Jak začít mluvit s dětmi... o sexualitě

http://www.cenap.cz/wks-neplodnost-priciny-reseni.phpJako rodiče dětí stojíme před volbou - můžeme nechat výchovu dětí v oblasti intimního vztahu muže a ženy na učitelích ve škole (mají tohle téma v učebních plánech jako povinné) nebo se toho nějak ujmout sami? Ale jak? Pokud s námi mluvili vlastní rodiče, máme velikou výhodu. Pokud ne, a netroufáme si sami, můžeme hledat pomoc v knížkách nebo v programech a přednáškách regionálních Center pro rodinu.

Pokud se můžeme poučování dětí ujmout sami, máme na své straně několik výhod:

- víme, o jakém vzoru sexuálního vztahu bude řeč (v materiálech pro školy se začíná prosazovat názor, že plnohodnotný je jakýkoliv partnerský vztah dospělých osob bez ohledu na to, zda jde o osoby stejného pohlaví, v manželství nebo ve volném svazku)

- můžeme odpovídat na jejich otázky nejprve jednoduše, s věkem a zralostí dětí přidávat upřesnění, protože víme, co už se dověděly

- vědět, že jim předáváme svým postojem a životem poselství, že těsný vztah mezi manžely obnáší stránku nejen tělesnou, ale také duševní a duchovní a že mají být v rovnováze

- můžeme je vést k pochopení odlišnosti vzhledu a funkce těla muže a ženy, aniž bychom vynechali jejich odlišnosti psychické (rozdíly v myšlení a vnímání), které popírají některé extrémní genderové názory

 - dokážeme dohlédnout na to, aby přijímaly dobře své psychické i fyzické odlišnosti a cítily se dobře ve svém těle...

Vyžádá si to od nás ale také to, abychom zvládli a přijali svá vlastní případná zranění a omezení ohledně sexuality, vyrovnali se s tím co nás během života potkalo a přesto se dívali na lidské tělo jako na Boží dar.

Pokud necháme poučení tohoto typu na škole a učitelích, nemůžeme ovlivnit ani zjistit, jaké informace a v jakém kontextu děti dostanou. Naopak se může stát, že je někdo rád poučí o sexuálních a antikoncepčních praktikách, ale zcela opomene vysvětlit, jak funguje jejich tělo, co ovlivňuje lidskou plodnost a jakým způsobem a jak vůbec mají navazovat a udržovat partnerské vztahy jinak než okamžitým těsným fyzickým kontaktem...

Když jsem přemýšlela o tom, co bych si stanovila jako priority, kterých se přidržet, když se nás děti začnou ptát na intimní stránku rodičovského vztahu, vyšlo mi pět orientačních bodů:

první je - vlastní znalost a vyrovnanost - pokud sám nevím, jak moje tělo pracuje, jak o tom budu umět mluvit? (pro začátek zajímavost - žena se otevře pro fyzický kontakt láskyplným chováním ze strany muže. Muž naopak se otvírá láskyplnému chování po fyzickém kontaktu se ženou - dobré, že? Ale tak to u většiny lidí je. A teď to zkuste dát dohromady!)

druhý – pravdivost v odpovědích - pokud jeden z rodičů bude tvrdit, že se miminka vznikají tak, že je rodiče najdou na houbách  a druhý se rozhovoří o čápech nebo vránách, může se jim dostat již od čtyřletých dětí pádné odpovědi či logické otázky, že rodiče jsou asi na hlavu, protože vrána čtyři kila neunese. Navíc -  kdo to dítě mezi houby položil, jak dlouho tam leželo a kdo ho krmil?

třetí – postup po malých krocích - Na otázku čtyřletého, proč má teta veliké břicho se dá odpovědět - má tam schované úplně nové děťátko. A jak ho vyndá? No v porodnici jí pomůžou, otevře se taková tajná chodba a tou se miminko dostane ven. Až bude venku, chodba se zavře a miminko už můžeme vidět venku... (je to pravdivě řečeno a dá se na to navázat později). 

