Píseň písní: Nebuďte, neprobuďte!
Druhá báseň Písně písní navozuje představu snu, ve kterém si jsou naši milenci tak blízko! Přesto jim není dovoleno se opravdově setkat.
Láska milého a milé je křehká. S každým veršem si jsou blíž. Milý dokáže s lehkostí překonat obrovské bariéry v podobě hor a jam. Ale zastaví ho okenní mříž, za kterou milá odpočívá. Podobně Bůh může překonat největší hory světa, ale zastaví se před naší mříží a čeká, zda ho pustíme dál.
Jenže než stihneme otevřít, může být milý pryč. Píseň písní vůbec zpívá často o opuštění a hledání. Milá neváhá, za noci jako blázen utíká do města a hledá milého. Ptá se strážníků. Ti nic neříkají. Hledá ho dál a najde! Proto se ho chopí, odvede si milého domů a už ho nikdy nepustí.
Jak nezralá je ještě láska milé. Sen je sen, probudí se a...
O lásce v Písni písní rozjímáme v adventní době s P. Gorazdem Krušinou, OPraem.
