Jak se stát trvalým jáhnem

V úvodním odstavci Lumen Gentium se hovoří o tom, že jáhen „slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a jeho kněžským sborem.“ Po druhém vatikánském koncilu se trvalé jáhenství chápe jako plnohodnotná svátost. Jáhen je i podle církevního práva klerikem. Při psaní tohoto článku mi ale dochází, jak málo o trvalém jáhenství víme. A to chci změnit.

Na úplný začátek – jáhenská služba má několik rovin. Je to rovina kazatelská, liturgická a charitativní. Jáhen je nejnižším stupněm kněžského svěcení, a proto může během bohoslužby slova nejen číst evangelium, ale také kázat. Při slavnostních liturgiích, kterým předsedá biskup, mají jáhni své nezastupitelné místo – například jako služebníci s kadidelnicí nebo v liturgickém průvodu při přinášení evangelistáře. Za charitativní činnost partikulární církve je sice zodpovědný biskup, nicméně podle církevní tradice bývá tato zodpovědnost delegována právě na jáhny.

K rozhodnutí stát se trvalým jáhnem musí člověk dozrát. K tomu vedou i formální požadavky kladené na uchazeče. Nejprve musí projít vstupním pohovorem se sídelním biskupem a s člověkem odpovědným za formaci jáhnů, poté následuje psychologické vyšetření. Pokud je přijat, nevyhne se tříleté formaci, během níž přijme lektorát a akolytát. Mezi další podmínky patří celibát nebo manželství (pokud je kandidát ženatý, po svěcení se již nemůže znovu oženit). V případě manželství je také nutný souhlas manželky. V neposlední řadě se klade důraz na teologické vzdělání a minimální věk – 25 let pro svobodné kandidáty a 35 let pro ženaté.

Na závěr chci říci: modleme se mimo jiné i za povolání mužů k trvalému jáhenství. Dary Ducha Svatého jsou rozmanité – některé muže nevolá Bůh do semináře, ale má pro ně připravenou jinou cestu. Bohu díky za to!