Jižní Morava čte

Letošní podzim je náš pořad plný knížek, pohádek a tipů na čtení. Aby toho nebylo málo, pozveme na rozhovor knihovnici Adélu Dilhofovou z Moravské zemské knihovny v Brně. Budeme se jí ptát na soutěž "Jižní Morava čte", jak se mohou zapojit přímo děti a čím se přidají k soutěži další knihovny. Také nás zajímá, jaké existují další kampaně na podporu čtenářství nebo jaké preference mají čtenáři samotní. Požádáme o několik tipů na pěkné čtení a samozřejmě budeme o čtyři knížky soutěžit. Pořad připraví Irena Kintrová.

TIPY NA ČTENÍ:

Aktuální říjnové číslo časopisu Duha, které se věnuje tématu „Kdo je misionář“ – kdo to je, co dělá, jak vypadá, kdo může působit jako dobrovolník, co může zvládnout "Misijní klubko", kdy je potřeba naše pomoc a solidarita a nakonec - jak být misionářem v nejbližším okolí. Vyšlo v říjnu 2019, což je každý rok měsíc, kdy myslíme na misie, letos na přání papeže Františka ještě intenzivněji.

Knížka, která potěší malé víly, které rády nosí krásné sukýnky a šaty, případně odepínací křídla. Právě pro ně napsala své "Vílí pohádky" autorka Darina Dyntarová. Na první pohled mě z nabídky nakladatelství Fragment zaujala tahle knížka hlavně kvůli ilustracím Andrey Popprové, kterou si děti oblíbily z knížky „Čekání na vánoce“ a také při čtení dětských časopisů. Autorku neznám a možná je to i její prvotina, ale jako začátek je to docela dobré. Hlavní hrdinkou je víla Barborka, která vyjde ze školy a přistěhuje se do lesa, kde právě chybí osoba, která by se tu mohla o všechny starat. Potká malinové skřítky, draka, čarodějnici, vodníka, hejkala i řadu dalších pohádkových bytostí, kterým pomůže buď svým důvtipem nebo kouzly. Autorka se pustila osvědčenou cestou, takže některé zápletky a reakce postav uhádnete předem, doplnila je ovšem o pár nových nápadů. Pro mě jsou největším přínosem ilustrace. Knížky „Vílí pohádky“ Dariny Dyntarové k nám přišla z ediční řady Fragment pod Albatros Media.

Druhá a třetí výhra jsou zcela různé knížky od různých vydavatelů, přesto si myslím, že se k sobě výborně hodí. První z nich je krásně a vtipně ilustrovaná knížka „Hmyzí hotel“ z Albatrosu. Velice originálně ji napsaly, vymyslely a nakreslily Petra Bartíková, Helena Haraštová a Markéta Nováková. Podle názvu jsem myslela, že to bude návod na postavení domečku pro hmyz, ale není tomu tak. Autorky chtěly dětem představit zábavnou formou běžné druhy hmyzí populace a zvolily si k tomu představu veliké ubytovny – tedy hotelu, kde se schází hmyzí hosté v kině, u bazénu, v kuchyni, na diskotéce, v jednotlivých apartmánech nebo klubech. Každá postavička je pojmenovaná a má stručnou charakteristiku, do skupin jsou zařazené podle příbuzných vlastností či způsobu chování nebo života. V kině tedy najdete noční motýli a jiné druhy, které jsou v noci aktivní. V královském apartmá bydlí včelí královna a její pomocnice. Ve vosím klubu se dozvíme, jak vosy žijí, co umí a jakou sbírají potravu. Na noční diskotéce se sejdou jednak brouci svítiví, ale také vrzaví, cvrčící nebo bručící. Knížku si prohlížel šestiletý a dvanáctiletý kluk a bavili se výborně oba – jeden víc ilustracemi, druhý vtipným komentářem a oba se shodli, že je výborná. Pro milovníky přírody Kafemelýnek moc dopručuje knížku „Hmyzí hotel“ z Albatrosu.

A slíbená související knížku jsme dostali z Grady. Má příznační název „Domečky pro včely a užitečný hmyz“. Autor Petr Bogusch. Včelám se věnuje na vědecké bázi už dvacet let a na podnět přátel se rozhodl shromáždit na jedno místo užitečné informace pro všechny, které láká mít kousek přírody pro sebe k pozorování. Najdete tu krásný popis různých staveb hmyzího hotelu, domečku nebo bydliště – jaké materiály použít, proč se vyhnout chemickým nátěrům, jak obnovovat výstelky, kam vhodně umístit takové obydlí (nikdy by mě nenapadlo, že musí být na jižní slunečné straně, protože ve stínu vám tam nikdo bydlet nebude a nemělo by na něj pršet). A nemusí to být vůbec žádná investice- svazky dutých stébel, navrtané staré cihly, střešní tašky, rákosová rohož nebo provrtané odřezky dřeva či pletivo. Domeček pro hmyz může být i hliněná stěna, váleček ze zbytků kovového pletiva vyplněný vhodným materiálem nebo bedýnka do ovce. Výroba takového bydlí bude určitě skvělá, ale jak takový hotel začne fungovat, nastává pro dospělé ta nejtěžší fáze – odpovídat dětem pravdivě na strašlivou otázku „A co to je co to tady leze? Nebo lítá?“. A na to Petr Bogusch ve své knížečce „Domečky pro včely a užitečný hmyz“ pamatoval především. Najdete tu bohatý obrazový doprovod se zajímavými popisy a souvislostmi. I díky němu vím, že se nám po dvoře nepotlouká jen tak ledajaký černomodrý obrovský chlupatý brouk co připomíná masařku, ale opravdová samotářská včela Zednice Modravá. Autor nezapomněl ani na kapitolu, ve které se přimlouvá za vysazení lučních směsí květin na holé trávníkové plochy, aby měli vaši hmyzí hosté co jíst. Stačí k tomu zrýt třeba kolo nebo čtverec o průměru metr, ohradit ve větší jednolité trávnikové ploše zrytý prostor kameny či obrubníkem nízkým plůtkem a vysypat květinovou směs z hobymarketu. uvidíte