Excesivní pláč - není pláč jako pláč

Excesivní pláč – není pláč jako pláč

„Byly to hodiny a hodiny křiku,velmi hlasitého, zoufalého, na který nic neplatilo…“ popisuje první týdny po narození svého syna Andrea.
“Pocity jsem jako prvorodička měla hrozné, připadala jsem si jako neschopná, naprosto neempatická matka, která navzdory všem instinktům vůbec netuší, jak dítěti pomoci a jak vyhovět jeho potřebám.. Když míjela hodina za hodinou a dítě stále plakalo, praskaly mi nervy a nemít pud poslední kapky sebezáchovy, tak bych mu i ublížila. Z toho pramenily deprese a pocity, že jsem hrozná matka, která snad ani žádné dítě neměla mít. A to byl syn vymodlený po 3 letech čekání.“

Časem se to srovná

Každý rodič, který ve své rodině vychoval více dětí než jedno by jistě souhlasil s tím, že děti jsou různé už od svého narození. Někteří kojenci „fungují jako švýcarské hodinky“,pláčou když mají hlad, mají se k světu, jíst jim chutná a svoje bližní obdarovávají rozzářenými úsměvy.

Každý rodič, který ve své rodině vychoval více dětí než jedno by jistě souhlasil s tím, že děti jsou různé už od svého narození. Někteří kojenci „fungují jako švýcarské hodinky“,pláčou když mají hlad, mají se k světu, jíst jim chutná a svoje bližní obdarovávají rozzářenými úsměvy.

Jsou ale také děti, které pláčou mnoho hodin denně, mnoho dní v týdnu, a jejich rodiče propadají beznaději, neboť idyla o šťastném rodičovství se rozplynula a výhled lepších zítřků je v nedohlednu. Rozdíly mezi malými dětmi jsou hlavně v kvalitě spánku, vyměšování a v projevech pláče, který, pokud je neutěšitelný, může dítěti i jeho rodičům značně komplikovat život. Neutěšitelný pláč může být známkou určitého směru vývoje nebo také toho, že dítěti není dobře a potřebuje pomoc. Je jasné, že ve vývoji chování dítěte může docházet také k různým odchylkám a čím dříve se tyto odchylky podaří odhalit, tím dříve se mohou zahájit různé rehabilitační a stimulační programy, které pomáhají vývoj dítěte normalizovat. Excesivní pláč je jedním z ukazatelů, který nám dospělým říká, abychom vůči těmto eventuálním zvláštnostem ve vývoji byli citliví, abychom hledali příčiny pláče a nenechali se ukonejšit tím, že „všechny děti přece pláčou, musejí si trénovat plíce a ono se to samo časem srovná“.

Co je excesivní pláč

Problematikou  „excesivního pláče“, někdy také nazývanou „kolika 3.měsíce“, se zabývají týmy odborníků po celém světě už řadu desetiletí. Kromě hledání příčin excesivního pláče  tyto týmy hledají eventuální souvislosti s pohlavím, sociálně ekonomickou situací rodiny, rodinným systémem nebo stravou.a samozřejmě také možnosti prevence a nápravy těchto obtíží.

Psychologové se předně museli shodnout na definici excesivního pláče a kriteriích, podle kterých by se dětští lékaři i ostatní odborníci mohli řídit při diagnostice excesivního pláče. Kriteria, jimiž jsou čas trvání pláče, typ pláče, možnost nebo nemožnost rodičů dítě utišit ovšem mohou být dospělými pozorovateli vnímána subjektivně, z čehož vyplývá jistá problematičnost v diagnostikování toho, zda dítě excesivním pláčem trpí či nikoli. Objektivní parametry měření pláče totiž neexistují.

Důvody našeho rozdílného vnímání míry pláče u dětí vycházejí z našeho (rodičovského).temperamentového ladění, naší zatížitelnost a vlastního duševního rozpoložení či odolnosti vůči stresu.

Nejčastěji používaným diagnostickým systémem se v této souvislosti stal tzv.„zákon tří“ Dr. Wessella a kol., podle něhož jde u dítěte o excesivní pláč, pokud pláč trvá déle než 3 hodiny denně, déle něž 3 dny v týdnu a více než 3 týdny v měsíci.

Teorie vzniku:

Příčiny vzniku excesivního pláče nejsou zatím jednoznačně prokázané. Vědci předpokládají, že s největší pravděpodobností se jedná o multifaktorový problém, který zahrnuje především oblast psychickou a gastrointestinální.

Důvody související s trávením se podle výzkumných teorií týkají nezralosti žaludku a tenkého střeva a často související s alergií nebo netolerancí na proteiny a kravské mléko. Do této oblasti patří také přílišná plynatost nebo určité hormonální odlišnosti. Vědci předpokládají, že těmito problémy mohou trpět děti kojené i ty, které jsou krmeny umělou stravou.

