KOMENTÁŘ: Benedikt XVI. a svoboda na Kubě

V posledních dnech se častěji hovoří o vlivu, jaký má návštěva papeže Benedikta XVI. na kubánský režim. Tématu se budeme věnovat i v následujícím komentáři.

Dědictví Jana Pavla II.

„Chápu, že socialismus je skutečností, ale třeba pracovat na tom, aby měl lidskou tvář. Rozhodující jsou občanské svobody, identita společnosti a lidská práva.“ Těmito slovy shrnul v roce 1983 Jan Pavel II. svůj postup vůči komunistickému Polsku. Tehdejší premiér, generál Jaruzelski vnímal tato slova jako povzbuzení k započetí postupných politických reforem. Později o papeži prohlásil: „Nevyjadřoval výtky, nekladl ultimáta, ale jasně vnímal momentální problémy a snažil se indikovat to, co bylo pro naši zemi tím nejlepším.“ Na konci 80. let padl ve Východní Evropě komunismus, nejvyšší sovětský představitel Michail Gorbačov změny komentoval slovy: „Komunismus jsem nezničil já, ale Jan Pavel II.“

Podobný postoj zřejmě zvolil i Benedikt XVI. ve vztahu ke Kubě. Přestože se podle vatikánského tiskového mluvčího Federica Lombardiho nejednalo o politickou, nýbrž o pastorační a poutní návštěvu, přítomnost Benedikta XVI. na karibském ostrově byla výrazně poznamenaná odkazy na lidská práva. Již při tiskové konferenci během letu Benedikt XVI. navázal na dědictví Jana Pavla II. a ukázal tak některé linie svého postoje ke Kubě: „Návštěvou Jana Pavla II. začala cesta spolupráce a konstruktivního dialogu, cesta, která je dlouhá a vyžaduje trpělivost. Dnes je zřejmé, že marxistická ideologie tak, jak byla pojatá, neodpovídá skutečnosti. Je třeba najít nové modely, s trpělivostí a konstruktivně. V tomto procesu, který vyžaduje trpělivost i rozhodnost, chceme pomáhat v duchu dialogu…,“ uvedl Benedikt XVI. a dodal, že církev stojí vždy na straně svobody svědomí a vyznání. Postup současného papeže vůči komunistické Kubě je tedy napomáhat k její postupné proměně, což mimo jiné odpovídá větě pronesené Janem Pavlem před čtrnácti lety „Ať se Kuba otevře světu a svět Kubě“ (druhá polovina věty je neméně důležitá, oba papežové vyzvali ke zrušení embarga ze strany Spojených států, jež zasahuje nejzranitelnější obyvatele ostrova).

Lidská práva v papežových projevech

Je tedy třeba se podívat, jak tento vytýčený cíl naplnila i právě uplynulá cesta Benedikta XVI. O lidských právech papež hovořil již při uvítacím ceremoniálu na letišti v Santiago de Cuba, kde zmínil „řadu aspektů, v nichž je co rozvíjet, zejména pokud jde o působení církve ve veřejném prostoru“. Po modlitbě před soškou Panny Marie del Cobre uvedl: „Dejte vědět všem, které potkáte, že jsem Matce Boží svěřil budoucnost vaší země. Prosil jsem za potřeby trpících, za ty, kdo jsou zbaveni svobody, odloučeni od svých blízkých nebo prožívají těžké chvíle.“ Výrazněji se papež věnoval náboženské svobodě při mši sv. v Havaně, na níž byl přítomen i prezident Raúl Castro. „Církev žije, aby dala druhým účast na tom jediném, co má. A tím není nic jiného, než Ježíš Kristus, naděje slávy. Aby mohla toto poslání plnit, musí se opírat o bytostnou náboženskou svobodu, která spočívá v možnosti hlásat a slavit víru také veřejně, šířit poselství lásky, smíření a pokoje,“ uvedl Benedikt XVI. a narážel tak na skutečnost, že církev nemá dosud přístup do médií, nesmí vést školy ani volně zakládat nové kostely a instituce. Otázce lidských práv byla dále věnovaná část projevu při odletu z Kuby, kdy papež jasně vyjádřil přání, aby Kuba žila ve spravedlnosti, svobodě a bratrství: „Respekt a starost o svobodu, která tepe v srdcích každého člověka, je neodmyslitelná, má-li se adekvátně odpovídat na základní požadavky jeho důstojnosti a budovat tak společnost, v níž se každý cítí nepostradatelným protagonistou budoucnosti vlastního života, své rodiny a své vlasti.Nynější chvíle si naléhavě žádá, aby z lidského, národního i mezinárodního soužití byly odstraněny nehybné postoje a jednostranná stanoviska, která dohodu činí svízelnou a snahu o spolupráci neúčinnou,“ uvedl Benedikt XVI. Je možné se také ptát, proč se papež nesetkal s disidenti tamějšího režimu. Na tuto otázku odpověděl Federico Lombardi v závěru cesty, kdy vyzval novináře, aby vyvodili stanoviska Svatého otce z jeho posledních promluv; současně však dodal, že krátký pobyt na Kubě neumožnil setkání s žádnou skupinou, církevní či nikoliv, nebylo možné se např. setkat ani s kubánskými kněžími a řeholníky.  

Rozhovor s Raúlem Castrem

Zřejmě nejvýznamnější událostí týkající se společenské situace na Kubě byla soukromé setkání s prezidentem. Raúlem Castrem. Podle vatikánského mluvčího Federica Lombardiho se rozhovor týkal podmínek, v nichž žijí lidé na Kubě, situace v zemi a svobody církve. Lombardi též uvedl, že státní autority byl překvapeny vitalitou místní církve, což vytvořilo předpoklady pro další vzájemná jednání. Papež též prezidenta požádal, aby ustanovil Velký pátek za státní svátek – podobná výzva Jana Pavla II. týkající se Vánoc se v zemi setkala s velkým ohlasem. „Nejdůležitější bylo osobní setkání. Stále se dotazujeme na obsah a opomíjíme důležitost osobního poznání, které může hluboce ovlivnit budoucnost. Bylo tomu tak i v případě setkání Jana Pavla II. s Fidelem Castrem, díky němuž se věci na Kubě začaly hýbat. Papež hovořil o aspiracích kubánské církve, která by se chtěla dále rozvíjet, aby mohla pozitivně přispívat v životě této země,“ hodnotil setkání obou státních představitelů Lombardi.

V čem spočívá společenská transformace

Zbývá se zmínit o prohloubení pojmu svobody, o němž hovořil papež při středeční mši v Havaně. Svoboda je podle římského biskupa především v úzkém vztahu s pravdou. Aby mohl člověk hledat pravdu, musí uplatňovat autentickou svobodu. Současně pouze pravda o člověku je předpokladem k dosažení svobody. Objektivní pravda o lidské osobě zakládá etiku i důstojnost člověka.

Společenská proměna není pouze dílem politického hnutí, závisí především na duchovním rozvoji člověka, řekl Benedikt XVI., když poukázal na příklad havanského kněze Félixe Varely: „Pater Varela nám ukazuje cestu k pravé společenské transformaci: vychovávat ctnostné lidi, aby se vytvářel důstojný a svobodný národ, neboť tato transformace bude záležet na duchovním životě člověka. ´Bez ctnosti není vlasti.´ Kuba a svět potřebují změny, ale k těm dojde pouze tehdy, když se každý bude schopný ptát po pravdě, rozhodne se pro cestu lásky a bude zasévat smíření a bratrství.“ A to je výzva, která se netýká pouze Kuby.

Ondřej Mléčka