Děti, které se nemohou nebo nesmí narodit

Dušičkové období - čas pomáhat těm, kdo nás předešli na věčnost velice účinným způsobem, který je vlastní katolické církvi. Co pro to máme udělat?

Také čas zabývat se tématem lidské důstojnosti na začátku i na konci života. V Kafemlýnku uslyšíte o spolku - dříve občanském sdružení Tobit, který pomáhá řešit situaci dětí, které se nemohly nebo nesměly narodit. Poskytuje poradenství a konkrétní pomoc rodičům, kteří se dozví, že jejich dítě se nenarodí živé a neví, jak mají postupovat. Je lépe mluvit o tom ve chvíli, kdy se nás tak těžká životní situace netýká, než shánět pomoc, která by mohla přijít příliš pozdě.

Kromě toho představíme knížku pro děti o životě a loučení se s babičkou "Anna a Anička", kterou vydalo hospicové sdružení "Cesta domů". A to v rozhovoru s autorkou příběhu Martinou Špinkovou.

O tom, jak mluvit s dětmi, když prožívají odchod někoho blízkého z rodiny na věčnost, se dočtete na portálu umirani.cz na stránkách "Děti a smrt".

Představili jsme také knížku "Naděje pro Chanu", kterou vydal Samuel a zabývá se tématem jak hledat Boží vůli, když dítě nepřichází. Jak se modlit, přijmout tuto skutečnost a brát ohled na manžela, který prožívá situaci stejně těžce, i když o tom nedokáže mluvit...

Vybrané odpovědi posluchačů na otázku, jak prožili s dětmi svátek všech svatých a všech věrných zemřelých (dušičky):

* Na dušičky jsme byli s dětmi na hřbitově pomodlit se za naše zmeřelé. Děti rády zapalují svíčky. Petra.

* S nejstarší dcerou jsme šli ke svátosti smíření, abychom získali plnomocné odpustky pro zemřelé. Na hřbitově jsme zapálili svíčky, povídali si o dědovi a tetě, kteří nás předešli, vzpomínali na ně při večerní modlitbě. Pavla

* Zdravím od volantu při popojíždění za prací. Dušičkové dny mám ráda, objedeme s dětmi hroby blízkých, dědečkovi vždycky zapálíme svíčku, kterou koupíme během roku na nějakém poustním místě. Pomodlíme se zazpíváme. Děti pak mají v autě důležité teologické otázky týkající se věčnosti. Magda

* Navštívili jsme hřbitovy, děti moc zajímalo, kdo v tom hrobě leží, tak jsme si povídali o prababičkách, pradědečcích, jak vypadali, jací byli, co měli rádi... a taky jsme si povídali o duších v očistci, byla to krásná debata. Zita

* S dětmi jsme byli na pohřbu tety minulý měsíc, je to ještě živé... Otázky dětí jsou fascinující. Michaela

* Dušičky jsme prožili s dětmi doma, celý den střelné modlitby za zemřelé, dopoledne bylo nádherné, tak jsme byli na zahradě. Po obědě mše svatá a pak návštěva hřbitova, den jsme zakončili na milém spolču...

* Letošní dušičky jsme byli i  s dětmi po setmění na hřbitově, zapalovali jsme svíčky a vzpomínali na to, co jsme prožili s našimi zemřelými.  Děti byly zaujaté u hrobu malých dětí – vzpomínali jsme i na naše nenarozené miminko. Večer jsme se poprvé pomodlili celý růženec za duše v očistci a zakončili jsme po vzoru z Katolického týdeníku zpíváním litanií se jmény svatých z naší rodiny. To se dětem moc líbilo a žádají, abychom je zpívali každý večer. Pavla

* Na dušičky jsme šli s dětmi na mši a vyrobili věnec z kaštanů a svíčku ubrouskovou technikou na hrob pradědovi, který letos zemřel. Martina

* Byli jsme na procházce s dětmi na hřbitově a nejmladší tříletý syn se modlil i „za Pána Boha, který přeci taky umřel...“ Michaela

* Vyráběli jsme spolu s dětmi ozdobné květináče na hroby. Byli jsme u zpovědi, společně zapálili svíčky na hřbitově. Vendula

* O dušičkách vzpomínám na svoji babičku, která už zemřela – byla upřímně věřící a moc mi chybí. Ale věřím, že se s ní jednou setkám v nebi. Jíťa

* Děkuji za dnešní téma i připomenutí příběhu Chany. Máme tři nenarozené děti v nebi a bylo to pro nás moc bolestné období. Pán nám ale požehnal a máme teď krásné čtyři děti, a i když je to někdy mazec (nejstarší má teprve sedm let), tak jsem moc vděčná Bohu, že je máme. Dny plné naděje přeje Jana.

* Pozvala jsem naše děti s rodinami na sváteční oběd, u kterého jsme vzpomínali na naše blízké zemřelé a potom jsme šli společně za tmy na hřbitov pomodlit se a zapálit svíčky. Bylo to moc pěkné. Olga