Paliativní péče o děti

Hostem pořadu byl Martin Loučka, dětský psycholog a ředitel Centra paliativní péče. Ptali jsme se jednak na to, jaká je situace v ČR v oblasti paliativní péče o děti, také jak začít s dětmi mluvit o konečném stadiu života a co je pro rodiny v takové situaci nejdůležitější. Posluchačům jsme položili otázku, zda dokažou mluvit s dětmi o smrti. Kontakt na pana doktora je přes mail m.loucka(zavináč)paliativnicentrum.cz... a velmi hutné informační stránky kde najdete informace vznikly díky hospicovému hnutí Cesta domů.

Pozvali jsme také na tři akce:

První z nich je na každoroční bohoslužbu za "děti do dlaně", tedy za nedonošené děti jako poděkování za ty, které svůj těžký start do života zvládly i vzpomínka na ty, které svůj boj o život prohrály. Mše svatá se koná 14. listopadu 2015 o půl třetí odpoledne u kapličky Panny Marie u obce Antonínův Důl u Jihlavy. Kaplička je viditelná z hlavní silnice spojující Havl Brod a Jihlavu a je naproti Antonínově Dolu.

Druhá pozvánka je na duchovní obnovu v Českém Těšíně s názvem „Loučení“ od 13. Do 17. listopadu v exercičním domě Tovaryšstva Ježíšova. Je zaměřená na biblické texty vypovídající o rozloučení, životních ztrátách a smrti. Kdo má odvahu toto téma otevřít, může se přihlásit na stránkách Společnosti pedagogiky Franze Ketta. Obnovu povede P. Cyril Havel a Eva Muroňová.

Třetí pozvánku už jste v kafemlýnku slyšeli a jen zopakuji, že 7. listopadu v Brně v sále Břetislava Bakaly v Bílém domě zajistila nadace Credo celodenní přednášky a seminář manželů Smékalových na téma „Komunikace a řešení konfliktů“. Vstupné je symbolické a zatím je zaplněná polovina kapacity sálu, takže neváhejte a pokud můžete, přihlaste se na stránkách credonadacnifond.cz

DOPORUČILI JSME KE ČTENÍ ČTYŘI KNÍŽKY:

V naší redakční poště přistály dvě novinky z nakladatelství Cesta domů, které provozuje stejnojmenné hospicové sdružení v Praze
První z nich se jmenuje „Umění rozhovoru o konci života“ a napsal ji lékař Angelo Volanders na základě dlouholeté praxe a po množství zkušeností z práce s umírajícími lidmi. Jako důvod uvádí, že s výhledem na blížící se konec života je těžké rozhodnout se, jak pokračovat dál – jestli zkoušet do poslední chvíle lékařské postupy a zákroky nebo se vrátit domů v kruhu svých blízkých s tišením bolesti čekat na konec svých dní. Jako lékař vidí stěžejní komunikaci mezi ním a pacientem, která má být co nejsrozumitelnější a nejupřímnější, aby mohl pacient zbývající čas využít podle svého přání. A právě citlivému způsobu mluvení s pacientem je třeba se učit. Jeho knížka k tomu dává bezpočet příkladů a řešení. Knížka mapuje situaci v USA, ale základní princip je stejný jako u nás a je to otázka: Jak podat pacientovi informace, aby se mohl v komplikovaném zdravotním stavu dobře rozhodnout? Knížka bude výborným pomocníkem všech, kdo pracují v paliativní a hospicové péči nebo v nemocnicích. A já ji teď předám…aby si ji buď ponechal nebo někomu potřebnému věnoval. Druhá knížka od stejného vydavatele – tedy od „Cesty domů“ je od osvědčené autorky Martiny Špinkové, jejíž kresby možná znáte z knížeček Procházka kostelem nebo Od adventu do adventu. Už jsme tady v Kafemlýnku představovali její knížku Anna a Anička, která vyprávěla o životě vnučky a babičky, která zemřela. Letos stejná autorka vydala novou knížku, která se zabývá tématem strachu obecně. Jmenuje se proto „Divný brach strach“. Začíná příběhem dvou sourozenců, kteří si hráli u lesa tak dlouho, až byla tma, pak dostali strach a hledali cestu domů, když domů přišli, bohužel se strach objevil znovu – strach ze tmy, z průšvihu kvůli nenapsaným úkolům nebo ze samoty. Knížka je plná obrázků, které doprovází jednoduchý děj i popsané situace a nechávají prostor pro dětskou fantazii. Hlavně je výborným momentem pro rozhovor s dětmi na vážné téma při společném čtení.

Další dvě knížky, které bych vám dnes v Kafemlýnku ráda představila, jsou určené rodičům nebo konkrétně maminkám, které se musí vyrovnat se ztrátou dítěte. První je pedagogická příručka z Portálu, ve které najdete příběhy a komunikační cvičení pro děti, které se musí vyrovnat s nějakou ztrátou nebo odloučením. Ať už je to smrt někoho blízkého, stěhování, rozvod rodičů, změna školy, ztráta milovaného zvířátka nebo hračky. Řeší se tu způsob, jak pomoci dětem, aby tuhle zátěžovou situací prošly aktivně. Knížku „Vyrovnávání se dítěte se ztrátou a odloučením“ napsala Julie Sorensen a vydal ji Portál v roce 2012.  Paulínky vydaly letos jako novinku překlad románu německé autorky Leny Klassenové s názvem „Touha tulipánů“. Příběh ženy, které manžel nešťastnou náhodou přejel autem syna a ona se uzavřela do svého žalu i vzteku. Přichází k ní anděl v podobě živého přítele ochotného snášet její hněvivé výbuchy, obvinění i smutek a umožnit jí tak uzdravení. Při čtení téhle knížky jsem si vzpomněla na už dříve vydaný román Paula Younga „Chatrč“, kde se hlavní hrdina po rodinné tragédii – ztrátě dítěte - setkává se samotným Bohem, který je zcela jiný než všechny jeho dosavadní představy a předsudky a uzdravuje ho láskyplným přístupem. Knížka od Paulínek „Touha tulipánů“ je psaná ženou a vyzařuje ryze ženský přístup a prožívání téhle mezní lidské zkušenosti, která má naštěstí dobrý konec.