Boj s časem

Jako host přijala pozvání do pořadu Mgr. Irena Smékalová, lektorka vzdělávacích seminářů a poradenství osobního rozvoje. Vystudovaná psycholožka s autentickou zkušeností maminky tří malých dětí na mateřské, která nepřestává pracovat ve svém oboru. Zaujal nás její Kurz rozvoje osobnosti pro ženy - Kroos, který proběhl na Centru pro rodinu "Jitřenka" v Hranicích na Moravě. Mluvilo se tam o komunikaci, životních rolích, prožívání emocí, zdravých vztazích nebo řešení konfilktů. Bylo to několik setkání za sebou už proto, že změna v životě člověka nastává jako proces - vývoj, je tedy dobré počítat s dělším časovým úsekem a nečekat zázrak od jednorázové přednášky. Z toho také vyplývá, že podobu takového kurzu utvářejí sami účastníci, lépe řečeno "účastnice" -  svou vlastní aktivitou. Dobrým výsledkem takového setkání by pak mělo být radostné potvrzení sama sebe v ženské roli...

Zaujala nás zmínka o "přetíženosti" v životních rolích ženy - jak prožíváme jednotlivé životní fáze, jsme utvářeny okolními podmínkami a přijímáme na sebe určité závazky - jsme studentky, zaměstnankyně nebo podnikatelky, manželky, matky, milenky, hospodyně, kamarádky, příbuzné... a měly bychom najít takovou míru naplnění, aby nám přinášely tyto role spokojenost. Uspořádat si životní podmínky tak, abychom neustrnuly v negativním pocitu bezmoci nebo strachu.

Další zajímavý náhled se týkal stresu - jak se s ním vypořádat? Buď snížit hladinu stresorů (omezit zatěžující vlivy) - nemusíme mít všechno co ostatní, dělat co druzí... nebo zvýšit svou odolnost. Mluvily jsme o úskalí perfekcionismu, pokušení moci "ovládat domácnost" a o tom, jak je dobré umět "delegovat" domácí povinnosti na ostatní členy rodiny - včetně toho, jak umět ocenit pomoc a práci partnera nebo dětí, i když nebude dokonalá. U dětí je dobré ve výchově přemýšlet "proaktivně" - co budou znamenat naše výchovné či nevýchovné postupy v budoucnosti - jestli tím, že po dětech nic nechceme, abychom se s nimi nemuseli hádat, nevytváříme u nich do budoucna nezdravé očekávání.

Abychom jen nečekali, čím nás život zasype, měli bychom mít přehled o tom, kolik času čemu věnujeme týdně nebo denně. Dobré je začít tím, že si to zkusíme teoreticky napsat na papír - odhadnout pomocí procent komu a čemu svůj čas dáváme. Pomoci nám můžou dvě měřítkové osy podle Eisenhowera - věci a záležitosti "naléhavé" a "důležité" - jinak se nám totiž může stát, že se celou dobu věnujeme tomu, co se tváří jako naléhavé a nezbyde nám ani čas ani energie na to, co je skutečně důležité. Příklad takového rozlišení najdete třeba tady. S tím také souvisí dovednost říkat "ne" tomu, co se nám nabízí - třeba nevzít výhodnou pracovní nabídku, která by znamenala trávit čas o víkendu jinde než s rodinou... řídit se tím, že jakékoliv naše "ano" pro nějaký úkol nebo příležitost vždycky znamená také nějaké "ne" v tom, čemu jsme se věnovali doposud, protože příděl času, sil a energie máme limitní. Nejtěžší je umět si sám sebe reálně odhanout a vidět svou situaci s odstupem. Zvládání stresu zajímavě popisuje ve své knížce "Ženy, přemožte stres, než stres přemůže vás" autor Kevin Leman - hovoří o principu sledování toho, co děláme a používá termín "pravítko priorit" - máme si stanovit co považujeme ve svém životě za důležité a podle toho si jej uspořádat.

Jako zdroj energie nám nepomohou všeobecné rady nebo všespasitelné metody, ale vztah k Bohu, zdravý vztah k sobě a okolí a také kvalitní vztahy s lidmi, kteří nás obohacují.

