Zamyšlení nad ženou
Zamyšlení, které k nám doputovalo mailovou poštou, nabídla Adriana Růžičková v Kafemlýnku 11. září 2007.
Žena
Když Bůh stvořil ženu, byl už 6. den, pozdě v noci. Přišel k němu anděl a zeptal se ho: „Pane, proč nad tím trávíš tolik času?“ A Pán mu odpověděl: „Viděl jsi všecky požadavky a potřeby, které jsem musel splnit, abych ji vytvořil? Musí se dát umýt, ale nesmí být z plastu, musí mít víc než 200 pohyblivých částí a všecky musí být nahraditelné a musí fungovat na různé druhy jídel. Musí být schopná postarat se o víc dětí ve stejném čase, poskytnout objetí, které dokáže vyléčit všecko od modřin až po zlomené srdce. A to všechno musí dokázat jen pomocí svých dvou rukou.“ Anděl byl ohromený: „Jen dvěma rukama...nemožné! A to je standardní model? Vidím, že máš příliš mnoho náročné práce na jeden den.. Počkej do zítra a potom ji dokončíš.“ „Ne. To nechci, “ odpověděl Pán. „Už jsem velmi blízko k dokončení tohoto tvora. Bude totiž mému srdci nejbližší. Sama se vyléčí, ikdyž bude trpět, a přesto bude moci pracovat 18 hodin denně.“ Anděl přišel blíž, aby se dotknul ženy. „Ale Pane, udělal jsi ji příliš jemnou.“ „Ona je jemná, “ odpověděl Pán, „ale zároveň jsem ji vytvořil i silnou. Ani si neumíš představit, kolik toho unese a kolik toho překoná.“ „Může myslet?“, zeptal se anděl. „Nejenže může myslet, může též uvažovat a realizovat svoje představy.“ Anděl se dotkl ženské tváře... „Pane, vypadá to, že ten tvor je špatně utěsněný! Vložil jsi na ni příliš těžké břemeno. “ „Ona není děravá...to jsou slzy,“ opravil Pán anděla. „A na co jsou? “znovu se zeptal anděl. pán odpověděl. „Slzy jsou vyjádřením jejího smutku, jejích obav, lásky, osamělosti, jejího utrpení, ale i štěstí a hrdosti.“ To udělalo na anděla obrovský dojem: „Pane, ty jsi génius. Myslel jsi na všecko. Žena je skutečně úžasná!“
A ona je skutečně úžasná! Žena má sílu, kterou dokáže ohromit muže. Dokáže řešit problémy a též nést těžká břemena. Přináší štěstí, lásku a myšlenky. Usmívá se, když se cítí dobře, ale i špatně a nepříjemně. Zpívá, když jí je do breku, pláče, když je šťastná a směje se, když je vystrašená. Bojuje za to, v co věří. Postaví se proti nespravedlnosti. Neřekne „ne“ na otázku, když může dát lepší odpověď. Neřekne „nevím“, když ví o jednodušší možnosti. Obětuje se pro štěstí své rodiny. Vezme svého přítele k doktorovi, jestliže se obává o jeho zdraví. Její láska je neomezená. Roní slzy, když její děti vítězí. Je spokojená, když se jejím přátelům daří. Má radost, když se dozví o svatbě nebo o narození děťátka. Její srdce je zlomené, když někdo z jejích příbuzných nebo přátel zemře. Vždy však najde sílu vyrovnat se s tím, dát životu nový smysl a rozměr a žít dál. Jen ona ví, že polibek a objetí může vyléčit zlomené srdce.
Je na ní špatná pouze jediná, ale důležitá věc. Zapomíná, jak velikou má ona sama hodnotu a jak mnoho znamená pro ostatní...