Dny židovské kultury v Olomouci

11. 10. (so) 18:00 a 12. 10. (ne) 16:00
Divadlo hudby 
HANS KRÁSA: BRUNDIBÁR
Dismanův rozhlasový dětský sbor a orchestr Archioni plus
(terezínská dětská opera)

Dětská opera na libreto Adolfa Hoffmeistera se stala symbolem bezbranného dětského vzdoru proti zlému diktátoru. Většina těch, kteří účinkovali v představení v terezínském ghettu, zahynula v soukolí nacistických koncentračních táborů.

S dětmi  Dismanova rozhlasového dětského sboru nastudovala Zdena Fleglová. Orchestr Archioni plus řídí Michal Macourek.

Dětskou operu, v níž děti za pomoci zvířátek přemohou zákeřného flašinetáře Brundibára, napsali hudební skladatel Hans Krása a spisovatel Adolf Hoffmeister v roce 1938. V polovině roku 1941 představení nacvičil Rafael Schächter s několika přáteli jako dárek k padesátinám ředitele sirotčince v Praze na Hagiboru. Architekt František Zelenka vytvořil na jevišti ohradu z prken, na které umístil kulisy postav zvířátek s otvory pro obličeje dětí. V Praze se představení hrálo pouze dvakrát a navíc tajně, protože kulturní činnost byla už v té době židům zakázaná.

Rudolf Freundfeld-Franěk přivezl do ghetta klavírní výtah a ujal se vedení zkoušek na půdě Drážďanských kasáren. Do práce neustále zasahovaly transporty. Dětské herce odvezené do koncentračních táborů na východě musely nahrazovat děti z nových transportů. Po více než dvou měsících zkoušení se 23. září 1943 v Magdeburských kasárnách konala premiéra. Opera Brundibár měla velký úspěch a celkem se do podzimu 1944, kdy z Terezína odjížděly poslední transporty, odehrálo asi 55 repríz, tzn., že se hrálo v průměru jedno představení týdně. Na jaře 1944 se terezínské ghetto chystalo na návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže, která měla zhodnotit jeho funkci vzorového ghetta, které vůdce daroval židům. Brundibár byl vybrán jako představení, které se komisi předvede. Představení se přestěhovalo do velké sokolovny mimo ghetto, architekt Zelenka, který vytvořil podobnou scénu jako v Praze, dostal materiál na vylepšení kulis a kostýmů – zkrášlení Brundibára se muselo stihnout přes noc. Závěrečné scény Brundibára se ještě v létě 1944 natočily pro propagandistický film Theresienstadt (známějším pod názvem Vůdce daroval Židům město).

Opera byla do dnešních dnů uvedena v mnoha verzích v Anglii, Izraeli, Rakousku, Německu či Spojených státech. Představení Dismanova rozhlasového dětského sboru však mnozí z těch, kteří v Brundibárovi účinkovali v Terezíně a přežili, považují za nejvěrohodnější. 

Skladatel Hans Krása přijel do terezínského ghetta s transportem v srpnu roku 1942. Přepracoval Brundibára pro potřeby dětského divadla v ghettu a dále komponoval. Poslední dílo, Passacaglia a Fuga dokončil začátkem srpna 1944. Dva měsíce poté zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.

13. 10. (po) 16:00
Divadlo hudby
HELGA WEISSOVÁ-HOŠKOVÁ: MALUJ, CO VIDÍŠ – KRESBY Z TEREZÍNA
(vernisáž)

Jedinečné kresby dvanáctileté vězeňkyně Helgy Weissové zachycují kruté všední dny plné nenápadného teroru nacistického koncentráku. Silný dobový dokument života v terezínském ghettu. "Většina kreseb vznikla v dívčím domově L 410, kde jsem měla místo uprostřed třípatrového kavalce, přímo u okna s výhledem na ulici. Na tomto kavalci, s blokem opřeným o kolena, jsem kreslila vše, co jsem viděla a zažila. Z 15 000 dětí, které byly deportovány do Terezína a později do Osvětimi, přežilo holokaust sotva 100. Jsem jednou z nich." řekla Helga Weissová, která bude na vernisáži v Olomouci osobně přítomna.

Helga Weissová-Hošková se narodila 10. listopadu 1929 v Praze. Po návratu z koncentračního tábora vystudovala Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze ve třídě Emila Filly a stala se akademickou malířkou.

13. 10. (po) 19:00
Divadlo hudby
ŽIDÉ A STŘEDNÍ EVROPA
(beseda)

Součástí besedy, jíž se kromě jiných zúčastní prof. Ingeborg Fialová–Fürst a prof. Josef Jařab, bude ochutnávka košer jídel a nápojů z kuchyně olomoucké Židovské obce.

