Dotýkání světla - Křesťanská askeze VI.

Akademický slovník cizích slov uvádí, že: "Askeze je 1. přísný způsob života spojený s odříkáním, zdrženlivostí. 2. Původně u některých řeckých filozofů askeze znamenala cvičení v mravní přísnosti, jejímž výsledkem je sebeovládání. V některých náboženstvích to znamená různé postupy záměrného potlačování přirozených lidských potřeb, zvláště dočasné či trvalé zřeknutí se pohlavního života".  

Cílem křesťanské askeze je: "Objevit Boží vůli, zvěstovat evangelium a být věrni službě, ke které nás Pán povolal" - říká doc. Karel Sládek. Tomáš Špidlík S.J. píše v úvodu ke knize Prameny světla:

"Výraz asketika pochází z řeckého askeo, cvičit, na příklad na vojně. Askezí tedy nazýváme tu část duchovního života, kde víc vyniká snaha o očišťování, zapírání, cvičení v ctnostech. Název "duchovní teologie" je novější. Někteří se pokoušeli razit i název "duchovní biologie", tj. nauka o duchovním životě.

Boží milost a lidská spolupráce

Synergetismus - činnost Boží a lidská

V asketické teologii  kladou si mnozí křesťané otázku: "Jakou funkci, jakou váhu mají lidské síly tam, kde jde o Boží život v nás, o získání milosti?" -  Nazveme-li lidskou snahu "asketikou" a spojení s Bohem "mystikou", pak se ptají autoři: "Jaký je mezi nimi poměr?"

Víme dobře, že se stalo ve východní i západní církvi hlavním obrodným hnutím mnišství. Katoličtí i nekatoličtí církevní historikové jsou zajedno v tom, když považují za jeden z hlavních pilířů řeholního života pevné přesvědčení, že  mezi asketikou a mystikou je jednota. Pokrok v duchovním životě odpovídá snaze člověka, který s milostí spolupracuje. Řeckým výrazem se to označuje jako synergetismus, společná činnost duchovních sil člověka a Ducha svatého. ...

I tady platí: "Člověče přičiň se a Bůh ti pomůže!"