Děti, jedeme!

Bezpečnost v dopravních prostředcích – dá se říci, že část zodpovědnosti by měly nést děti, ale musíme jim srozumitelně předat, o co se jedná, i kdyby nám to připadalo samozřejmé, děti to vědět nemusí – že mají být vždycky v autě připoutané v sedačkách, nemávat rukama z oken jedoucího vozu, neotvírat dveře, neotvírat úplně okna, nekopat řidiče do zad a nedělat nečekaně rámus, aby se řidič nelekl. A nepokládat hračky a věci na zadní plochu pod sklem.

U vlaku – nechodit do kolejiště, do blízkosti mašin, nepřelézat koleje, nevyklánět se z oken, nevyhazovat z oken odpadky, nedávat nohy v botách na sedadla, nelézt do cizích tašek a neposkakovat po sedalech.

Pak jsou věci, které hlídáme my dospělí. U malých dětí v autě – podložené nohy, aby jim nevisely a nevázl krevní oběh, zastávky s odpočinkem, proběhnutím, popruhy na sedačce vedoucí kolem krku dítěte podložené molitanem, ne jen pásy. Větší děti by měly mít opěrky hlavy kvůli záklonu při nehodě. Krmit děti jen během přestávek, aby jim jídlo a pití nemohlo zaskočit. Samozřejmostí je vypnutý airbag, pokud je autosedačka na předním sedadle. Při nákupu autosedačky si vyhledat, pro jaký věk a váhu dítěte je určená a dítěti ji vyzkoušet. Při nehodě je empiricky zjištěno, že připoutaná matka neudrží nepřipoutané dítě a malé dítě poutané pouze pásem se může o pás smrtelně zranit. Další problém jsou při prudkém brzdění volně položené předměty. I malá, kdekoliv odložená petláhev s vodou se může chovat při prudkém brždění jako ruční granát, o těžkých knížkách, deštnících, kovových autech platí totéž. Problém "kam s hračkami" může vyřešit kapsář, který se prodává na zavěšení na zadní stranu předních sedadel, kam si dítě svoje hračky může odložit.

Vlak (a platí to i pro městskou hromadnou dopravu) má dveře vyhrazené pro nastupování s kočárkem označené značkou, piktogramem kočárku, jinudy se nastupovat nesmí a většinou ani nedá. Před cestou si zjistěte, jestli je tu vagón pro cestující s dětmi do deseti let. Starší vozy nemají blokování dveří během jízdy, nesmí se stát přímo u nich. Při čekání na příjezd vlaku by dítě nemělo volně běhat bez dozoru na nástupišti, ale čekat na místě, dodržet bezpečnou vzdálenost od hrany nástupiště. A děti do šesti let musí jet vlakem pouze v doprovodu osoby starší 10 let. Vyklánění z oken je pro každé zvědavé dítě velkým lákadlem, které by mu nikdo z dospělých neměl dovolit. Stejně tak by z oken vlaku neměl nikdo nic vyhazovat – už jsem mluvila o letící petláhvi jako nebezpečné zbrani. Podrobnější instrukce najdete na stránkách www.besip.cz

Zážitky z cesty letadlem nebo lodí na moři vám těžko mohu zprostředkovat, ale něco se dá najít na webech věnovaných rodinné tématice – třeba www.rodina.cz. Vím jen, že v letadle se mohou použít na malé děti autosedačky, které ovšem musí být uznané jako vhodný typ podle podmínek přepravní společností – neexistuje tedy jeden univerzální letadlový typ a je třeba se před odletem přesně informovat. Stejně tak je omezený počet míst v letadle, kde může být autosedačka umístěná. Vlastní autosedačka dítěte má tu výhodu, že v ní malé dítě můžete i přenášet. Potíže v letadle nebo nachlazení může způsobit klimatizace, přechod z horka venku do chladu uvnitř předpokládá oblečení navíc s sebou, je třeba také myslet na váhové omezení zavazadel v letadle vzhledem k balení kojenecké stravy a pití. Kromě toho podle cíle cesty zvážit i další očkování, preventivní zdravotní opatření a způsob stravování malých dětí.

Pro námořní nebo říční přepravu jistě také platí speciální pravidla. Ale on postačí zdravý rozum - když jezdíme na obyčejném člunu s dětmi na zcela obyčejném českém rybníku, musí být vždycky dobře namazané opalovacím krémem, vodní hladina násobí odrazem sílu slunce. Musí mít na hlavě čepici kvůli úpalu a na sobě nafukovací plavací vestu, která je unese. Dobrá je také láhev s pitím.

Klasická přeprava dětí autobusem je asi nejnáročnější. Schody pro výstup a nástup jsou vysoké, pokud není plošina na kočárek, musíte ho nějak složit, nebo vás řidič ani nevezme s tím, že v zavazadlovém prostoru nemá na složený kočárek místo. Není tu kde dítě přebalit, nakrmit, při nehodě není nikdo připoutaný. Během cesty se nedá pohybovat, což je na delší vzdálenost dost  únavné a neprospívá ani zádům ani krevnímu oběhu. Nedá se svačit a v nových klimatizovaných vozech ani otevřít okno, což působí dětem dost často nevolnost. Z toho důvodu je cesta autobusem s dětmi delší než hodinu nevhodná.

Pokud máte dítě, které trpí v autě nevolností, musíte systémem pokus/omyl vysledovat, jaké faktory ho ruší – jestli spěch, nervozita, obavy z neznámého, mléko k snídani... – a zvolit podle toho postup. Léky, které existují jsou většinou pro děti od dvou let, a ne každý z nás, rodičů chce dítě dopovat chemií. Opatření jsou tedy –  před cestou jen suchý rohlík, častější zastávky s pohybem – prodýchání nevolnosti, pití pouze hodně studených nápojů během přestávek a pro jistotu malá umělohmotná nádoba po ruce, láhev čisté vody a kus bavlněné látky na očištění škod. Pokud má dítě hodně velký problém, že nerozpozná, kdy potřebuje mít v ruce kyblík, tak i náhradní převlečení. Šťastnou cestu!

Tipy na konkrétní hry, hračky a zábavičky proti nudě při cestování s dětmi hledejte v Kafemlýnkové rubrice tipy pro vás.