Náměty na prožívání postní doby s dětmi

Nebe s Ježíšem

Potřebujeme: bílý papír formátu A2 (slepíme dvě A3 k sobě apod.), 40 a více postaviček z papíru (jednoduchá silueta panáčka)

Do horní části papíru formátu A2 napíšeme:

Pán Ježíš zemřel na kříži a vstal z mrtvých, 

aby každý, kdo v něho uvěří, žil s ním věčně v nebi.

Postup:

1) Na papír formátu A2 namalujeme doprostřed postavu Ježíše na kříži. Nahoru větu: „Pán Ježíš zemřel na kříži a vstal z mrtvých, aby každý, kdo v něho uvěří, žil s ním věčně v nebi“. Kolem několik obláčků.
2) Na Popeleční středu předložíme tento list a přečteme si s dětmi, co je na něm napsáno.
3) Zeptáme se dětí, zda všichni lidé, které znají, jsou věřící. Jestli chodí do kostela, žijí podle přikázání.
4) Najdeme někoho, kdo je nevěřící (např. v rodině). Na postavičku z papíru napíšeme jeho jméno (např. dědeček Karel). Děti postavu vybarví. Pokud je dětí více, každé dostane svou postavu se jménem jiného člověka.
5) Závěrem vyslovíme modlitbu za tyto lidi. Např. Pane Ježíši, prosíme tě za dědečka, aby Tě poznal a uvěřil v Tebe. Amen.
6) Postavičky nalepíme vedle Krista, jako by Ježíš ty první dvě držel za ruce. Ostatní postavičky se pak drží za ruce. Tak v průběhu celé postní doby vznikne veliké Nebe s Ježíšem.
7) Děti vidí, že Ježíš stojí o každého člověka, každého chce mít u sebe v nebi, a my jsme těmi, kteří druhým mohou svou modlitbou pomáhat.

Postní doba podle Ivany Horákové

Postní doba aktivně vůči druhým: Kolem nás žijí lidé, možná i v nejtěsnější blízkosti, kteří něčím strádají, a já osobně mohu přispět k tomu, abych jim nějak pomohla, zmírnila jejich potřeby. Tak se nabízí prostor pro almužnu, nějaký hmotný dar, nebo mohu nabídnout svůj volný čas,  nebo jen naslouchání tomu druhému. Jsme zvyklé z domácího prostředí hodně mluvit. Kvůli dětem, jejich výchově, nebo jen ze zvyku. Možná někdo kolem nás ale potřebuje jen prosté, nerušící a hlavně naše ticho.
Postní doba aktivně vůči mně samotné: To je myšlenka, kterou mi časem jakoby poslal svatý Matouš. V 19 kapitole evangelia podle Matouše se dočítáme od 16. do 22. verše o nadšeném mladíkovi. Byl nadšen Ježíšem, chtěl získat Boží království. Obě charakteristiky většina z nás asi splňuje. Jsme nadšené a mladé. A co mladík udělal? Neseděl doma, vyšel za Ježíšem a zeptal se: „Mistře, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ Neptá se, co dělat nemá, kde se omezit, jako jsme zvyklé o postní době přemýšlet - nebudu dělat to a ono, nebudu jíst to a ono apod. Jde a ptá se: „...co dobrého mám dělat…?“
Ježíš čeká na moje „vyjítí“ z mého srdce, na moji otázku: „Co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ Pro každou z nás, má Ježíš jinou a zcela osobní na dřeň jdoucí odpověď. Pokud položíme otázku, přesně odpoví, co dobrého máme dělat.

Náměty připravila Ivana Horáková, někdejší moderátorka Proglasu