Jak zvládnout rodinu a být citlivý

Hostem Ireny Kintrové byla na jaře letošního roku Irena Smékalová, přinášíme vám tedy záznam rozhovoru dvou kamarádek, maminek, přemýšlivých lidí o tom, jak být sama sebou, i když se musím vypořádat s mnoha požadavky, úkoly a vlastními hranicemi. Mateřskou, ženskou i rodičovskou rolí. Slyšeli jste také o projektu manželů Smékalových "Šachy z lásky".

Inspirací pro rozhovor byla knížka o zvýšené citlivosti, které se vyskytuje u zřejmě čtvrtiny lidí v populaci. Zvýšená citlivost bývá označována obecně za "přecitlivělost", ale kupodivu to není jen jakási slabost nervové soustavy, nýbrž její odlišné fungování. Laicky řečeno - smysly takto silně citlivých lidí přijímají víc a intenzivněji podněty z prostředí, intenzivní je pak samozřejmě také reakce na ně. Všímají si detailů, nuancí, kombinují neobvyklé, vadí jim příliš rychlé, chaotické, násilné či hrůzostrašné filmy, silné zvuky, vůně, chutě, blikavá a ostrá světla. Nevydrží dlouho davové akce, velké oslavy. Jsou dřív a častěji unavení, podráždění a pokud si neodpočinou, pak i depresivní. Jejich výkon je hodně nevyrovnaný, ovlivní je silně nálada druhých, snadno se dojmou, rozveselí, rozesmutní. Naopak jejich pomyslná citlivá tykadla, která neustále monitorují okolí a rozpoložení druhých, umožňují u dětí snadněji rozpoznat co je trápí, co prožívají a jestli nepotřebují pomoc.

Někdy s nimi ale kvůli projevům přehnaných emocí není snadné být. Okolí jim často radí: „...tak to tolik neprožívej!“ Je to stejně nesmyslná rada, jako kdyby oni říkali tomu, kdo zvýšenou citlivost nemá: „...konečně něco prožij, buď smutnější nebo veselejší, teď hned se rozplakej!“

Zvýšená citlivost a schopnost zpracovávat daleko větší množství podnětů je výhodou ve chvíli, kdy se blíží nějaké nebezpečí nebo krize, pak jsou citliví lidé schopni rychle a pohotově reagovat, protože si příznaků všimli dřív než ostatní. Ale také je to rychleji vyčerpá.

Pokud máte pocit, že se vás nebo někoho z okolí téma zvýšené citlivost týká a chtěli byste se dovědět víc, máte možnost zalistovat ve dvou zajímavých knížkách:

První z nich se jmenuje:"Citlivost jako výhoda" (Jak proměnit svou citlivost v sílu), napsala ji Katrin Sohnst, u nás ji vydala v roce 2016 Grada. 

Autorku zaujaly zmínky o citlivosti v různých zdrojích a protože si sama od dětství připadala nějaká jiná než ostatní, začala toto téma zkoumat. Ve své knížce shromáždila řadu příkladů a utentických příběhů zvýšeně citlivých lidí. Kromě povzbuzení, že v tom člověk není sám, přidala autorka praktické rady, které učí zacházet s vysokou citlivostí ve všech oblastech života, od zdraví přes rodinu až po práci a volný čas. Člověk má poznat lépe sám sebe, ale i způsob, jak být citlivý a silný zároveň a cítit se přitom dobře.

Druhá z nich se jmenuje: "Přecitlivělost není slabost", napsala dánská autorka, psychoterapeutka Ilse Sand. U nás ji vydal Portál také v roce 2016.

Kniha poskytuje řadu konkrétních tipů, co dělat, aby se o sebe přecitlivělí lidé dokázali lépe postarat. Má deset kapitol, v první najdete rysy vysoce citlivého člověka, v další pak proč vysoce citliví lidé často trpí nízkou sebeúctou, v dalších popisuje, jak přecitlivělost vnímat jako výhodu, jak čelit hněvu či vlastnímu studu, jak se vyrovnat s depresí a úzkostí. Cenné jsou také údaje o výzkumech přecitlivělosti, seznam aktivit, které by mohly vysoce citlivým lidem přinášet radost a zvyšovat jejich životní pohodu, nebo dotazník, s jehož pomocí může každý vlastní přecitlivělost otestovat.

A protože zvýšená senzitivita může souviset i s vyšší inteligenci, na jaře příštího roku se k tématu určitě vrátíme díky autorce další knížky Monice Stehlíkové „Život s vysokou inteligencí“.

Pokud ve vás téma zvýšené citlivosti nějak rezonuje, doufám, že jsme vás dnes trochu povzbudily, že nejste nenormální, ale pouze jiní.

Rozhovor připravila Irena Kintrová, která mluvila s Irenou Smékalovou (na fotce vpravo).