My dva a čas...

Adriana v pořadu nabídla svou zkušenost z akce "Manželská setkání", ze života v rodině se čtyřmi dětmi a byla zvědavá, jak jsou na to ti, kdo ji slyší. Předkládáme vám tedy dole záznam toho, co jste nám napsali jako SMS a přidáváme něco teorie. Přijměte to jako inspiraci pro svou životní situaci, ne rady do života a také jako povzbuzení, že manželství může fungovat i s malými dětmi i po více letech!

 Výběr z vašich zkušeností a názorů s hledáním času jen pro sebe v manželství:

* Já sama jsem ještě svobodná, ale inspiraci sbírám do budoucna u mé milé sestry a jejího manžela. Líbí se mi jejich vášeň pro stolní hry – kdykoliv ve volné chvíli si spolu sednou a hrají – karty, kuličky, cokoliv. U toho si povídají a upřímně je to baví. Já takový nadšenec do stolních her nejsem, asi proto, že stále prohrávám, ale jejich společné trávení večera bez televize nebo internetu se mi moc líbí. Anežka

* Díky tomu, že jsme oba vděční za to, že mohu být s dětmi doma, je čas na vytváření útulného domova, děti mi s tím pomáhají, tvoříme doma, chystáme dobroty a pak můžeme, když se manžel vrátí z práce, užívat společnou pohodu. Když se večer podaří zahnat včas děti do postýlek bez pohádky, zůstaneme s manželem u prostřeného stolu a povídáme si. Snažíme se, aby to děti alespoň jednou v týdnu respektovaly. Ne vždycky se to podaří, ale to zas respektujeme my, rodiče. Potřebná témata probíráme při jízdách autem. Martina

* S manželem jsme spolu osm let a máme tři děti. I když o společně trávený čas usilujeme, není ho moc. Myslím, že se krůček po krůčku přibližujeme k naplňování našich vzájemných potřeb. Je to fuška! Věříme však, že za tu dřinu to stojí! Zita.

* S manželem jsme jedenáct let a máme čtyři děti. Chvíli pro sebe v podstatě máme denně, protože je to naše společná potřeba a proto si ji dopřáváme a chráníme a děti jsme vychovali k tomu, aby to i ony tak vnímaly a naučily se to respektovat. Cítí tak, že se máme rádi a čas, který pak dáváme jim, je také výrazem naší lásky k nim. Veronika

* Protože jsme věřící, snažíme se aspoň jeden večer v týdnu strávit ve společné chvíli s Bohem, často se to přesmykne do povídání a vždycky nás to osvěží. A když už děti nebyly kojené, jezdili jsme sami na dovolenou (letos to nepůjde, protože zas kojím). Nudou a každodenností netrpíme, spíš přehršlem aktivit. Miriam

* Díky za téma a připomenutí tipu na knížky o manželství. Právě z nich jsem pochopila hodně zákonitostí, které fungují v manželství a je to pro mě moc přínosné. Často muži nechtějí chodit na nějaká setkání a sdílet se, proto je velmi výhodné, že se můžeme hodně naučit z knihy a pomáhá nám to. Jana

* S manželem jsme příznivci manželských setkání, absolvovali jsme několikrát manželské večery – vřele doporučuji i nevěřícím lidem. Rádi chodíme na dlouhé procházky přírodou – většinou to navodí vstřícnou atmosféru a dobře se přitom povídá. Blanka

* Jsme v manželství už třicet osm let. Když byli synové malí, čas pro sebe jsme neměli. Až dospěli a odešli z domu, prožívali jsme manželskou krizi. Teprve až odešel poslední syn, naše vztahy se začaly zlepšovat. Nyní spolu trávíme téměř všechen volný čas, chodíme spolu do přírody, na modlitby, do farního společenství, na manželská setkání – výborná věc. Jaroslava.