14. 10. (út) 17:00
Arcidiecézní muzeum, Mozarteum
DAVID VODA: MEINE VATERSTADT OLMÜTZ
(přednáška)

Osm hádanek, osm chanukových světel, osm olomouckých osudů. Mikrohistorie (čili studium malých měst, lokalit a individuálních lidských příběhů) ve službách pátrání po tragických i šťastných osudech (nejen) židovských obyvatel olomouckého WEST-ENDU, západní části města podél městských sadů, postavené po pádu hradeb na konci 19. století.

David Voda – historik umění, po absolutoriu na olomoucké Katedře dějin umění pracoval jako kurátor Muzea umění Olomouc (2000–2004), kde připravil několik výstav (mj. Vítězslav Nezval, Rudolf Michalik ad.). V letech 2004–2006 byl kurátorem galerie Divadla hudby Olomouc. Je pravidelným přispěvatelem výtvarných rubrik kulturních periodik (Listy, A2, Ateliér) a redaktorem dvouměsíčníku Listy.

14. 10. (út) 20:00
Divadlo hudby
MAREK BALOK A ORCHESTR: ŽIDOVSKÉ VARIACE
(houslový recitál)

Romský houslový virtuoz Marek Balok přijíždí na olomoucký židovský festival se svým orchestrem tvořeným posluchači brněnské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění. Jejich repertoár tvoří nejrůznější Balokovy variace a transkripce  melodií vycházejících tak či onak z židovské hudební tradice. Marek Balok pochází ze slovenského Lučence. Po konzervatoři v Košicích a Banské Bystrici studoval na Akademii múzických umění v Banské Bystrici. V současnosti navštěvuje konzultace u proslulého houslisty  Arkadije Winokurowa (žáka Davida Oistracha) na vídeňské a linecké konzervatoři. V roce 2006 o něm Pavel Marek natočil hodinový dokument s názvem Houslový rytíř.  

15. 10. (st) 17:00
Arcidiecézní muzeum, Mozarteum
PAVEL ZATLOUKAL: OLOMOUCKÁ ŽIDOVSKÁ KOMUNITA 1894–1938 A JEJÍ ARCHITEKTURA
(přednáška)

S pokračujícím výzkumem hospodářských i kulturních dějin středomoravského regionu, či jeho jednotlivých středisek, se ukazuje stále zřetelněji, že podíl zdejší židovské komunity na tomto dění patřil k zásadním. Vedle Prostějova je to charakteristické také pro Olomouc, a to zvláště ve dvou oblastech – ve sladovnickém průmyslu a ve stavebním rozvoji města, potažmo v architektuře. Umožnilo to "vylití" židovských obyvatel z ghett menších měst po roce 1848 a následné uvolnění jejich výjimečných schopností, ať již komerčních či múzických. Přednáška bude soustředěna především k dílu tří architektů, kteří rozhodným způsobem na přelomu století a v meziválečných letech ovlivnili tvář Olomouce. Zatímco přerovský rodák Jakob Gartner představoval gründerský typ tvůrce, který nicméně dokázal zdejšímu prostředí zprostředkovat jak stylové variace pozdního historismu, tak rané secese a navíc z valné míry naplnil urbanistický koncept Camilla Sitteho, u obou olomouckých rodáků Paula Engelmanna a Jacquese Groaga tomu bylo jinak. Žáci soukromé školy Adolfa Loose se stali věrnými naplňovateli jeho myšlenek o ornamentu jako zločinu a o ztvárňování dispozice moderního rodinného domu na principu Raumplanu. První z nich v lyričtější, druhý ve věcnější poloze. Jejich dílo představuje mj. zajímavý pendant nejen k bílému funkcionalismu, odvozovanému z příkladu učení a díla Le Corbusiera, ale rovněž k organické tvorbě vratislavské školy.

Pavel Zatloukal – historik umění a od roku 1990 ředitel Muzea umění Olomouc. Zabývá se především výtvarným uměním a architekturou 19. a 20. století. Je autorem knihy Příběhy z dlouhého století – Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku (Olomouc 2002), za niž obdržel v roce 2003 cenu Magnesia Litera (Kniha roku 2003). Z dalších titulů: Olomoucká architektura 1900–1950 (Olomouc 1981), Olomoucká architektura 1950–1983 (Olomouc 1983) a Vila Primavesi v Olomouci (Olomouc 1990).

