Dotýkání světla - Povolání ke službě VIII.
je obsahem osmého setkání s doc. Karlem Sládkem z KTF UK v Praze nad otázkami spirituální teologie. Premiéra je 19. září 2014 ve 22 hodin. Repríza je následující neděli v 17.30 hodin.
Rozměr služby „diakonía“ byl dříve teoreticky opomíjen nebo zužován pouze na „charitu“. Ve skutečnosti jde o zásadní aspekt křesťanství . Povolání ke službě je podstatný rys křesťana.
Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“ - (Mk 10,35-10,36n)
Christologické východisko: Kristus – služebník Páně (Iz 49-55, srov. Sk 3,13 a 4,27); Učedníci jsou povolání ke služebné lásce. Prvořadé je služebné kněžství. (CONGAR) × „hierarchie“
Diakonie byla zúženě chápána jako specifická církevní funkce služby v různých podobách (původně služba u stolu, charita a zvláštní úkoly pro společenství). Dnes ji chápeme (tradičně v Morální teologii) jako službu v kultuře, společnosti, politice (srov. GS) či jako duchovní vedení (tradičně ve Spirituální teologii).
Papež Pavel VI. v předmluvě k Pastorální konstituci o církvi v dnešním světě "Gaudium et spes", chápe církev jako služebnici lidstva:
Služba člověku:
Dnes je lidstvo oslněno vlastními vynálezy a mocí, ale přesto si často klade s úzkostí otázky týkající se dnešního vývoje světa, místa a úkolu člověka ve světě, smyslu snažení jednotlivce i společnosti a posledního cíle věcí a člověka. Proto koncil, který dosvědčuje a vykládá víru všeho Kristem shromážděného Božího lidu, nemůže jako sounáležitost, úctu a lásku k celé lidské rodině, do níž je začleněn, dokázat výmluvněji, než že s ní o takových problémech začne rozhovor, přinese do něho světlo čerpané z evangelia a dá lidstvu k dispozici síly potřebné ke spáse, které církev pod vedením Ducha svatého dostává od svého zakladatele. Jde totiž o záchranu lidské osoby a obnovu lidské společnosti. Těžištěm našeho výkladu bude tedy člověk, a to člověk ve své jednotě a úplnosti, s tělem i duší, srdcem i svědomím, myslí i vůlí.
Proto posvátný sněm hlásá vznešené povolání člověka, uznává v něm jakýsi božský zárodek a nabízí všem lidem upřímnou spolupráci církve k ustavení všeobecného bratrství, které by bylo s tímto povoláním ve shodě. Církev není vedena žádným pozemským zájmem, ale snaží se jen o jedno: pod vedením Ducha utěšitele pokračuje v díle Krista, jenž přišel na svět, aby vydal svědectví pravdě, aby spasil, ne soudil, aby sloužil, ne aby si nechal sloužit.
