Když se dítě nenarodí...

Hostem Ireny Kintrové budou Zdenka Rybová a Renata Válková z poradny pro ženy a dívky v tísni Aqua Vitae - živá voda v Praze. Nabízejí pomoc i telefonickou formou. Kromě pomoci ženám v tísnivé situaci spojené s těhotenstvím se věnují i ženám, jejich těhotenství předčasně skončilo a potýkají se s psychickými následky. Budeme mluvit o tom, co je to postabortivní syndrom a jak se dá léčit nebo zvládnout.

Postabortivní syndrom - informace z internetu:

Týká se velké skupiny žen v plodném věku, bez rozdílu zda podstoupily potrat dobrovolně, nebo došlo ke spontánnímu konci těhotenství a smrti dítěte. Je to široké téma, kterému se budeme samostatně v Kafemlýnku ještě věnovat, ale chtěla bych říct několik doplňujících informací.
O postabortivním syndromu mluvíme v situaci, kdy žena prožije psychický a fyzický otřes z náhlého konce těhotenství, a přestože je po šestinedělí fyzicky v pořádku, pociťuje příznaky typické pro následky těžkých traumatických situací. Prožité trauma zasahuje svými důsledky také partnera-otce dítěte, jejich děti, rodinu a přátele, kteří se účastní rozhodnutí o potratu, a také lékařský personál, který se na usmrcení dítěte dobrovolně podílí. Jako u každého traumatu se účastníci často snaží prožitek "zapomenout", popřít ho a zapomenout na bolest, která může následovat, což působí další potíže.
Na stránkách Hnutí pro život jsem se dočetla, že příznaky postabortivního syndromu se nemusí nutně projevit současně všechny najednou a také není pravděpodobné, že některá žena prožije všechny  příznaky, které za okamžik představím. Některé příznaky se mohou objevit okamžitě po potratu, některé
mnohem později. Pokud žena intenzivně prožívá více než dva příznaky, měla by vyhledat odbornou pomoc: A konečně jaké příznaky to jsou?
 
1. pocit viny, domněnka nebo odůvodněné vědomí, že můžu za konec těhotenství.
2. Úzkost - psychicky i fyzicky prožíváné napětí, - bušení srdce, poruchy spánku, nevolnost a bolesti hlavy, stálý pocit strachu
3. Psychické "otupění" - snaha přehlušit bolest množstvím činnosti. Hyperaktivita.
4. Sklíčenost a myšlenky na sebevraždu - když smutek přesáhne snesitelnou míru, zničí chuť cokoliv dělat, ochromí a působí destrukci ve vztazích i prožívání.
5. Syndrom výročí - žena má strach z data plánovaného porodu nebo z data, kdy došlo k traumatu.
6. Opětovné prožívání situace - kdy se vrací "záblesk vzpomínky" na zákrok, nebo situace s ním spojené. Děsivé sny. Vyhýbání se kontrole u lékaře.
7. Přílišné zaujetí ženy nadějí na další těhotenství a úzkostná starost ohledně otázek plodnosti a rození dětí.  Domněnka, že přijde trest od Boha v podobě neplodnosti nebo postižení dítěte.
9. Potíže ve vztazích ke stávajícím nebo budoucím dětem. Chlad nebo nadměrná snaha o dokonalost v roli matky.
10. Pocit viny z přežití - u umělých potratů jsou to následky dilematu z volby "buď já, nebo dítě". Svědomí ženy mluví o zabití dítěte.
11. Vznik poruch příjmu potravy, které slouží jako forma sebetrestání. Kontrola jídla nahrazuje pocit bezmoci nad nekontrolovatelnou životní situací.
12. Zneužívání alkoholu, léků nebo drog jako forma úlevy s dalšími či násobenými destruktivními následky.
13. Jiné sebetrestající nebo sebeznehodnocující chování - nevhodné vztahy, zanedbání zevnějšku i péče o sebe.
14. Psychosexuální poruchy a změny. Obtížné zvládnání role manželky.
 
Všechny příznaky postabortivního syndromu, s nimiž se může potýkat žena, rozhodně může v nějaké míře a podobě prožívat i muž, otec dítěte – pocit viny, selhání, smutku, prázdnoty, nedůvěry v partnerku, slabosti a osamocení.

Kde hledat pomoc?

Pokud vím, tak jediná je poradna Aqua Vitae v Praze. Nabízí bezplatnou psychoterapeutickou odbornou pomoc ženám, které se vyrovnávají s následky interrupce nebo spontánního potratu. Je jedinou, na telefonu celorepublikově dostupnou poradnou svého druhu u nás. Unikátní je i v nabídce pomoci právě při příznacích či onemocněním PAS, a to zejména pro Prahu a střední Čechy. Všechny její služby jsou poskytovány zdarma. Terapii nabízí skrze psycholožky a psychoterapeutky poradny, tj. profesionální odborníky. Totéž platí i pro krizovou pomoc na lince či e-mailovém poradenství – všechny pracovnice jsou akreditovány pro práci v krizové intervenci. Poradna doprovází ženu během těhotenství tak, aby nemusela volit cestu potratu, pokud nechce, a také doprovází ženu v případě, že se rozhodne po porodu dát dítě do náhradní rodinné péče. Primárním zájmem poradny je /potratem nebo partnerem…/ nezraněná žena a její dítě. Nesoudí, ale pomáhají.

Pomáhat, nesoudit, soucítit, naslouchat.

Jak se máme dívat na ženu, která situaci skončeného těhotenství prožívá? Co jí jako přátelé nebo příbuzní můžeme nabídnout? Rozhodně se jí nevyhýbat, nechlácholit ji, ale nabídnout společně strávený čas při oblíbené aktivitě - ať už je to procházka, sezení u kávy nebo kino. Nespoléhejme na to, že to za nás vyřeší sám čas. Jak o tom svědčí výpověď ženy, kterou jsem našla v jedné diskuzi na internetu na tohle téma – cituji:
...Nepomohly mi řeči, že všechno vyléčí čas. Dnes mohu říci, že to čas nevyléčil. Jen se s tím člověk naučí časem žít. Postabortivního syndromu se rozhodně nejde zbavit mávnutím rukou. Někde píšou, že se to intenzivně projevuje rok a nebo se to taky může vracet celý život. Když jsem si tohle přečetla, ulevilo se mi, přestala jsem se cítit jako hysterka, která se neumí srovnat a cítí se pořád rozbitá na kousky. Když nám někdo milovaný odejde, nemůžeme na něj prostě jednoduše zapomenout. Myslím, že je dobré to všechno, co mě potkalo, brát jako svojí součást, nevyčítat si ani brečení, ani změnu nálad a snažit se v životě zaměřit i na další věci... Prostě se snažit žít, i když už to nikdy nebude jako předtím...