská otázka, problematika inkulturace. V této části se rovněž objevuje jasný požadavek na to, aby mariánská úcta byla zásadně teocentrická a christocentrická.  (konec citací)

Pořady vzdělávacího cyklu  "Matka Páně podle Písem" redakčně připravila Jana Beránková, vyrobilo Studio Kristián Praha.