Přenosy bohoslužeb z Olomouce – Nové Ulice

Olomoucký kostel Panny Marie Pomocnice najdete v městské části Nová Ulice. Je to kostel nevelký, v současnosti ze všech stran obklopený panelovými domy. Nedaleko kostela, na ulici I. P. Pavlova, je jeden ze vchodů do areálu olomoucké fakultní nemocnice, na jejíž pacienty ostatně novouličtí věřící často ve společné modlitbě pamatují. 

O představení kostela Panny Marie Pomocnice a tamní farnosti jsme požádali P. Rudolfa Smahela, olomouckého rodáka, který kromě působení ve farnosti vede Katedru křesťanské výchovy Cyrilometodějské fakulty Univerzity Palackého: "Ve farnosti Olomouc – Nová Ulice byl už ve středověku prastarý chrám, od 13. století. Byl to malý kostelíček Panny Marie Pomocné, říkalo se 'Panna Maria v poli', tehdy totiž ten kostelíček stál daleko mimo centrální Olomouc, mimo hradby, a byl v těsné blízkosti  královské cesty z Olomouce do Brna. V okolí byla různá zařízení pro poutníky. Během třicetileté války byl ten kostel velice zničen, musíme si představit, že všude v těch místech se bojovalo. Kostel Panny Marie Pomocné, tak jak ho známe dnes, byl vystavěn v letech 1770 až 1774. V prosinci roku 1774 byl benedikován. Oblast tady byla především německá. Od roku 1784 byla oblast spravována olomouckou farností svatého Mořice. Samostatná farnost v Olomouci na Nové Ulici vznikla v roce 1843. Obyvatelstvo bylo stále především německé, až do roku 1945. V současnosti se kostel nachází v obrovském sídlišti a náš – jak my říkáme – kostelíček Panny Marie Pomocné je velice přívětivý, útulný a v zimě je teplý, takže se tu konají i bohoslužby slova pro děti a jejich rodiče, setkáváme se tady rádi a je nám tu dobře."

P. Rudolf Smahel  je s novoulickým kostelem spjat od svého dětství: "Ten kostel je takový můj domovský přístav. Je faktem, že v této farnosti naše rodina žila a žije, já jsem zde byl pokřtěný, poprvé jsem tady přijal Tělo Páně, poprvé jsem tady byl u svátosti smíření jako osmiletý chlapec, dá se říci, že po celé dětství jsme sem s rodiči  a sestrami chodívali a prožívali jsme mše svaté. Taková zvláštní vzpomínka – přicházel sem často pan biskup Hlouch, který když nemohl jinak působit, měl zákaz, tak bydlel u své sestry právě v této farnosti. Čili přicházel také sem v těch dobách velice těžkých a vzpomínám na něj vděčně. Jako kněz jsem se do této farnosti vrátil v roce 1998. Někdy zde slouží mši svatou také pan probošt, P. František Hanáček, olomoucký děkan. V současnosti je naše farnost řazena pod farnost sv. Mořice."