čtvrtý – respektování studu a vlastních hranic intimního manželského soužití - zažila jsem rodinu, kde dítě v pubertě (13 let) přišlo ze školy bez jakýchkoliv předchozích informací v téhle oblasti najednou zcela "otevřeně poučeno". Zhnuseně se opakovaně ptalo rodičů, jestli to taky spolu "dělají" a kdy a jak a proč a jestli se může dívat... Zaskočení šokovaní rodiče nedokázali říct vůbec nic. Až když se útoky puberťáka stupňovaly - a dneska jo? A nebo ne? A proč ne? vyhledali pomoc. Dověděli se, že s klidným svědomím mohou říct - tohle patří jenom do manželství a je to naše tajemství, do kterého ty jako dítě nemáš přístup. Až se budeš sám na manželství připravovat, můžeme o tom spolu mluvit, ale v téhle chvíli je to pro tebe naprosto nevhodné a je to jenom část našeho vztahu. Kupodivu to puberťáka uklidnilo a jeho útoky vyvolané spíš panikou než slíděním, ustaly. Rodiče pak mohou nabídnout jiné téma - pojďme spolu mluvit o tom, jak spolu my rodiče vycházíme, co obnáší společný partnerský život a jakým jiným způsobem než sexem si dáváme najevo, jak se máme rádi.

pátý – postoj otevřené důvěry - je třeba velice dobře posoudit, kdy můžu dítěti odmítnout přímou odpověď a kdy je nutné přemoci svou nechuť k odpovídání, vyhnout se také svým "vtipným" komentářům k otázkám dětí a brát je jako rovnocenné partnery v dialogu. Koneckonců, když potřebujeme získat čas a manévrovací prostor, vždycky můžeme jejich "divnou" otázku zopakovat vlastními slovy a ještě se ujistit, na co doopravdy chce dítě slyšet odpověď.

Další zásady a postupy jak, kdy a jakým způsobem s dětmi hovořit můžete najít v knížce Ilony Burdové – Jak s dětmi mluvit o sexu, manželství a rodičovství – z Kartuziánského nakladatelství. Její přednost je zejména v tom, že autorka je z českého prostředí, lékařka a sama má děti. Téma zpracovala velice podrobně a obsáhle. Najdete tu informace jak lékařského, tak obecně informativního rázu spolu s příklady, jak konkrétně odpovídat.

Pro děti v předškolním věku vám jako pomocník může posloužit knížka, která vyšla letos jako novinka v nakladatelství Portál a je od Lenky Rožnovské: "Anežka se těší na miminko". Příběh o předškolačce, holčičce Anežce, panence Janince a jednom dlouhém čekání na narození sourozence se vypráví, jak rodiče malou holčičku připravují, jak toto období sama Anežka prožívá, co si představuje a jak se čekání odráží v jejích hrách, v životě v rodině a jak to všechno nakonec proběhlo. Knížka je určena dětem předškolního a mladšího školního věku. Autorka umí adresáty svého vyprávění zaujmout velice živým podáním, má zkušenost s odlišností dětského vnímání (vztahovačnost, fantazie, živé představy) a je sama matkou.

O dalších publikacích na tohle téma se dočtete v Kafemlýnkové rubrice Tipy. Pokud nechcete nebo nemůžete do knížek investovat, doporučuji alespoň přečíst si některé z článků na tohle téma na www.vira.cz.

Paní Mgr. Ludmilu Štěpánkovou jsme pozvali do Kafemlýnku na základě toho, že na téma "Jak hovořit s děmi o sexu" pořádá přednášky v brněnském Centru Naděje a pomoci, kde pracuje. Zatím je podle ní ale zřejmě znát veliký ostych mezi rodiči i učiteli, protože účast na kurzu bývá velice malá. My jsme se v rozhovoru ptali na to, jakou zkušeností si sama prošla, co ji vedlo k tomu, aby téma zpracovala a z jakých zdrojů čerpala. Pokud vás zajímá, co jsme se dověděli, zajděte do našeho Audioarchivu, mezi Kafemlýnky jej najdete podle data vysílání pořadu a názvu, který se jmenuje stejně jako tenhle článek.

Posluchačkám a posluchačům jsme položili několik otázek: Hovořili s vámi vaši vlastní rodiče o oblasti vztahů a sexuality? Dokážete vy sami o sexualitě mluvit s dětmi? Máte s tím už nějakou zkušenost?

Tady předkládáme výběr z došlých SMS odpovědí:

*Mě rodiče nepoučili a ještě teď stále tápu, jak poučit syny v období dospívání, nic o tom nevím, u dcery to zvládnu. Pavlína (pozn. red. – podle doporučení autorit by měl v ideální situaci se syny mluvit otec.)

