Nejste lid můj: Synové živého Boha
Uprostřed znamení a výtek, kterými Hospodin skrze Ozeáše odsuzuje nevěrnost svého lidu, slyšíme na začátku 2. kapitoly slova naděje.
Jsou to jen tři krátké verše, které se odkazují na smlouvu Boha s Abrahamem. Lid se už nevyhne zničujícímu trestu. Hřích jim natolik zatemnil schopnost rozlišování dobra a zla, že se musí jako narkoman dostat do izolace, aby se mohl od své nevěry osvobodit.
Tyto verše ukazují trpícímu národu velikou naději a ujišťují o Boží moci. Hospodin sám totiž vyvede tento lid znovu z otroctví, aby ho učil svobodě. Aby se mohli stát opět jeho lidem. A to bez vlastní zásluhy, jen skrze milost.
