Kafemlýnek: Asistent pro handicapované dítě

Vzpomínka...

V brněnském Králově Poli najdeme Ústav sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka. Za mých dětských let se mu říkalo „U mrzáčků“. Když jsem chodila do druhé třídy, viděla jsem poprvé handicapované lidi. Stalo se to při společné  cestě nás dětí z jednoho sídliště do školy. Po chodníku na druhé straně šlo pět dětí s různým tělesným postižením. Kluci z naší skupinky pokřikovali: „Hele, mrzáci.“ My holky s větším jemnocitem jsme je napomínaly. Věděla jsem, že se nemám posmívat. Ovšem rozhodně jsem se na oněch pět dětí nedívala jako na sobě rovné, myslím, že jsem i přemýšlela, jestli to vůbec lidé jsou, a pokud ano, tak jsou to určitě jediní postižení na celém světě. Jak rychle se člověk může stát handicapovaným, jsem poznala záhy po tomto zážitku. V deseti letech mně lékaři diagnostikovali skoliozu páteře. Měla jsem páteř nejen vybočenou, ale také rotovanou. Po dlouhá léta jsem pak musela nosit korzet, a to byla ještě ta lepší varianta. Během těchto let jsem poznala, jak bezbranný je člověk, když se mu někdo  posmívá, i to, jak zraňující může být přespřílišná lítost. 

Co Kafemlýnek nabídne?

Dnes se s lidmi s handicapem setkáváme častěji než dříve. Různá sdružení se snaží, aby společnost s handicapovanými lidmi  počítala. K tomu, aby se lidé s nejrůznějšími zdravotními nebo i sociálními handicapy mohli zapojit do běžného života, pomáhá také projekt Osobní asistence Ligy za práva vozíčkářů, o kterém budeme hovořit v Kafemlýnku. Dále přiblížíme předvýchovu a výcvik vodících psů a představíme brněnské středisko Eliada, které nabízí osobní asistenci dětem a mládeži s handicapem. Kafemlýnek se bude ptát, co je to podle vás handicap? Do pořadu budete moci přispět prostřednictvím sms zpráv. Soutěžit budeme o knihu Proč?.

Soutěž o knihu

Výtvarná soutěž pro děti

Stále pracujeme na otevření nové Galerie Kafemlýnku. V ní najdete všechna výtvarná díla vašich dětí, která jste posílali na zářijové téma výtvarné soutěže. Tři malé autory jsme vylosovali a odměna už za nimi putuje. V říjnu můžete na adresu Radio Proglas, Kafemlýnek, Barvičova 85, 602 00 Brno posílat obrázky či jiné výrobky vašich dětí na téma podzim. Z došlých obrázků budeme losovat a tři autory opět odměníme. Uveďte jméno, věk a adresu dítěte. Pokud připojíte pozdravy či náměty, budeme rádi. 

Po odvysílání Kafemlýnku - magazínu, nejen pro maminky na mateřské dovolené - zde najdete vaše příspěvky k tématu, důležité informace, kontakty na hosty, a také vše, co se do pořadu nevešlo.

Co Kafemlýnek nabídl?

Ptali jsem se vás na osobní zkušenosti s pomocí člověka člověku, s pomocí druhému nebo naopak s přijetím pomoci. Na začátku pořadu jsme se telefonicky spojili s Martinou Tůmovou, koordinátorkou programu brněnského střediska Eliada, které nabízí osobní asistenci dětem a mládeži s handicapem od 0 do 18 let. Pokud potřebujete v oblasti osobní asistence poradit volejte na číslo 543 212 551 nebo pište na eliada@slezskadiakonie.cz. Podrobnosti hledejte na www.slezskadiakonie.cz. Na uvedených kontaktech vám poradí i v případě, že nejste z Brna či Jihomoravského kraje. Poradí vám, na které středisko v blízkosti vašeho bydliště se můžete obrátit. Ze záznamu projekt Osobní asistence přiblížily Lenka Hegerová, předsedkyní správní rady Ligy za práva vozíčkářů a Nikol Mikušová, koordinátorka projektu. Brněnská Liga za práva vozířkářů nabízí bezplatnou informační linku na čísle 800 100 250. Podrobnosti najdete na www.ligavozic.cz. O tom, že pomáhat může i čtyřnohý přítel člověka, hovořil Pavel David, pečovatel Školy pro výcvik vodících psů Milana Dvořáka.

Vaše příspěvky         

• Pěkné dopoledne, během studia v Praze jsem chodila vypomáhat formou asistence jedné mamince v Praze. Krásná zkušenost. Vzdávám, holt mamince za intenzivní péči, kterou pečovala o svého chlapečka (měl hluboký stupeň mentální retardace. Jarmila
• Má kamarádka, vozíčkářka, se trápí, že potřebuje stále něčí pomoc. Ale každého přece pohladí, když vidí, že může být někomu prospěšný. Díky všem handicapovaným. Iva
• Dobré dopoledne, s postiženými dětmi jsem pracovala 2 roky a je to velmi náročné na psychiku a také na fyzičku, já jsem to psychicky nezvládala, a tak jsem tuto práci opustila, ale všem lidem, kteří tuto práci děláte moc fandím a přeji vám mnoho trpělivosti a sil. Jana
• Pracuji jako osobní asistentka u lidí s kombinovaným postižením od 17 let v denním stacionáři Archa při Charitě Hranice. Je to náročné povolání na psychiku, ale mě naplňuje. Předtím jsem se starala o maminku v domácí péči, která již zemřela, to je ještě náročnější. Evka
• Zdravím Vás do Kafemlýnku, s prací u postižených lidí mám zkušenost – na praxi při studiu jsem si vůbec nevěděla rady, co dělat, jak zvládnout péči, trápila jsem se, řekla jsem si, že toto nikdy dělat nebudu. A tuto kapitolu uzavřela. Za několik let jsem hledala práci a moje kroky došly opět do stejného zařízení, kde jsem udělala pohovor a nastoupila jako pracovnice denní péče. Práci jsem si zamilovala. Byla pro mě velkým obohacením. Musela jsem k tomu dorůst. Přeji pěkný den. Martina
• Výchovou máme zafixováno, že postižení jsou zralejšími lidmi, vděčnější a trpěliví, ale jsou lidé jako všichni ostatní a mají různé nálady a názory. Chovejme se k nim normálně a pomůžeme jim i sobě.
• Mít handicapované dítě je darem, neboť umožňuje učit se více milovat a najít tak hlubší smysl života. Matka handicapovaného syna
• Sousedíme s hluchoněmou paní  -80 let. Jsem za ni ráda – moje děti si na její handicap zvykli  tím pádem se s ní také snaží dorozumět a smějeme se všichni! Je velmi zručná a moderní – obdivuhodná svým optimismem.

Vše dobré v dalších podzimních dnech přeje Kafemlýnek.