*Moje maminka si se mnou na tohle téma povídala a myslím, že mně do života vybavila dobrými radami, za které jsem dodnes vděčná. Veronika

 *Když jsem byla ve věku mých dcer, nikdo doma se mnou na tohle téma nikdy nemluvil. S nejstarší dcerou už  mluvím a ona se chodí sama ptát. JK
 
*Děkuji za dnešní téma, je moc dobré, abychom si jako rodiče uvědomili, že je to důležité s dětmi mluvit i o tomhle tématu. S námi rodiče moc nemluvili, ale dali nám veliký dar, že jsme jezdili na křesťanská setkání a duchovní cvičení, kde nám to hezky podávali jiný. Možná jsme to lépe v určitém věku přijali, než kdyby to bylo od rodičů. Knížku „Jak mluvit s dětmi o sexu“ Ilony Burdové doporučuji. Jana
 
*Myslím, že je potřeba mluvit z pozice křesťana a z toho vyplývá i téma „Hřích“, o kterém jsem v pořadu nezaslechla ani zmínku. Veronika
(pozn. red. Ano, o hříchu, potažmo hříšném chování v této oblasti jsme nemluvili, protože tématem bylo – „jak začít mluvit s dětmi o sexualitě“ – předpokladem rozlišování toho, co je a co není dobré (potažmo hříšné) musí být znalost jako taková. Pokud s dětmi o čemkoli „začínáme“ mluvit, musíme začít výkladem o přirozených skutečnostech, až poté může následovat vyšší stupeň – pojmy týkající se „nadpřirozené“ oblasti kam morálka, čistota, zdrženlivost, hřích nebo hříšné sexuální chování člověka bezesporu patří – to už ovšem spadá plně do kompetence rodičů nebo vychovatelů v pozici učitele náboženství nebo kněze. V našem pořadu jsme na začátku jasně vymezili, že budeme hovořit výhradně o sexualitě v rámci platného manželského svazku, kde nepředpokládáme a priori nic hříšného, pokud se nejedná o rovinu hříchu jednotlivce, což je ale záležitost svátosti smíření nikoliv oblast rozhovoru s dětmi… Vhodná doba k vysvětlení hříšného chování nebo čistoty v této oblasti se mi jeví v době, kdy děti poprvé přistupují ke svátosti smíření, ale opět to znamená, že jim nemůžeme říct úplně všechno naplno, ale začít od základů, zdůvodnit a hledat příklady...  tolik pro vysvětlení).
 
*Od rodičů jsme toho moc nevěděli. Spíš od kamarádky, později ze společenství mladých, kde jsme témata čistoty vztahu a známosti probírali s knězem, dovídali se o učení katolické církve v této oblasti nebo o encyklice Jana Pavla II. Určitě je krásné prožít známost v čistotě a zdrženlivosti. Je to veliký vklad do manželství, tak mi to sestra vždycky říkala ze své zkušenosti, protože se vdávala dřív než já. U svých dětí to probíráme přiměřeně jejich věku. Pravda je, že máme ještě rezervy, ale někdy si děti najdou informace i ve škole. Věrka
 
*Dcera byla v sobotu na setkání mládeže brněnské diecéze na Petrově právě ve skupince paní Štěpánkové na její přednášce, za to děkuji. Já byla zcela nepřipravená do partnerského soužití a dnes to chápu jako handicap, proto s dětmi hovoříme otevřeně odmala. Skutečně je to výsad nás rodičů, že můžeme děti vést, když slyším, s čím pak chodí ze školy domů. Ve školním poučení není bohužel místo pro slovo láska, odpuštění, sebezápor – je mi té generace moc líto. Veronika
 
*Přišla nám otázka a prosba o sdělení názoru: je ve věci pohlavního styku vhodná ilustrace na chování zvířat? Antonín (pozn. red. V odpovědi zaznělo, že lidská sexualita je vyvrcholení partnerského vztahu, který má i další dimenze, děti nepotřebují znát „techniku“ jako mnohem spíš odpověď na to „proč“. Pokud ve svém okolí vidí sexuální chování zvířat, spokojí se s vysvětlením, že z téhle situace budou mláďata – koťátka, štěňátka. Pokud by se otevřeně zeptaly, jestli se tak k sobě chovají i lidé, pak by bylo na místě zvážit, kolik jim je toho dobré sdělit přiměřeně věku – ale pozor, nikdo vás nemůže donutit, abyste ho pouštěl do své ložnice a odkryl všechna tajemství intimního manželského vztahu, byť by to bylo vaše zvědavé dítě!) 
 
