Sestra Ludmila Hrabcová: Život daný Bohu

Marie Hrabcová se narodila 21. června 1918 v Nedakonicích u Uherského Hradiště. Její otec, povoláním účetní na dráze, zemřel, když jí bylo pět let. Po ukončení gymnázia zamýšlela Marie studovat medicínu, avšak nedlouho před maturitou byly zavřeny vysoké školy. Jelikož chtěla sloužit lidem, napsala dopis pražským františkánům s prosbou o radu. Tito jí doporučili misijní kongregaci sester františkánek v Gaissau (kolubijské web. stránky / německé).

V prosinci 1940 uprchla Marie z Československa do Gaissau, městečka ležícího na Bodamském jezeře. Koncem roku 1941 přijala řeholní hábit a jméno Ludmila. Během války jí bylo přiděleno místo pomocné zdravotní sestry v záložní nemocnici ve Feldkirchu. Pro svou blízkost německému městu Friedrichshafen bylo toto město sužováno nálety spojeneckých vojsk.

Několik let po skončení války obdržela Ludmila rakouské občanství a v roce 1950 odcestovala do Kolumbie. Zde se začala připravovat na nový úkol – vzdělávání – a současně se stala učitelkou francouzštiny. Na Bogotské univerzitě dále vystudovala učitelství pro střední školy v oboru chemie, filosofie a náboženské vědy, aby se následně stala vyučující a později i ředitelkou dívčí koleje San José v Bogotě.

Roku 1968 byla povolána do Assisi, kde pracovala na přípravách na generální kapituly. V  průběhu této kapituly byla Ludmila Hrabcová roku 1970 zvolena do funkce generální představené kongregace. Během svého funkčního období postupně navštívila všech 127 misijních středisek rozsetých při pobřeží Tichého oceánu, v povodí Amazonky i v severovýchodní Brazílii. Používala k tomu všechny dostupné dopravní prostředky: autobus, letadlo, na řekách indiánské loďky, v horách osla… Roli generální představené zastávala po dvě funkční období, tj. 12 let. Pod jejím vedením bylo též přesunuto vedení kongregace z Assisi do Bogoty. 

Práci sester v misiích popisuje sestra Ludmila následovně: „Chudoba nejchudších lidí na tomto území je nepředstavitelná. Mnohdy žijí jen pod plachtou se čtyřmi kůly. Setry učí tyto lidi základní věci. Ženy a matky, aby se řádně staraly o své děti a o domácnost. Jedná se o zcela obyčejné věci jako je vaření, praní a dodržování základní hygieny. Učí je i číst a psát a snaží se mezi chudými obnovit i náboženský život: I když devadesát procent obyvatel je pokřtěných, pro mnohé tím náboženský život skončil... Dodnes misie nekončí; tito lidé potřebují stálou péči a pomoc.“

Od roku 1984 pracovala sestra Ludmila v Římě, ve Frastanz a v St. Gallenkirch. Osobně byla přítomna na svatořečení Anežky České v Římě v roce 1989. Posledních třináct let života žila v klášteře ve Frastanz, kde pečovala o starší sestry a vykonávala různé domácí práce. Zároveň se podílela na obnově české církve v porevoluční době, zejména předáváním zkušeností z misijní práce. 

I přes svůj vysoký věk a mnohé zdravotní potíže chtěla neustále sloužit druhým v  nejobyčejnějších každodenních činnostech. Těm, kdo se s ní měli možnost setkat, byla svědectvím o hlubokém životě s Bohem a o velké důvěře v jeho prozřetelnost. Její život byl zároveň výrazem zapomenutí na sebe kvůli Bohu a bližním. 

Oficiální nekrolog sepsaný provinční představenou, s. Consilií Hofer, píše o Ludmile Hrabcové tyto řádky:

Díky své pracovní horlivosti – chuti a vůli – mohla sestra Ludmila v Evropě po svém návratu z misií vykonávat práce, které jí byly přidělené a nabízené a které ráda zastávala. Nic jí nebylo příliš nebo nadmíru těžké až do vysokého stáří.

Svědomitě a nesmírně zodpovědně a přesně zachovávala až do vysokého stáří čas pro modlitbu a jiné povinnosti kongregace. V brzkých ranních hodinách již přicházela do kaple a modlila se mnoho. Společná liturgická modlitba byla pro ni také důležitá. Přitom jí velmi ležela na srdci přání Svatého otce a záležitosti církve. Jednou z věcí, na níž jí velmi záleželo, byla jednota křesťanů. Bůh ji si ji vzal do svého království, aby zde oslavila závěr týdne za modlitbu křesťanů (zemřela v neděli 23.1.2011 – pozn. red.).

Její vedení kongregace lze charakterizovat velkým nasměrováním k františkánskému životnímu ideálu. Chápání františkánství na obecné úrovni i minority na rovině osobní bylo pro ni rozhodující, a to ve vlastním životě řádu  i v duchovním doprovázení sester. (…)

Teprve když její síla v posledních měsících viditelně ochabovala a když  její slabost postupovala, zůstávala více v pokoji a v posteli.

Po příkladu Ježíše Krista, v těsném spojení s Matkou Bernardou, učila jsi nás žít v modlitbě. Buď nyní naší přímluvkyní u Boha.“

Život sestry Ludmily Hrabcové by se dal shrnout do slov: Neustále sloužit Bohu a žít zde pro něho. V její existenci se takto hojně naplnilo přání její matky, jež měla dříve, než se dcera narodila: Dítě, které přijde na svět, bude patřit Bohu. 

Bylo by jistě přínosné podrobněji poznat život této význačné postavy české církve 20. století.

Nekrolog sestry Ludmily Hrabcové (německy) je ke stažení ZDE.

Fotografie ze života s. Ludmily Hrabcové naleznete ZDE.

Fotografie z pohřbu je možné si prohlédnout ZDE.