Proti této hypotéze svědčí fakt, že se nepodařilo prokázat nestrávené mléko ve stolici dítěte. Pro hypotézu vypovídá například výzkum z Melbourne, kdy matkám kojenců s excesivním pláčem (dále jen EP) lékaři nasadili hypoalergickou dietu bez kravského mléka, ryb, vajec a sušeného ovoce. Dětem pijícím z lahve dali kravské mléko s hydrolyzovaným kaseinem. Tam, kde byla zavedena dietetická intervence, klesly potíže s kolikami u dětí o 39 procent oproti 16 procentům zlepšení v kontrolní skupině. Tato studie prokázala, že dieta je faktor, který může mít vliv na kojeneckou koliku. 

Mezi psychologické důvody patřípředevším porušená vazba mezi matkou a dítětem nebo záměna otce a matky coby „mlékonoše“ při krmení. (Dr.Novo a kol.)

Vazbou mezi rodičem a dítětem a komplikacemi, které ji mohou narušit se zabývá koncept zvaný Intuitivní rodičovství manželů Hanuše a Mechthild Papouškových.

„Tyto děti nereagují na normální intuitivní pokusy rodičů o uklidnění. Vytrvalý pláč způsobuje velké fyziologické a emoční vzrušení a chronický stres, rodič je nevyspalý a vyčerpaný, cítí se bezmocný a deprivovaný  a nedůvěřuje svým schopnostem. Většina rodičů se nedokáže ubránit averzi ba až agresivním pocitům vůči vlastnímu dítěti a nedokáže zastavit rostoucí napětí a konflikty ve vztahu k partnerovi. Navíc tato změť emocí často zhoršuje neurotické konflikty a vážně narušuje nebo tlumí kompetenci intuitivního rodičovství.“

Důležitým faktem je, že na to, jakým způsobem probíhá interakce mezi rodičem a dítětem, a jak rodič zvládá eventuální potíže včetně excesivního pláče u svého dítěte, se podílejí oba zúčastnění. Na straně rodiče jsou hlavními faktory, které toto ovlivňují jeho osobnost, partnerský vztah, rodinný systém, ale také prožitky z raného dětství, eventuální psychopatologie (např.deprese) a sociální síť, v níž se rodina pohybuje. Pokud se rodičovství daří a vše probíhá dobře, cítí se rodič jistě, vnímá se jako kompetentní rodič, který prožívá sebeuspokojení a naplnění ze své rodičovské role. Existují však i rodiče nejistí, plni vlastních problémů ba dokonce patologií, které se do interakce s dítětem promítají.

Na straně dítěte jsou to temperament a integrita CNS, které se na vývoji interakce v prvních měsících života podílejí. Pokud dítě poskytuje pozitivní zpětnou vazbu svému rodiči – navozuje oční kontakt, úsměv, poklidně si brouká a radostně se přitulí, nevědomky tím dává  předpoklad pro dobrou interakci s rodičem. Pokud jsou však zpětné vazby dítěte negativní, dítě odmítá oční kontakt, pláče, špatně spí, má záchvaty vzteku a problémy s jídlem,  může tím ovlivňovat reakce svých pečovatelů. Snadno pak dojde k pocitům selhání a frustrace či nejistoty a vyčerpání.

Manželé Papouškovi uvádějí, že za dobrých podmínek může preverbální komunikace mezi rodičem a dítětem překonat i kompenzovat drobné poruchy a přechodné problémy v přizpůsobování rodičů nebo dětí a nakonec může dojít k dobré adaptaci. Avšak za nepříznivých podmínek, kdy regulační schopnosti kojence jsou vážně narušeny nebo kdy intuitivní rodičovství je z nějakých důvodů utlumeno může dojít k prohlubování těchto problémů. (Ditrichová a kol.)

Výhled do budoucna

Pokud dítě trpí excesivním pláčem, vykazuje vyšší hodnoty negativní reaktivity, než je tomu v případě typického, „normálního“ pláče. Excesivní pláč podle některých výzkumů demonstruje nižší regulaci, přičemž toto tvrzení se vztahuje pouze na mužskou populaci. Nadměrně plačící chlapci vykazovali (během výzkumu Dr.Stiftera a kol.) nejnižší stupeň schopnosti emocionální seberegulace. Výsledky naznačovaly, že excesivní pláč dítěte pravděpodobně ovlivňuje schopnost chlapců regulovat svoje emoce. Děti, které pláčou excesivně, často a neutěšitelně v ranném dětství, budou mít pravděpodobně limitované zkušenosti s efektivním uklidňováním a tento pláč dále potenciálně inteferuje s vývojem jejich schopnosti regulovat svoje emocionální odezvy v budoucnu.

