Jaký advent vám utkvěl v paměti?

Monika – V mysli mi utkvívá Advent, který přichází. Hlas volajícího mně z pouště zahlcenosti. Raduji se z připravování cesty Pánu tím, že budu zkoušet nestát mu v cestě. Jen otvírat oči, uši a dlaně, žasnout, děkovat a toužit – přijď, Pane, přijď tak, ať to vím! Bohu díky za Advent.

Eliška – Jsem velice ráda za dobu adventní, děti dostanou kalendáře v kostele a lepí si nálepky, na vánoce se všichni těšíme.

Danka – Krásné adventy byly vždycky v těhotenství, ale nejvíc mi v paměti vyplouvá advent v čase vážné nemoci ještě za svobodna.

Justina – Nejkrásnější adventní doba byla, když byly děti malé a my se modlili, četli příběhy, chodili denně na roráty. Babička 12 vnoučat.

Jana - Nejkrásnější advent jsme měli v roce, kdy se nám narodila vnučka Julinka. Štědrý večer jsme prožili všichni v porodnici v posvátné náladě. Připadali jsme si jako v Betlémě.

Eva - Pamatuji si advent v osmi letech, když jsme v náboženství dostali papír a každý den se vybarvoval podle toho, co se mi povedlo (dobrý skutek, půst od něčeho) nebo když se mi nepovedlo, zůstal čtverec nevybarveny. Byla to velká motivace.

Jana – Úžasný byl advent před pěti lety, kdy se nám narodila první dcera. Místo věnce jsme měli adventní lajnu jen ze svíček, ale narození Ježíška dostalo úžasný rozměr…

Marcela -  Nezapomenutelný advent je každý.  Když se celá rodina modlíme spolu u věnce, zpíváme, modlíme se... krásné chvíle.

Míša – Nejvíc mi utkvěly v paměti dva adventy – když jsme čekali, jak nám dají bráchu z kojeňáku – a vyšlo to na 23. Prosince. A druhý – když jsem čekala první děťátko, to jsem prožívala s Marií velmi intenzivně.

Barbora - Nejlepší adventy prožívám až poslední roky, co máme malé děti. V týdnu chodíme dvakrát na roráty, děti se těší, jak půjdou ve tmě s lampičkou. Taky samotná modlitba u adventního věnce má své kouzlo, vždycky si losujeme, za koho se budeme modlit. Loni jsme začali číst adventní pohádku o andílcích, letos máme půjčené „Vánoce pro kočku“.

 Veronika – Nejsilnější byl advent s babičkou a dědou, když jsem byla ještě malá. Dědovi oznámili, že má rakovinu kostí, velmi jsme se ten advent modlili.

Magdalena – Nejvíc mi zatím utkvěl loňských advent, protože se dcerka popálila polévkou a byly jsme spolu v nemocnici. Člověk najednou zjistí, co je vlastně důležité a nehoní se s úklidem a chystáním.

Anna – Nedá se zapomenout na to, když nám chytil adventní věnec a nikdo u něj nebyl. Plameny zničily, ubrus, stůl a saze celý předvánoční úklid…

Jana – Nejlépe jsem asi prožívala advent, když mi bylo 16. V létě jsme absolvovala duchovní obnovu „Oáza“ v Polsku a to byl veliký zdroj duchovní inspirace, z které jsem čerpala dlouho dobu. Přála bych každému takovou zkušenost.

Martina -  Úžasné byly roráty, které měl u nás otec Miroslav Janiak. Byl dlouhý průvod ztemnělým kostelem se svíčkami. Na závěr mše svědectví víry ze života nějakého křesťana, kdy o své víře svědčili sami farníci. Hodně nás to oslovilo.

Terezie -  Ráda vzpomínám na advent z dětství na vesnici, kdy měla naše farnost ještě svého faráře a mše svatá byla každý den. Na začátku adventu jsme dostali prázdný obrázek, kde jsme vybarvovali putující lidi a zvířátka do Betléma.

Helena – Jednou v adventě byl tatínek dlouho v nemocnici, šli jsme na procházku a zabloudili. Velká únava, strach, nejistota, tma. Až nám nějaký pán poradil, kudy domů – bylo mi pět let.  Všechno s Boží pomocí dobře dopadlo.

  Jana – V roce 2012 jsem v adventu čekala své první vytoužené dítě, které se mělo narodit 24. 12., potkala jsem v té době novou paní, která je v současné době mojí dobrou kamarádkou. Letos budeme chystat advent spolu a vezme k tomu všechny naše děti.  Moc se na to těším.

Manželé K. – dnes v naší rodině slavíme společně narozeniny, protože jsme měli před 19 lety těžkou autohavárii, přežili jsme všichni, jen manžel a syn byli delší dobu v nemocnici. Následoval nejkrásnější duchovní advent s vděčností, radostí a touhou žít darovaný život ruku v ruce s Pánem.

Posluchačka – Nejvíc mi utkvěl advent, který jsem jako konvertitka prožívala poprvé někdy po dvacítce. Koupila jsem si na trhu adventní svíce a s radostí zapalovala každou novou svíčku, protože to jsem dřív neznala. Taky jsme měli ve spolču hezké povídání o této době.

Posluchačka - Nejraději vzpomínám na adventní čas z dětství.  Vybavil se mi rok, kdy jsme s hudebním souborem vystupovali na festivalu v předvánoční  Praze a tam zpívali na náměstí  vedle dětí z celého světa vánoční píseň „Adeste fideles“ (Jdou zástupy věrných). Mně jako dítě z malé vesnice, to mezinárodní společenství a atmosféra hodně oslovily…

Posluchačka - Advent s prací u dětí a ve stacionáři s mladými s mentálním lehčím postižením, zpívali jsme a vyráběli dárečky, zdobili. Pak ještě přijelo jedno odrostlé děvče s lehčím postižením z ústavu (kde jsem dřív byla na praxi) na pár dnů na návštěvu. Všude chodila se mnou a hezky se divila a radovala a měla dobrý vliv i na mé příbuzné… A v ty naplněné dny jsem se modlila i k Bohu Otci Věrnému a k Pánu Ježíši Kristu - SPASITELI…