*Rodiče nás nepoučovali, asi nevěděli jak na to. O to těžší vstup do dalšího života jsme měli. Ale naštěstí Pán uzdravuje. Anežka
 
*Mě rodiče neinformovali, akorát mi řekli, že pokud nebudu panna, tak mě věřící kluk nebude chtít. Stalo se, že jsem byla znásilněná a myslela jsem si, že se už nevdám. Naštěstí to dopadlo jinak. Vdala jsem se a máme tři děti. Rodiče by měli víc mluvit a líp vysvětlovat! Monika
 
*Rodiče o tom nemluvili, v nutných situacích spíš negativně, ale chvála Bohu, máme nádherné manželství a snažíme se mluvit pozitivně, pravdivě a otevřeně. Posluchačka.
 
*Mí rodiče se mnou o intimních věcech moc nemluvili a myslí, že vlastně ani nevěděli jak. Nějak jsem cítila, že sami v téhle oblasti bojují. Já sama už se svými dětmi mluvím, snažím se o citlivost a empatii. Když se začnou ptát, je čas odpovídat. Posluchačka od Zlína.
 
*Jsem konvertitka z nevěřícího prostředí, moji rodiče se mnou o sexu nemluvili, rozvedli se v mých čtyřech letech a s dalším mužem se máma spíš hádala a řešila sama sebe. Poznatky jsem získávala ve škole od spolužáků a z časopisu Bravo a působilo mi to velké obtíže. Na výšce jsem měla i věřící přátele a postupem času se i mé srdce otevřelo Pánu, díky jeho milosti a s duchovní pomocí řeholnic a některých kněží se vše srovnalo. Teď žiji v katolickém manželství do kterého jsme s manželem vstoupili v čistotě, máme ročního chlapečka a čekáme další mimi. Díky za aktuální téma. Romana
 
*Co se týká téhle oblasti, naši rodič s námi čtyřmi dcerami nemluvili. Bylo to tabu. Nevím jestli jako křesťané si mysleli, že automaticky budeme vědět co a jak. Každá z nás se s tím pak poprala, jak uměla. Marie
 
Na závěr mám pro vás, rodiče, jedno povzbuzení - lépe než nedělat nic, je alespoň jednoduše začít. A navíc: lidská zkušenost praví, že to, co dítě potřebuje a nedostane doma, najde si jinde (platí to ale bohužel v tom dobrém i zlém slova smyslu). Prosme tedy náš "nebeský zdroj" o odvahu a zdravý rozum. Irena Kintrová

 V brněnském CEntru NAděje a Pomoci proběhl 16. června 2012 seminář "Neplodnost - příčiny, řešení". Probíraly se tu možné příčiny snížené plodnosti u muže i u ženy, jak je odhalit a jak je řešit. Jak nalézt pomoc bez etických dilemat a invazivních zásahů v podobě hormonální stimulace ovulace, nevhodně načasované hormonální léčby a umělého oplodnění. Pro věřící je také důležité, že dané postupy a řešení jsou v souladu s učením katolické církve. Ale nejpodstatnější je, že postupy, o kterých jsme mluvili, i když vyžadují aktivní přístup ze strany našich klientů, jsou velice úspěšné. Pokud máte vy sami nebo někdo z vašich blízkých trápení s dosud nenaplněnou touhou po miminku, které zatím stále nepřichází, nebojte se kurzu zúčastnit, opakuje se v pravidelných intervalech.

Tady jsou reakce lidí, kteří seminář absolvovali:
"Děkujeme, že jsme se mohli zúčastnit. Děkujeme za nové informace, které nás posunuly dál". "Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí. Překvapilo mne, že nemusí být ovulace 14. den cyklu". "Překvapilo mne, že umíte řešit sníženou plodnost u muže, v reprodukčním centru nám tvrdili, že by nám pomohlo jedině umělé oplodnění". "Děkuji za uklidnění, že moje nepravidelné cykly nemusí být tak velkým problémem, už se těším, jak se začnu sledovat symptotermální metodou". 

Pokud vás typ kurzu zaujal, hledejte více informací na stránkách CENAP, kde také bývá napsáno, kde a kdy proběhne další školení tohoto typu.