Myšlenka na den 27. června 2007
Dnes si připomínáme oběti komunismu, jejichž počet historici odhadují na více než sto milionů…
Dnes si připomínáme oběti komunismu, jejichž počet historici odhadují na více než sto milionů.
Podle Černé knihy komunismu připadá 65 milionů na Čínu.
Dalších dvacet milionů lidí zemřelo v důsledku komunistické zvůle v bývalém Sovětském svazu, po dvou milionech v Severní Koreji a Kambodži.
V evropských zemích pod sovětským vlivem se oběti odhadují na milion.
V Africe přišlo v důsledku násilí komunistických a podobných režimů o život 1,7 milionu lidí, v Afghánistánu 1,5 milionu a ve Vietnamu milion.
V Latinské Americe se zmiňuje 150.000 obětí.
V Československu v letech 1948–1989 bylo z politických důvodů popraveno 248 osob.
K nepodmíněnému trestu odnětí svobody bylo odsouzeno 205 486 osob.
Ve vězeňských zařízeních zemřelo asi 4 500 osob.
Při pokusech o překročení hranice na Západ zahynulo nejméně 282 lidí.
Možná, že tento hrůzostrašný výčet čísel není přesný, ale dostatečně vypovídá o hrůzovládě režimů, které se zřekly Boha a Jeho přikázání.
I dnes přibývá lidí, kteří s Bohem nepočítají. Honba za materiálními hodnotami je zaslepila natolik, že už ani neslyší hlas svého svědomí. Jako by se začínala plnit Ježíšova slova:
„Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé:
Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu,
a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky – takový bude i příchod Syna člověka.“ (Matouš 24,37–39)
Nejenom oběti komunismu a ostatních zrůdných režimů, ale i smrt každého člověka, který odešel z tohoto světa nesmířený s Bohem, je pro nás výzvou k pokání a přímluvným modlitbám za sebe navzájem a za naše bližní, zvláště za ty, kteří jdou cestou marnosti do věčné záhuby.