* S manželem jsme spolu dvacet let, máme spolu šest dětí. Čas strávený jen spolu je nám velmi vzácný, jsme vděční, když se nám to podaří, je to velmi krásné a potřebné, stále se to učíme a těšíme se, že toho času bude víc. Anna ¨

* Nám už děti vylétly z hnízda, trávíme celé dny spolu v zahradě při práci i odpočinku, máme čas popovídat si o všem. Zdraví Pavel

* S manželem jsme devět let a přiznám se, že najít společný čas je dost můj problém – trochu mě pohlcují domácí práce a péče o děti. Taky mám jaksi z rodiny zažité, že čas strávený třeba jen povídáním je neefektivně využití. Taky mám stejný problém – já jsem sova, manžel skřivan. Lenka

* Snažíme se s manželem o každodenní společnou modlitbu, jako rodina se také každý den modlíme společně, ale i zvlášť , považujeme to za velmi důležité. Zanedlouho oslavíme deváté výročí svatby, máme tři děti, které naplňují většinu našeho času. Ale péče o náš vztah musí být na prvním místě, aby dětem bylo doma dobře a abychom si s manželem měli do říct i poté, co děti jednou vyletí z hnízda.

* Cesta k sobě je moc potřebná. Děti zakryjí veškeré potřeby obou manželů a návrat k sobě je náročný. Obdivuji páry, které dokážou být „zdravě sobecké“ a věnuje se sobě navzájem. Ivana

* Po devatenácti letech manželství neděláme nic pravidelně. Ale snažíme se, pokud to jde, si odpoledne sednout jen my dva u kafe. Ale udělat si čas jen pro nás dva je důležité, třeba jet jen jednou za rok na víkend od našich třech dětí! Snad se nám to podaří, když budou větší. Lenka

* My máme dětí pět. Přesto se snažím myslet na to, že manžel je po Bohu pro mě nejbližší. Proto se zajímám o to, co ho zajímá a čím žije. Lenka

* Ahoj, po téměř čtyřiceti letech v práci jsme teď bez zaměstnání doma a tak čekám na manžela, abychom si spolu vypili kafe a sdělili si, co jsme dopoledne prožili. Jsme spolu už třicet sedm let. Marie

* Naše manželství bylo po pětadvaceti letech v troskách. Díky Bohu, přátelům a manželským setkáním v Kroměříží žijeme opět spolu a ne vedle sebe! František

* Po patnácti letech manželství toto téma považuji za moc důležité. Moc se těším v létě na manželská setkání, protože jinde nemáme žádné větší hlídání dětí, abychom měli čas jen pro sebe. Katka

* Čas máme na sebe hlavně o dovolené a večer v ložnici si čteme na dobrou noc. Jsme spolu osmadvacet let a máme pět dětí a jedno vnouče. Ve výročí svatby si opakujeme slib. Zdraví Lidka

* Jsme spolu třiatřicet let a je to moc krásné. Máme osm dětí a čtyři jsou ještě doma. Je to náročné najít si čas jen pro sebe, ale chtěli bychom to zlepšit. Je to moc fajn být spolu a je to moc potřebné, díky za toto povzbuzení! Miroslav

* Krásný  čas všem - našemu manželství dopřáváme chvíle ve dvou pro modlitbu, sdílení, výstavy, koncerty a Manželská setkání. Doporučuji. Danka

* Máme zatím dvě děti – čtyři a jeden rok a v říjnu se nám narodí třetí miminko. S časem pro sebe velmi bojujeme. Manžel je navíc ranní ptáče a já sova, takže to situaci ještě komplikuje. Ale vím, že čas pro nás je blahodárný. Ještě to nevzdáváme. Pavla

* S manželem jsme spolu šest let, máme tři děti a tak si nás dost přivlastňují pro sebe.l My jsme si prošli manželské večery a přesto, že nemáme vyhrazený pravidelný čas, snažíme si povídat třeba při umývání nádobí nebo si pustit oblíbený seriál a vzájemně si sdělovat sny. Děti to už začínají respektovat – Bohu díky! Marta

Co jsme načerpali a zpracovali odjinud:

