Anorexie a bulimie - prevence u dětí a mladistvých

HOSTÉ:

Občanské sdružení Anabell, pobočka Brno - Lucie Mucalová (odborná terapeutka) a Mgr. Kristýna Galová (nutriční terapeutka)

Hostem na telefonu byla lékárnice PharmDr. Ivana Vítová.

Pořad přinesl vhled do prvotních problémů s příjmem potravy. Terapeutky poradily, že s dětmi je třeba především o všem mluvit a vybudovat v rodině vztah důvěry. Dověděli jsem se, že obecný pohled na zjišťování optimální hmotnosti pomocí výpočtu BMI indexu není správný. Poměr váhy a výšky pro zjištění podílu tuku na tělesné váze není průkazný -  schází tu ohled na další - tělesnou váhu podstatně ovlivňující faktory - věk, pohlaví, větší podíl svalové nebo kostní hmoty apod. Doporučily komplexnější vyšetření na přístroji IN Body, který všechny proměnné bere v potaz.

Kontakt na hosty:  lucie.mucalova(zavináč)anabell.cz a kristina.galova(zavináč)anabell.cz,

Pokud chcete, můžete Občanské sdružení Anabell podpořit jednorázovou dárcovskou sms ve tvaru: DMS ANABELL na telefonní číslo 87 777. Cena DMS je 30 Kč, ANABELL obdrží 27 Kč. Nebo se zapojit do Veřejné sbírky Anabell u Poštovní spořitelny. 

POZVÁNKY

Špindlerův Mlýn, 10. listopadu 2012: Horské středisko Eljon zve učitele ZŠ a SŠ, vychovatele a pedagogy volného času, speciální pedagogy a vyučující předmětu Náboženství k účasti na  Misijním vzdělávacím programu „Děti pomáhají dětem“.  Program nabídne způsoby, jak dětem přiblížit život vrstevníků v jiných zemích, motivovat je k pomoci, interaktivní propojení s další výukovou ve školách. Dalším úkolem setkání je posílit ve svěřených dětech vědomí jedinečnosti a potřebnosti každého člověka, bez ohledu na národnost, barvu pleti, či náboženskou příslušnost. Absolventi získají na závěr osvědčení, na základě kterého budou moci program realizovat. Program vede asistent národního ředitele PMD Michal Hrdlička. Více na: www.missio.cz Pobyt si můžete po předchozí domluvě i o několik dní prodloužit.

HERBÁŘ -  Echinacea neboli Třapatka nachová

Echinacea je rostlina původem ze středních oblastí Severní Ameriky, kde ji používaly indiánské kmeny po staletí k hojení ran a jako prostředek proti hadímu uštknutí. Echinacea je přírodní antibiotikum a prostředek proti infekci, pomáhá ničit bakterie i viry v organismu. Podporuje imunitu a působí tak proti chřipce a nachlazení. Její název v českých podmínkách známe jako třapatka nachová, nebo také rudbekie a podobá se sedmikrásce ovšem s purpurovými kvítky. Echinacea se s úspěchem užívá při některých typech ekzémů, příznivě ovlivňuje infekční choroby, pomáhá v boji proti aftům, opakovaným infekcím dýchacích a močových cest a středoušním zánětům, urychluje hojení povrchových ran a kožních zánětů. Je velmi nenáročnou trvalkou. V praxi jsou používány extrakty ze suchých kořenů a nati nebo šťáva lisovaná z čerstvé nati, zpracované do formy sirupů, kapek či šťáv. Jako horkou novinku lze uvést nedávné získání protinádorové substance pentadecadienu.

HOST NA TELEFONU:

O radu, zda se v podzimních nečasech vyzbrojit kily českého ovoce a zeleniny, nebo krabičkami multivitamínů, jsme požádali PharmDr. Ivanu Vítovou.

Sdělila nám soukromý názor, že lepší jsou domácí výpěstky než umělé preparáty, tak hajdy na zahrádku pro celer!  

PRO DUŠI:

„Často se stává, že před svým vnitřním světem utíkáme a útočiště hledáme v různých vnějších aktivitách. Abychom doopravdy našli sebe sama, abychom se zbavili veškeré přetvářky, musíme se ponořit do samoty a dospět až tam, kde se zápas typický pro střední věk odehrává. To je výzva a cíl cesty do hlubin srdce.“ Krize jako šance, André Daigneault, Karm. nakl.2011 www.vira.cz

ANOREXIE MĚ POŘÁDNĚ POTRÁPILA...

