Kdyby nám tak někdo vždycky dobře poradil, co máme dělat... Ale jen nám a pro nás. Škoda, zase to musíme po poradě s nebeským Otcem rozhodnout sami. Následující řádky jsou k tomu malým pošťouchnutím. A když pošťouchnutí, nemusíte ho brát vážně. A vůbec. NEBERME SE A NETVAŘME SE PORÁD TAK VÁŽNĚ jen proto, že jsme dospělí! Budliky budliky, tramtarárá, plesk!

Kam jen ten náš život spěje?

Samozřejmě, že každý víme, že by měl směřovat do nebe! Ale není to trochu moc abstraktní pojem? Tak dobrá. Měl by směřovat do náruče milujícího Otce! Bezva představa, taková i výtvarně a esteticky zajímavá, že? Ale týká se nás to tady a teď? Mělo by.  Jenže někdy nám to nedochází tak nějak konkrétně. A tak vás vyzývám, abyste vytáhli staré fotky svoje nebo svých dětí, oprášili videokazety a pustili se do prohlížení. Kromě toho, že si uvědomíme, jak ten čas letí, mohli bychom se kousek v čase vrátit a položit si otázku - byli jsme tehdy šťastní? A jsme šťastní teď? Co jsme si přáli tehdy a jak se naše přání naplnila? Co jsme tehdy mysleli že je důležité a co vidíme jako důležité teď? Nepropásli jsme něco? A pokud ano, co nám brání svou situaci změnit? Jistě se našlo na naší životní cestě dost překážek. Přijali jsme je a vyrovnali se s nimi, nebo je táhneme pořád na zádech, v srdci, v mysli? Baví nás náš život tak, jaký je? Co mu chybí? A co bychom si ještě přáli? Je vůbec něco hezkého, na co se můžeme těšit?...

 Možná tyhle otázky řeší jen ti, kdo mají "krizi středního věku", ale připadají mi dost důležité v každém věku. Vám ne? Pokud ano, je na vás, kdy a jak si je položíte a hlavně - jaké budou vaše odpovědi. Pokud by v nich zazněla nějaká chuť ke změně, tady je slíbených několik dobrých rad pro ženy "jak se mít letos víc ráda".

Devatero:

1/ Přestaňme se kritizovat. Přemýšlejme nad slovy, kterými se káráme, když se něco nepovede. Mnohdy bychom si tak netroufly na někoho neomaleně vyjet, tak proč na sebe? Měli bychom si vybudovat vnitřní vědomí vlastní hodnoty, protože když se necítíme dost dobré, nevidíme sebe a svou situaci spravedlivě. Naučme se nepředstírat dokonalost, místo toho přivítejme svou individualitu. Ano, jsem prostě taková!

2/ Přestaňme samy sebe strašit. Někdy děláme svou situaci a situaci své rodiny horší, než je ve skutečnosti. Samy sebe terorizujeme černými myšlenkami. Místo propadání panice či beznaději nahraďme temné vize hezkými obrazy, čímkoliv, co máme rády nebo čeho bychom rády dosáhly. Nepřeceňujme chyby své i druhých. Pokud nejde o život a smrt, dá se hodně napravit a změnit.

3/ Mějme se sebou trpělivost. Trpělivost je mocný nástroj, jenže my chceme všechno hned. Netrpělivost je neochota se učit, ale pozor - zkušenosti dokazují, že cokoliv co se chceme naučit, vyžaduje čas a prostor pro chybné kroky.

4/ Naučme se být laskavé ke své mysli. Nepropadejme nenávisti k sobě za to, že míváme ošklivé nebo negativní myšlenky. Snažme se je odevzdat, nechat je v klidu odplynout, přiřadit za ně něco dobrého.

5/ Chvalme se. I za maličkosti, ale oprávněně. Kritika rozbíjí sebehodnotu a té se nám od okolí denně dostane dost a dost. Chvála sebehodnotu buduje, ale musí být pravdivá.

6/ Mít se ráda znamenát i umět požádat o pomoc nebo odmítnout. Naučily jsme se dost často spoléhat samy na sebe a myslíme si, že musíme všechno zvládat vlastními silami. Se zaťatými svaly nebo chrupem jsme pro okolí jako nepřístupná pevnost. Naše ego nám pak nedovolí požádat o pomoc a celá situace působí frustraci, pocit ukřivděnosti, zlost. Zkusme občas poprosit o pomoc, abychom nemusely být naštvané, protože všechno nezvládneme, opravdu ne. A zkusme taky přehodnotit míru svých představ, ideálů a požadavků. Otevřme vrata pevnosti, protože spoustu věcí opravdu NEMUSÍME dělat, jen si to myslíme nebo to do nás vložili druzí.