Návaly ostrého pláče u dětí mohou být také brzkým varovným znamením před budoucími psychickými problémy. Lékaři z Univerzity v Melbourne vypozorovali takové potíže u jednoho z pěti dětí, které jako miminka trpěly excesivním pláčem.  

Tým vedený pediatričkou Dr Mary Brown  sledoval  vývoj 75 miminek z Melbournské dětské nemocnice pro návaly ostrého pláče mezi roky 1995 a 1998.

Všechny děti byly hospitalizovány kvůli nevysvětlitelným návalům pláče mezi narozením a devíti měsíci života. U čtyř z pěti dětí pláč trval více než tři hodiny denně a nebyly u nich diagnostikovány žádné zdravotní problémy, které by mohly způsoboval bolest.

Doktorka Brownová potom zkoumala děti znovu, když jim bylo pět až osm let a zjistila, že:

• Dvacet procent z nich mělo klinicky závažnou mentální poruchu zahrnující handicapující neklid, depresivní poruchy, poruchy chování a otevřený vzdor
• Čtvrtina z nich měla vážné úzkostné poruchy v době, kdy navštěvovaly školu
• Dvě děti byly tak v depresi, že říkaly, že chtějí umřít
• Jedno dítě ze skupiny mělo hyperkinetickou poruchu chování

Doporučení pro rodiče

Z výše uvedeného vyplývá, že rodina, do níž se narodilo dítě trpící excesivním pláčem, potřebuje podporu a pomoc. Prvním krokem k nápravě může být pochopení, o jaký problém vlastně jde, o pojmenování věcí pravými jmény (místo „jsem neschopná matka“ pochopit, že může jít třeba o nedozrálou CNS u miminka).

Jste-li rodič, který má pocit, že jeho dítě tímto problémem trpí. Měl byste vědět, že:

• Pokud je člověk velmi unavený, jeho reakce mohou být neadekvátní - zajistěte si možnost vyspat se několik (nejlépe 8) hodin vcelku
• Některým dětem pomůže dieta - zkuste ze svého jídelníčku vyřadit kravské mléko, vejce, sušené ovoce a ryby
• Pozitivní zpětná vazba  je významná pro obě strany - posilujte pozitivní zpětnou vazbu s dítětem
• Stejné podmínky pokud jde o množství stimulace mohou být pro některé děti vhodné a pro jiné nevhodné
• Berte v úvahu vrozenou citlivost dítěte, pokud o ně pečujete. To platí nejen u dětí nedonošených, ale také zdravých
• Nenechávejte dítě zbytečně vykřičet, pokud můžete, chovejte ho, nebo noste v šátku
• V případě potřeby vyhledejte psychologa, který má výcvik v metodě zvané videotrénink interakcí, který by měl s problémem umět pracovat v rámci konceptu Intuitivního rodičovství
• Žijete-li ve středočeském kraji, můžete se poradit s týmem odborníků ve FN Motol v Praze, kteří v rámci Střediska rané péče pracují také s rodinami s plačícími miminky. Kontakt do ordinace -  224 433 790, 791
• Snažte se zajistit nestresové prostředí – kromě zmíněného dostatku spánku jde o odpočinek, čas, sociální prostředí
• Nebojte a nestyďte se nechat si pomoct. S některými dětmi jsou začátky opravdu těžší než s jinými
• Pozor na znejišťující knihy, časopisy a vševědoucí sousedky
• Pozor na dlouhé oddělení rodičů od dětí
• Nebojte se, že častým chováním a svou blízkostí dítě rozmazlíte. Z poznatků vývojové  psychologie o symbiotické vazbě vyplývá, že v prvních měsících života dítě rozmazlit nemůžete.
• Vyžádejte si možnost komplexního vyšetření, někdy se díky němu může odhalit i lehká centrální koordinační porucha a dítku může pomoci například cvičení Vojtovou metodou

Literatura:

García Novo, Dra. MaD, Garda Burriel, J.I.,Pereda Pérez, A.:Trastornos intestinales funcionales (equivalentes del colon irritable), An Esp Pediatr 2002, 57:3 (253 – 63)

Ditrichová,J., Papoušek,M.,Paul,K. a kol.: Chování dítěte raného věku a rodičovská péče, Grada 2004

Excessive crying an early warning of childhood mental health problems (2005).  Staženo      3. května  2007 z Media Releases, The University of Melbourne: http://uninews.unimelb.edu.au/articleid_3094.html

The Effect of  excesive Crying on the Development of Emotion Regulation (2002):     Cynthia, A. Stifter, Tracy L., Spinrad:  Infancy, 3(2), 133 – 152 Staženo 15.4. 2007  z  http://www.hhdev.psu.edu/ebp/stifter%20and%20spinrad%202002.pdf

                                                                                                 Připravila Petra Škrdlíková

(Se svolením převzato z časopisu Kamínky pro rodinu, ročník V, č.22, 2007, CRSP Brno)