15. 10. (st) 20:00
Divadlo hudby
VLADIMÍR MERTA & JANA LEWITOVÁ: SEFARDSKÉ INSPIRACE
(písně španělských židů)

Ke jménu Vladimíra Merty lze přiřadit mnoho označení – písničkář, kytarista, loutnista, scenárista, pedagog; žádné z nich však nebude výstižné a definitivní. Na olomouckých Dnech židovské kultury vystoupí jako loutnista v duu s mezzosopranistkou a přední interpretkou renesanční a barokní hudby Janou Lewitovou. Společně přednesou pozapomenutou hudbu španělských (sefardských) židů, která představuje výjimečnou odnož středověkého evropského repertoáru. Po násilném odsunu židů ze Španělska přežívala v útočištích sefardské diaspory v různých koutech Evropy i mimo ni, kde se dále rozvíjela. Sefardské písně bývaly doprovázeny loutnou nebo jejím arabským předchůdcem – al-oudem, tamburínkou nebo bubínkem. I přes minoritní charakter sefardského kulturního okruhu (v našem, tj. slovanském prostoru, je známější spíše hudba aškenázských židů), měla jeho hudební tradice značný vliv i na vznik křesťanského ambroziánského i gregoriánského chorálu. 

16. 10. (čt) 17:00
Arcidiecézní muzeum, Mozarteum
HEDVIKA SEDLÁČKOVÁ: STARÁ OLOMOUCKÁ SYNAGOGA
(přednáška)

O olomoucké synagoze se s jistotou ví, že zanikla roku 1454, kdy byli židé vyhnáni z města. Písemnými prameny je doložena roku 1434 jako židovská škola v Židovské ulici (dnešní Univerzitní), ovšem přesné místo synagogy zůstávalo nejasné. Při archeologickém výzkumu bývalého Jezuitského konviktu, který probíhal v roce 1999 před jeho přestavbou pro potřeby Univerzity Palackého, byly pod podlahami dvou místností západního křídla Starého konviktu odkryty pozůstatky zděné stavby, které lze interpretovat jako část synagogy. Část byla sice zničena při mladších přestavbách po polovině 15. století, ovšem dochované celky i detaily odpovídají jak požadavkům kladeným halachickým právem pro stavby synagogy, tak středověkým synagogám, které byly odkryty při archeologických výzkumech například ve Vídni a Řezně.

Hedvika Sedláčková – archeoložka, pracovala v Polabském muzeu v Poděbradech, od roku 1996 v  Národním památkovém ústavu v Olomouci. Původně se zabývala dobou římskou, později středověkem a provedla řadu terénních výzkumů. Od roku 2000 se jako soukromá vědecká pracovnice věnuje zpracování středověkého a novověkého skla z Moravy. Je autorkou stati Výsledky archeologického výzkumu v areálu bývalého jezuitského konviktu v Olomouci ve výpravné publikaci Jezuitský konvikt (Olomouc 2002).

16. 10. (čt) 20:00
Divadlo hudby 
PREßBURGER KLEZMER BAND (SK)
(klezmer a ostatní worldmusic žánry)

Kapela patří k předním interpretům ethno a worldmusic se zaměřením na lidovou hudbu aškenázských židů (střední a východní Evropa) – klezmer, kterou však doplňuje jak o vlastní originální aranžmá, tak o další žánry a styly – jazz, reggae, latino nebo cikánský a balkánský folklór. Výsledkem je energická a emotivní hudební směsice přímo vybízející k tanci.   

"Tito hudebníci přistupují k hudbě novým a originálním způsobem. Jejich mládí a energie dodávají hudbě jas a extatickou radost. V instrumentální složce i v příjemných vokálech  nacházíme radost, tanečnost a otevřenost, která posluchače vtahuje a vyzývá k tomu, k čemu byla většina této hudby určena – k tanci a oslavě. Při poslechu Preßburger Klezmer Bandu  slyšíme kapelu dělat to, co umí nejlíp, t.j. spojovat energii s vitalitou, která postaví obecenstvo na nohy, a s procítěností, která nádherně vyjadřuje trpce sladkou židovskou zkušenost." Merlin Shepherd, 07/2003 (klarinetista ve skupinách Frank London´s Klezmer Brass Allstars, Sukke, Budowitz, mezinárodně uznávaný učitel klezmerové hry na klarinet)

Obsazení
Marta Potančoková – sólový zpěv, tamburína
Andrej Werner – housle, zpěv
Miro Lago – klarinet, zpěv
Snežana Jović – akordeon, sólový zpěv
Pavol Šuška – klavír, klávesy, zpěv
Samo Alexander – kontrabas, sólový zpěv
Viktor Schramek – bicí, perkuse

(převzato z propagačních materiálů Divadla hudby Olomouc, kráceno)