Proměněni trpělivým čekáním na Pána („Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá“)

1 S 1,1-20  „Chana měla důvěru a trpělivě čekala“
Ž 40  „Trpělivé čekání na Pána“
Žd 11,32-34  „Svou vírou dobývali království, uskutečňovali Boží spravedlnost“
Mt 3,13-17 „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá“

Vítězství bývá často spojováno s okamžitým triumfem. Každý zná ten pocit úspěchu, když
po námaze a boji přijdou gratulace, uznání a často i odměny. V těchto radostných chvílích si
jen málokdo uvědomuje, že z křesťanského hlediska je vítězství dlouhodobým procesem
proměny. Budeme-li vítězství nahlížet jako proměnu, pochopíme, že nastává v čas stanovený
Bohem, a ne námi, že vyžaduje trpělivou důvěru v Boha a hlubokou naději.
Právě o takové trpělivé důvěře a naději svědčila Chana. Po mnoha letech, kdy nemohla
otěhotnět, prosí Boha o dítě a nedbá na to, že kněz v chrámu její slzy považuje za projev
opilství. Když ji Élí ujistí, že Bůh její modlitby vyslyší, prostě mu důvěřuje a smutek ji
opouští. Chana počala a porodila syna a pojmenovala ho Samuel. Toto veliké vítězství se
netýká národů či vojsk, ale je výsledkem osobního zápasu. Chanina důvěra a naděje vedou
nejen k její proměně, ale také k proměně jejího lidu, jemuž Bůh pomohl právě skrze Samuela.

Žalmista zasazuje Chanino trpělivé čekání na Pána do zápasu jiného druhu. Hledá
vysvobození ze situace, o níž nic bližšího nevíme a kterou nazývá „jáma zmaru, tůně bahna“.
Děkuje Bohu, že proměnil jeho hanbu a zmatek, a vyjadřuje důvěru ve vytrvalou Boží lásku.

Autor listu Židům připomíná trpělivost lidí, jako byl Abraham (6,15), i dalších, kteří dokázali
zvítězit vírou a důvěrou v Boha. Uvědomíme-li si, že Bůh zasahuje a vstupuje do lidských
dějin, nepodlehneme pokušení být vítězi v lidských ohledech.

Hlas, který v evangeliu zaznívá z nebe při Kristově křtu a oznamuje: „Toto je můj milovaný
Syn, jehož jsem si vyvolil,“ se zdá být zárukou okamžitého úspěchu Kristova mesiášského
poslání. Když ale Ježíš odporuje zlému, nečiní tak proto, aby co nejdřív uvedl Boží království.
Místo toho svým životem a službou, které povedou k jeho smrti na kříži, trpělivě zjevuje, co
život v království znamená. Boží království se naplno projevuje v Kristově zmrtvýchvstání,
nebylo však ještě plně uskutečněno. Konečné vítězství nastane až s druhým příchodem Páně,
na nějž čekáme s trpělivou nadějí a důvěrou a přitom voláme „Přijď, Pane Ježíši!“

Stejnou trpělivost a důvěru vyžaduje i touha po viditelné jednotě církve. Modlitba za jednotu
se podobá modlitbě Chany nebo žalmisty, úsilí o ni předpokládá činy podobné těm, o nichž
píše list Židům. Trpělivé očekávání totiž není projevem bezmoci či pasivity, ale hluboké
důvěry, že jednota není naším dílem, ale darem Božím. Trpělivé čekání, modlitba a důvěra nás proměňují a připravují na příchod viditelné jednoty církve tak, jak ji chce Bůh, a ne my.

Modlitba

Věrný Bože, na tvé slovo se vždy můžeme spolehnout. Dej, ať jsme jako Ježíš trpěliví
a důvěřujeme ve tvou nekonečnou lásku. Osvěcuj nás svým Svatým Duchem, abychom tvé
dokonalé spravedlnosti nekladli překážky svými unáhlenými soudy, ale ve všech věcech
rozpoznávali tvou moudrost a lásku. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

Otázky k zamyšlení

1. Ve kterých životních situacích máme intenzivněji důvěřovat v Boží přísliby?

2. Ve kterých oblastech života církve lze nejsnáze sklouznout k unáhlenému jednání?

3. Ve kterých situacích mají křesťané vyčkávat, a kdy mají společně jednat?

Všechny texty k Týdnu modliteb za jednotu křesťanů je možné stáhnout ZDE.