Předvánoční setkání

Adriana Růžičková přinese úryvek z fejetonu Barbory Šťastné: "Proč návody proti předvánočnímu stresu nefungují". Irena Kintrová přijde s taškou samých pěkných knížek a Ivana Horáková připravila náměty na založení nových vánočních tradic, tady je máte už teď:

Jaké zvyky v rodině máte? Založte si nějaké další!

Jste mladá, začínající rodina, nebo spolu jste už roky? Využijte vánoční svátky k založení nějaké nové tradice. Víte, jak se do vaší rodiny dostal právě ten či onen recept na cukroví? Víte, při jaké příležitosti si našel cestu do receptáře vaší maminky, nebo už babičky? Možná vás překvapí, když vám začne tchýně vyprávět, že recept na tyto kakaové rohlíčky má od své svatby, na kterou jí je pekla farní hospodyně. Nikdy nemůžeme vědět, který z našich zvyků nebo činů se na dlouhou dobu zapíše do životů dalších generací. Proto stojí zato si o nich teď před Vánoci spolu promluvit a novou, pěknou tradici založit. Někde je to zdobení stromečků po staročesku – tedy jen slámovými ozdobami bez třpytek a umělých třásní; jinde je to kapr na rajčatech, onde zase vyčkávání na andílkovo zazvonění, které svol&aa cute;vá členy rodiny schované v nejvzdálenějším pokoji domu… Tradice v rodině jsou jako krásná pouta, která drží své členy pohromadě a dodávají rodině její jedinečnost.

K Vánocům patří vděčnost a poděkování, ocenění toho, co děláte pro rodinu. Kdo chová vaše miminko, hladí je, přebaluje, směje se na ně? Kdo v noci vstává s nemocnými? Kdo připravuje svačinu manželovi a usmívá se, když se mu podaří zrýt zahrada, nebo opravit sekačka? Kdo manželce vaří oblíbené jídlo, umí ji obejmout jako nikdo jiný? Jste to vy, tátové, manželé, vy maminkyJ Chvílí poděkování se může stát „Kolečko lásky u štědrovečerní večeře“: každý člen rodiny dostane papírek, například A5, jako malý deníček. Každý si lístek podepíše, složí a hodí do připravené ošatky na stole. Po večeři, ještě než se odeberete ke stromečku, si může každý u stolu vylosovat jeden lístek. (Pokud vylosujeme sami sebe, požádáme jiného člena rodiny o výměnu.) Nyní na lístek se jménem někoho z rodiny mu tam napíšeme něco krásného: co se mi na tobě líbí, proč tě mám rád, čeho si na tobě vážím nebo čím krásným jsi mě v poslední době překvapil, potěšil. Tak bude u vašeho slavnostního stolu ještě o něco krásněji.

PŘÍBĚH Z NEBESKÉ PERSPEKTIVY:        Co vyprávěl anděl

Ty hvězdy dneska blázní… Jeden by řek´, že trošku spočine, ale znáte to, Šéf je přísný. Jsme neustále s očima na stopkách v řadách za sebou a pracovat a pracovat a …proč nás nepošle trošku mezi lidi? Že?...No, nepošle. Každý máme svou přísně střeženou funkci. Jen dost výjimečně dostaneme velkou zakázku. Jo, to se pak dějí věci, panečku, to byste se divili! Třeba, …když nám nedávno oznámil svůj záměr, jak se jmenoval…hmm, …“člověk“…Adam! Byli jsme přímo nadšení. Z počátku byli ve službě jenom dva z nás – to vám bylo tóčo…Ono uhlídat člověka je pořádná práce! Co on všechno dělá, na co myslí, s čím vším se, chudák, potýká! Řeknu vám, tělo je povedený dárek, radši být andělem. A jak se tak v ráji s Evou procházeli, štěbetali o nesmyslech, Eva, že má na něco chuť. Znáte ženské, pořád by něco mlsaly, a tak chmát po jabku a slup, slup, zmizelo v jejím a pak i Adamově žaludku. Šéf je od té doby moc smutný. Tak smutného jsme ho nikdy před tím neviděli. A víte co, já mám pocit, že se mu v očích, tůhle, když jsme se viděli, blýskal plán. Víte, on je dost pracovitý, to musím uznat a navíc mu jde dílo od ruky, jen co je pravda. Jen nemůžu přijít na to, co zamýšlí. Mno, tenkrát oba lidi vyhnal, ale jak ho znám, bez nich nevydrží ani chvilku.

Už když Adama tvořil – ostatně, dost jsme se přitom nadřeli – to bylo samé: zaběhni pro nejlepší hlínu, podej lopatku, nožík, vodu, ještě trochu vody, teď podej zrcadlo, ..teď sušit a ticho, nechejme ho chvíli prospat…Dal si záležet. A proto můžu říct, že má ty lidi rád. Ale, co teď bude?

Páni, ta byla, vidíte ji? Kometa! Kde se vzala? Jasná obloha, nikde ani živáčka a …je trochu chladno… Kam asi letí? A ten ocas. Aha, už se zastavila. Slyšíte to taky? Kolegové jsou asi u Šéfa. To je lomozu, dotazování, špitání a šuškání! Šéf nechce být rušen, musí se o něčem poradit se Synem. On je dost borec, víte? Hele, u Šéfa je i Gabriel, hmm, tak to vypadá na vážný rozhovor. Něco se děje…Vida, dohodli se! To vám byl lomoz, dotazování, hádání a špitání, málem jsme se poprali o trubky. A jeden kolega natahoval moldánky, že nemůže najít noty. Jó, chlapec, měl chodit na přípravu. Před každým vystoupením se přece trénuje. Nakonec, když mi promočil šaty, říkám: „Tu máš, mám dvoje.“

Jéje, tak já už musím letět! Jakže se ta vesnice jmenuje…? Berla, Betla, ale ne – Betlém! Tak, ahoj, LIDI, u jeskyně!