Na závěr zazněl postřeh, že s časem se nemusí "bojovat". Boj totiž znamená, že někdo je sice vítěz, ale někdo je zase poražený. Místo boje s časem a povinnostmi zkusme hledat pomoc, spravedlivě vládnout svému domovu, pustit své "otěže moci" a změnit naučené superkritické pohledy na sebe sama. Dobře nám bude tehdy, když budeme chtít to, co máme, přijmeme co je tady a teď, místo abychom toužili, vymlouvali se nebo trápili pro to, co nemáme a není. Žít v přítomnosti znamená nebýt otrokem nároků životní role ani sebe samých. Kéž se to naučíme...

Pořad připravila Irena Kintrová, záznam si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

Pro děti:

Představili jsme dvě knížky z nakladatelství Fragment - první byla "Matýsek a Majdalenka" - jsou to skřítci ze země plné knížek, z města Písmenkov a děti je znají z časopisu Báječná školka. Ve všech pohádkových příbězích tady skřítci potkávají nové přátele, pomáhají, hrají si, tancují, zachraňují a navíc je tu ještě po každé pohádce dvoustránkový příběh v podobě komiksu, který zpracovala Marie Kšajtová. Ideální kombinace pro malého předškoláka, který už si rád prohlíží sám to, co mu dospělí přečtou. Texty příběhů napsala Inka Rybářová, ilustroval Antonín Šplíchal. Televize Prima Family vytvořila nový pořad pro děti s názvem Hračkování, kde budou oba skřítci jako průvodci. Pro děti mladšího školního věku, které už znají pohádky a mají rády legraci je určená knížka S Blbounem do říše pohádek. Jeníček s Mařenkou tu v lese sbírají jahody a najdou tunel do pohádkové země, v kouzelném lese potkají ptáka Blbouna Nejapného, který tu bydlí a rád je doprovodí. Společně potkají unavenou Sněhurku, Budulínka a jelena, kterému zachrání parohy, čerta, kterému uletěl cestovní mrak, pomohou vodníkovi od zelených skřetů díky hrachové kaši a potkají i mnoho dalších bytostí. Nuda to není, jazykově je to také pěkné, jen ty ilustrace jsou trochu pouťové. Pohádkové čtení s Blbounem zaujme děti, které rády čtou něco napínavého, vtipného a vynalézavého.

Pro rodiče:

Dvě knížky z nakladatelství Paulínky , které se věnují stejné situaci: člověk potřebuje změnu k lepšímu, hledá cestu ven z neúspěchu, potřebuje se uzdravit nebo překonat smutek. První se jmenuje "Ježíš uzdravuje tvé srdce" a napsal ji italský kněz na základě svých zkušeností z pastorační praxe – česky řečeno, napsal ji po zkušenostech ze setkání s lidmi, kteří potřebovali dotek Boží ruky, aby mohli jít dál. Autor v ní ukazuje cestu od negativních návyků nebo chování k pozitivním – od nenávisti k odpuštění, od pohrdání k úctě, od perfekcionismu ke svobodě úsudku. A nejsou to prvoplánové rady typu – prostě se změňte, ale popis cesty a povzbuzení v jednotlivých krocích. Knížka je psaná velice živě a čtivě. Doporučila bych s ní začít, pokud hledáme cestu z nějaké těžké životní situace, protože působí velice nadějeplným, živým dojmem. Autor se jmenuje Salvatore Tumino, knížku vydaly Paulínky v roce 2011. Ze stejného vydavatelství je i titul s názvem „Začít znovu“.  Autor ve výkladu zahrnul velké množství situací, modelů a typů lidského chování, přemýšlení, jednání, které spoluutváří naši šťastnou či nešťastnou životní situaci. Najdete tu pečlivě rozepsané konkrétní kroky jak ze šlamastyky případného neúspěchu vykročit ven a nazapomíná se tu ani na uzdravující Boží moc. Autor se jmenuje Yves Boulvin a knížku vydaly Paulínky v roce 2008.