- manželství nás nikoho automaticky neučiní šťastnějším (i když po tom romanticky toužíme), ale také platí, že každý vztah nemusí skončit po pár letech v troskách (jak jste se dočetli nahoře), aby vztah uspěl, má jednu podmínku: musí chtít oba, pak přicházející konflikty nebo krize mohou vyústit v řešení buď svépomocí (knihy, semináře, kurzy nebo setkání pro manžele) nebo v setkání s odbornou radou (manželské a rodinné poradny)

- co můžeme udělat hned? posilovat vztah pomocí důvěry - důvěry v sebe (zdravé sebevědomí, vyrovnání s minulostí, chybami, nesebevědomý člověk pod tlakem obav ze ztráty partnera jedná nesvobodně). Důvěry v partnera - nechat ho rozvíjet se vlastním tempem, dopřát mu prostor pro seberealizaci, koníčky, svobodu. Pokud si věříme navzájem, je v tom přítomná i úcta k partnerovým odlišnostem, dává nám to sílu jednat láskyplně, posiluje to naši věrnost slibu, který jsme si dali.

Co konkrétně se dá udělat pro posílení manželského vztahu?

- vyhradit si dost pravidelně čas, kdy odsuneme práci, děti i starosti a jen tak v klidu pobudeme (nezáleží na délce ani pravidelnosti, ale na chuti a vůli čas si udělat),  řešením může být odpolední společný šálek kávy, jeden večer v týdnu, kdy dřív uložíte děti a nalijete sklenku vína, nový film ke společnému sledování, půlhodinová procházka večerem...)

- hledejte a vytvořte si společný rituál (polibek na rozloučenou a přivítanou, ranní zavolání manžela, který už je v práci, ženě, která vypravuje děti do školy, společné čtení novin, zmíněné půlhodinové pití čaje nebo kávy, večerní čtení z knížek, společná modlitba atd.) - mělo by toho být spíš méně než to brát jako další nudnou povinnost

- pátrejte a zjistěte, co partnera těší a co opravdu potřebuje - chválit? dotýkat se ho bez erotického podtextu? naslouchat? ocenit co dělá? poděkovat mu? pomoci s těžkými věcmi, s otravnými domácími pracemi? a pak se naučte jasně vyjádřit co potřebujete vy!

- nenechte se pohltit starostí o děti, o domácnost, omezte požadavky příbuzných a zaměstnavatelů, za svůj čas jste zodpovědní sami

- zkuste změnit stereotyp - skvělý podnět k tomu dá sledování dětí, vyzvěte partnera k utkání v pingpongu, vymyslete legrační překvapení, na sáček od svačiny mu napište básničku, do boty mu dejte dopis nebo obrázek - stačí maličkost, která vyjádří, že vám stojí za pozornost

- než začnete hledat společný program, ujistěte se, že on i vy máte nějaký program vlastní, aby bylo z čeho čerpat energii, radost a společný námět k hovoru (víte že pohyb v nás vyvolává tvorbu endorfinů - hormonu štěstí?)

- pokud se cítíte doslova zavalení povinnostmi a závazky, trénujte slovo "ne", zkuste odstavit hlasitou hudbu, televizi puštěnou celý den, buďte svobodní od požadavků na "aktivní" odpočinek u moře, na horách, v zahraničí, choďte místo toho na třeba časově omezenou plánovanou procházku, pobývejte o dovolené v lese - uvidíte, jak se nadechnete, srovnáte myšlenky a priority a naberete síly 

- naučte se vytvářet příležitosti k rozhovoru - muž ocení plánovanou chvíli, žena spíš spontánní okamžiky, sladit to není lehké, ale nenuťte sebe ani partnera k povinnému mluvení. Dobrá příležitost se procházka ve dvou, i kdyby měla trvat jen dvacet minut.

- a hlavně - nevzdávejte to, prosím!

 Knížky, které jsme vám představili (Pět jazyků lásky, Osm kroků ke štěstí a Spojenci místo protivníků), najdete v rubrice kafemlýnkové Tipy.