Vánoce - počátek vyvracející nicotu
Jaké by to bylo, kdybychom neměli Vánoce ani jiné svátky? Přemohla by nás všednost, popřeli bychom svůj počátek a konec. - Vánoční zamyšlení studia Vojtěch připravil Vojtěch Macek.
Představte si, že bychom neměli Vánoce. Že by se nikdo nehonil, nenervoval, nic nesháněl a neuklízel, aby v určeném okamžiku usedl se svými nejbližšími k jesličkám a rozsvícené svíci. Všechno nakupování, obdarovávání, uklízení a pečení bychom si v klidu odbývali postupně v běhu dnů.
A představte si, že bychom neměli ani ostatní - střídměji strojené - svátky. Ani Velikonoce, ani jmeniny, ani výročí konce války. Život by plynul stále stejně a znovu od pondělí do neděle, pokud bychom vůbec neděli, která svátečností zavání už jen tím, že jí končí týden, připustili.
Co by nám zbylo? Absolutní všednost, nekonečná všednost! Nicota beze změny. (Jinými slovy také: ateismus v praxi.)
Ale my zde máme neděle, svátky, výročí a Boží hody. My máme narozeniny a máme úmrtí. My máme počátek a konec. Alfu i Omegu. Máme Boha - Stvořitele, Creatora, který dal světu vznik, Pantocratora, Vševládce, který na konci času přijde panovat. Toto je důvod, proč zarytí ateisté (jako Richard Dawkins) dělají vše proto, aby svými teoriemi popřeli počátek Vesmíru, který z objektivního výzkumu dost jasně vyplývá (podrobně to rozebírá Dinesh d'Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak). Už jen z existence času lze vyčíst, že Bůh kdysi řekl "teď" a dal život člověku a že člověk je bytost náboženská, směřující k Božímu domu. Jsme těmi, kdo mají čas od-do, ne těmi, kdo mají ještě čas...
Narozený Ježíš je nulou v našem kalendáři, od jeho narození počítáme své dny. Obdobně od Kristova života se odvíjí náš život. Narození Ježíše je okamžik, který dal Bůh lidstvu jako příležitost slavit, mít svátek, připomenout si Boží přítomnost v našem životě a vyzdvihnout ji z koloběhu všednosti, do níž často zapadá.