7/ Poznejme a přijměme své negativní stránky. Jsou totiž naší součástí, která dohromady s klady tvoří originál. Pokud si stále opakujeme: "...jsem neschopná udělat to nebo ono...", "...nesnáším na sobě..."  "... jsem tak nemožná v ..." dáváme tím okolí najevo, že se tak na nás má dívat. Pokud kolem sebe tedy nahlas ježíme takovéhle ostny, nemůže se přes ně dostat dobro ani laskavost druhých. Naučme se v pravdě říkat: "ano jsem taková... ale jsem to já..."

8/ Pečujme o sebe. Přemýšlejme o svém těle jako o podivuhodném domě, ve kterém nějakou dobu můžeme žít. Věnovat se přiměřeně sobě, svému vzhledu, není sobectví.

9/ Mějme se rády hned teď. Nečekejme s tím na chvíli, kdy bude všechno podle našich představ. Zvládnutá domácnost, bezchybný vzhled, úžasná práce, milé děti, skvělý manžel. Pokud na všechny okolo pořádně přitlačíme, mohlo by to tak být, ne? Ne! Nemohlo. Tak maximálně bychom je zalehly a zadusily. Jediné, co můžeme změnit, jsme my samy. Spoustu času a sil strávíme snahou někoho předělat. Kdybychom použili jen polovinu té energie na změnu sebe, děly by se věci! Když totiž změníme svoje postoje, návyky, chování, myšlenky, ostatní se k nám také začnou chovat jinak. Kouzlo? Ne. Jenom každodenní práce na sobě. Třeba podle tohoto "devatera".

(redakčně upraveno - materiál z Bulletinu Manželských setkání č.7, roč. 3)

Čtyřlístek

Pro ty, kdo dočetli až sem, a připadá jim nastíněná úvaha a devět rad jako příliš náročný program, je tu ještě jeden tip na to, jak si upravit denní rozvrh: (původní myšlenka je z ženského časopisu). Celý princip vychází z metody osobního rozvoje systémem"malých kroků".

Místo abychom si denně psaly sáhodlouhý seznam úkolů, pak se deptaly nechutí plnit takovou hromadu a večer ronily slzy nad tím, jak málo jsme stihly, vyrobme si pouze a jen na zítřejší den čtyřmístnou tabulku. V první kolonce by měla mít místo Modlitba. Je zcela na nás, jak ji naplníme. Můžeme si stanovit časový limit nebo způsob, jakým se budeme modlit a také si napišme jeden úmysl,  jednoho člověka nebo jednu záležitost. Druhá kolonka by se mohla jmenovat Kámen. Do té napište jednu věc, do které se vám nechce, která už je dlouho odložená, a kterou byste skutečně měla udělat. Příklad - malá hromádka starých novin a časopiisů, které chcete projít, roztřídit, vyhodit. Pokud přibydou každý den jedny noviny a jeden časopis, čeká vás za měsíc metrová hromada, ale v jeden den je to pár kousků... Třetí rubrika by mohla mít název třeba Dobro. Myšlen je tím dobrý skutek, služba nebo pomoc někomu z okolí. Zkuste si třeba dvacet minut vyhradit jen pro děti - na společné hraní nebo povídání. Uvidíte, jak vás to občerství a skvěle naladí. A poslední rubrika má název Dárek. Ta je nejlepší. Myslí se tím totiž dárek sobě. Nějaká maličkost, radost, oblíbená činnost, něco co se týká jen nás a co by vás potěšilo. Procházka, čtení knížky, návštěva kadeřnice, cukrárna. Cílem je získat radost ze sebe samé, být sama se sebou ráda... A k tomu bychom se snad měli dopracovat všichni... Tenhle čtyřlístek není zárukou štěstí ale pouhou snahou o rovnováhu. Vyváženost povinností, času věnovaného něčemu dobrému, odměna, vůle vycházet dobře s bližními. Mohl by z toho být dobrý pocit nebo spokojenost, že nežijeme špatně.

Ať už vám jsou tyhle rady užitečné nebo ne, přejeme vám z Kafemlýnku dobré dny nového roku a chuť do života!