Bohoslužby
| čt 23. 7. | 18.00 | Z kostela Panny Marie Sněžné v Praze | P. Filip Jan Rathouský | |
| pá 24. 7. | 18.00 | Z kostela Panny Marie Sněžné v Praze | P. Filip Jan Rathouský | |
| ne 26. 7. | 9.00 | z kostela sv. Jana Křtitele v Šumperku | P. Slawomir Sulowski, farář a děkan děkanátu Šumperk | |
| út 28. 7. | 18.00 | Z kostela sv. Augustina v Brně | P. Martin Holík | |
| čt 30. 7. | 18.00 | Z kostela Panny Marie Sněžné v Praze | P. Filip Jan Rathouský | |
| pá 31. 7. | 18.00 | Z kostela Narození Jana Křtitele v Rokytnici nad Rokytnou | P. Jan Krbec | |
| ne 2. 8. | 9.00 | Z kostela sv. Bartoloměje v Pardubicích | P. Antonín Forbelský | |
| út 4. 8. | 18.00 | Z kostela sv. Augustina v Brně | za zemřelé posluchače přátele Proglasu | |
| čt 6. 8. | 18.00 | Z kostela Panny Marie Sněžné v Praze | svátek Proměnění Páně | |
| pá 7. 8. | 18.00 | Z kostela sv. Augustina v Brně | 1. pátek v měsíci | |
| ne 9. 8. | 9.00 | Z kostela Panny Marie Pomocnice v Olomouci | P. Rudolf Smahel | |
| út 11. 8. | 18.00 | Z kostela sv. Augustina v Brně | ||
| čt 13. 8. | 18.00 | Z kostela Panny Marie Sněžné v Praze | ||
| pá 14. 8. | 18.00 | Z kostela Narození Jana Křtitele v Rokytnici nad Rokytnou | P. Jan Krbec | |
| ne 16. 8. | 9.00 | Z kostela Všech svatých v Litoměřicích | P. Józef Szeliga | |
| ne 13. 9. | 9.30 | Z kostela Narození Panny Marie ve Vranově u Brna |
Pár slov o duchovním přijímání:
Slavíme-li eucharistii, přijímáme-li tělo a krev Páně, nepřijímáme něco, nýbrž Někoho – přichází k nám sám Pán, Ježíš Kristus ukřižovaný a zmrtvýchvstalý. On je živý!
Vzkříšený Pán přicházel k apoštolům skrytým za zavřenými dveřmi, jak nás o tom ujišťují velikonoční evangelia.[1] On zná způsoby, jak se s námi setkat přes naši fyzickou nemožnost. On zná cesty, kudy za námi přijít navzdory všem zamčeným dveřím.
Zmrtvýchvstalý Kristus není omezen jen na své svátosti, jen na způsoby chleba a vína. Vždyť on je přítomen ve svém slově: to mluví on, když se v církvi předčítá Písmo svaté. I tehdy je přítomen, když se církev modlí a zpívá, jak to slíbil: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“[2]
V tradici církve najdeme takzvané „duchovní přijímání“, inspirované vírou a milující touhou po uskutečnění a trvalém růstu trvalé jednoty s Kristem v jeho Duchu. Podle učení církve je toto „duchovní přijímání“ skutečným osobním setkáním s Ježíšem, neboť působí milost, kterou svátost eucharistie dává, bez vlastního – fyzického – přijímání této svátosti.[3]
Duchovní přijímání je modlitba, ke které jsou zváni všichni, kdo z jakýchkoli důvodů nemohou přijmout Krista pod způsobami chleba a vína. Je výrazem touhy po setkání s živým Pánem, prosbou, kterou dobrý Bůh slyší a vyslyší. V této modlitbě jsme spojeni s církví, která volá: „Maranatha! Přijď, Pane Ježíši!“[4]
[1] Jan 20,19 nn.; srv. Lk 24,36 nn.
[2] Mt 18,20; viz SC 7
[3] DS 1548; srv. Rahner–Vorgrimler, Teologický slovník, Vyšehrad, Praha 2009; s. 168
[4] srv. Zj 22,20
Aktualizace: 20. 7. 2020, Ed.