Rozhovor s dívkou, která onemocněla v 16 letech mentální anorexií. Říkejme jí třeba Anička, bylo jí tehdy 16 let.

Aničko, jak došlo ke Tvým problémům?

Spouštěcích momentů bylo více - narážky spolužáků ve škole, ale především rodiny na to, že jsem "tlustá", "slůně", "měla bych shodit"... pak vlastní pohled do zrcadla, srovnávání se spolužačkami, herečkami, modelkami... klasika. Nejdřív byl jen cíl shodit pár kilo navíc, ale když jsem zjistila, že to jde, chtěla jsem víc. Jsem perfekcionistka - hubnutí bylo to, co mi šlo, měla jsem nad jídlem vládu, takže proč se v tom nezdokonalit ještě víc... následovaly stále drastičtější úpravy jídelníčku, lhaní rodičům, extrémní sport... po roce dvacet kilo dole... maximální příjem jídlo na den - jedno jablko nebo sušenky Bebe, několik kolapsů, vypadávání vlasů, zima, slabost, špatný zrak, hospitalizace na JIPce... umělá výživa do krku (obzvlášť ošklivé), odeslání na žádost našich na psychiatrii do Motola... dva a půl měsíce léčení... pak ještě rok a půl docházení ambulantně k psychiatrovi doma...

Jak reagovali tvoji nejbližší?

Naši změnu nejdřív moc nepozorovali, až když se provalilo, že si nekupuju ve škole obědy, tak mě začali sledovat - to už to bylo znát i z vnějšku. Spíš ale postupovali negativní motivací - kontroly, sledování, hádky... Já jsem se samozřejmě postavila do opozice, stála jsem si za svým hubnutím, lhala jsem jim, podváděla na váze, doma trávila minimum času. Ke konci už jsem byla ke všem jejich snahám úplně apatická, dokud mi nedošlo, že je to fakt vážné a že můžu umřít.

Když se ohlédneš zpět, co mohlo být jinak a co bys jako rodič chtěla udělat jinak?

Dítě by mělo cítit, že je milováno takové jaké je, ale současně musí mít zdravý nadhled na těmito věcmi, být informováno a taky by mělo vyrůstat s pocitem, že rodičům může říct všechno - protože ti mu pak taky můžou poradit, otevřeně říct, co by se mohlo stát, kdyby... atd. Reakce našich na to, když jsem řekla, že zhubnu, byl úsměv a poznámky typu: "stejně se ti to nepodaří" "proč bys to dělala" - cítila jsem nezájem a nedůvěru, takže pak jsem se podle toho zařídila.

Tím nechci říct, že by rodina mohla za všechno a že ve zdravě fungující se to stát nemůže!!! Hodně záleží na povaze dítěte - jestli je to dříč, který si jde za svým, tak je k tomu náchylnější, protože to chce obrovskou míru sebeovládání, úsilí, dřiny! Závisí na prostředí ve škole, přijetí v kolektivu, přijetí učiteli (moje tělocvikářka mi například dávala stále najevo, že jsem při těle a proto nikdy neudělám ten kotoul správně).

Osobně si myslím, že nejohroženější jsou vzorné holky z dobrých rodin, hnané k co nejlepším výkonům. Prevence třeba u mne nefungovala, celý ten rok jsem o anorexii věděla docela dost, a přesto si byla jistá, že to není můj problém... Ale určitě jsou dobré besedy, co dělá Anabell ve školách, internet, vlastní svědectví anorektiček a bulimiček. Ale hlavně je to podle mě v rodině - zajímat se o své dítě, věnovat mu pozornost, neshazovat ho, nedělat poznámky na veřejnosti, mluvit s ním otevřeně, dodržovat dobré jídelní zvyklosti v rodině - nemít ve zvyku jíst příliš mnoho nebo zase opakovaně držet diety (zvlášť u matek).

Jaký je po deseti letech od onemocnění Tvůj vztah k jídlu?

V normě (v podstatě od doby, co jsem odešla na  vysokou), občas se více kontroluji, kalorické tabulky mi v hlavě zůstaly, ale jím všechno a nemám problém sníst někdy víc, než jsem třeba měla v plánu. Je pravda, že preferuju "zdravou stravu", nedělají mi dobře mastná a smažená jídla, ale i ta, když je to nezbytné, zvládnu. Svoje děti bych v případě, že bych něco takového zpozorovala, poučila vlastním příběhem. Rozhodně bych nebagatelizovala jakékoliv jejich poznámky týkající se postavy, jídla, diet... Ale kdoví, chybu může udělat každý, aniž by si to uvědomil.