Přemýšlení o postní době s dětmi 2017

Myšlenky o postní době, které ze své praxe pro Kafemlýnek pro inspiraci připravila paní Zdenka Nečasová, katechetka z Brna a které jsme doplnily:

• půst musí děti vidět na rodičích, základem veškerého postního snažení je tedy vlastní příklad
• každá postní nebo adventní aktivita – třeba nakreslená cesta s úkoly je potřeba dělat s dětmi společně, na začátku vysvětlit, vydat se spolu na cestu, mít každodenní předsevzetí i večerní zhodnocení našeho úsilí, připomenout si, co se mi s Boží pomocí podařilo
• dětem hodně pomáhají zrakové vjemy – obrázky, kresby, nástěnka u společného stolu, na ledničce, nad pracovním stolem – není třeba být umělec, vzory se najdou v časopisu Duha, Nezbeda, na webu deti.vira.cz, v katechetických centrech, na webu biskupství, podstatné je k vytvoření obrázku děti přizvat – ovečka jde po cestě – dokreslujeme jí kytičky – dobré skutky, kamínky – co se nepovedlo nebo co bylo těžké, kdo nerad kreslí, dolepí samolepky. Společně hodnotíme den.
• Když dítě na rodičích vidí jejich obětavost pro lásku k Ježíši – chápou, že se tak dává Bohu dar. Oni taky mohou svým úsilím dávat dárečky a to jim dělá radost, protože my také dostáváme od Boha radost. Ruku v ruce to jde s výchovou k vděčnosti, že vše mám od Boha, jemu stále děkujeme a to nahlas. Venku bychom měli žasnout nad každou krásnou maličkostí… Příroda je nevyčerpatelný zdroj radosti. Dítě musí zakusit bohatství, které má kolem sebe, a potom teprve může dávat.
• Psychologie nám ukazuje další rozměr: dítě by si nejprve mělo uvědomovat a zažít, že něco vlastní, pak teprve se může naučit dávat. Musí se cítit naplněné ve svých potřebách a v bezpečí,  pak se může vydávat pro druhé, protože nebude mít strach. Dávat bonbóny kamarádovi se děti musí naučit, přirozeně k tomu má sklony málokteré.
• Další podstatný bod je vysvětlit smysl postního úsilí. Nepostíme proto, že to říkal pan farář nebo protože chceme jenom zhubnout , ale kromě toho, že získáváme prostor a smysl pro dávání, posilujeme svou vlastní vůli, odolnost i zodpovednost. Odolnost a pevná vůle, kdy něco dokážeme, něco vydržíme… to z nás dělá zralé lidi a z kluků rytíře. Pěstování této vlastnosti vymizelo, ale je to jedna za základních ctností dobrého člověka a křesťana. Tady se paní Zdenka přimlouvá za čtení pohádek, životopisů, co lidé dokázali, za čtení i třeba Vinnetoua atd. Jsme zde, abychom nebyli leniví, abychom něco udělali pro Pána Boha i svoje bližní, máme si podmanit svět. Ne destrukcí, ale budováním.  Pěstovat odvahu v dětech a statečnost vyžaduje cvičení vůle
• Neměli bychom se postit jen od něčeho, ale pro něco… umět si odříct to, co nám překáží v životě s Bohem nebo i ve vztazích k lidem kolem nás. Odložit ovladače, mobily, tablety, někdy i vysavače nebo lak na nehty. Když se ničeho nedokážeme vzdát, budeme hledat jen své uspokojení.
• Děti je snadné rychle motivovat pro dobro, když najdeme nějaký nápad, příběh, problém je spíš ve vytrvalosti, kterou je mohou naučit rodiče svou důsledností. S důsledností se dojde v rodině k výchově sebezáporu, jako samozřejmé součásti duchovního života.
• Maličké děti mohou dostat i nějakou odměnu za svůj dáreček pro Pána Ježíše, který se jim podařilo udělat – třeba tu zmíněnou samolepku
• Ohledně sebezapření není ani nutné hledat složitě extra příležitosti a měli bychom ho ocenit stejně jako dobrý skutek. Nejen si něco odříct, ale i opak, udělat něco navíc. Všechny děti mají sklon k lenosti: nechci psát úkoly, vyklízet myšku, jít s košem, uklidit ze stolu, umýt si boty, nechci uklízet, nechci poslechnout a připomenout jim, že právě tohle je sebezápor – přes svůj odpor jít a třeba i bez řečí něco nepříjemného udělat a že se mohou rozhodnout, jestli to zkusí splnit nebo ne, je cvičí v ctnostech
• V postní době je krásná hra na Anděla. Už čtyřleté děti by to ve spolupráci s rodičem mohly zvládnout. Losujeme každý den lístky se jmény členů rodiny - vytáhneme si jméno a zkusíme mu tajně nějak pomoci, udělat radost. Večer zkusíme uhádnout, co kdo pro koho udělal.
• Existují krásné příběhy, komiksy, životopisy svatých, i třeba kreslené filmy od Paulínek… ale základní pravidlo je „společně“. Je velká chyba, že rodiče dětem nečtou, když už se to děti naučily samy, ano, číst samy děti mohou, ale nebudou tomu rozumět. Je dobré číst s dětmi a vyprávět si o tom. Všechno souvisí se vším.
• Půst nelze pochopit jinak, než v kontextu ve vztahu k Bohu, který nás nepotřebuje hlídat, sledovat a trestat, ale je jako otec marnotratného syna – stále nám utíká vstříc, protože nás miluje.
• Během postní doby je dobré pamatovat na naši přirozenost, která potřebuje stále nové podněty - pomůže výzdoba obrazu, který vidíme každý den, nové květiny u kříže, změna v modlitbě různého typu, čtení žalmů, poslech CD s biblickými texty, biblické filmy… vyjít z obvyklého stereotypu a obohatit se něčím novým. Vnímat znovu všemi smysly. Stojatá voda nežije a děti poznají, kdy se modlíme jen tak, že fakt musíme a kdy je to upřímné a vroucí…ony nás čtou, zda jsme také ve vztahu k Bohu zapáleni pro Něho. Vždyť hořet toužíme i my dospělí, a proto i nám změny moc pomáhají.
• A ještě jeden tip právě na postní dobu před velikonocemi: modlitba křížové cesty v rodině doma. Na internetu, v časopisu Duha a jinde najdete hodně různých textů a podob křížových cest i pro děti. Někdy stačí omalovánky s křížovou cestou rozstříhat a položit po bytě třeba se svíčkami.  Jedno dítě nese nějaký kříž, který jsme vyrobili z klacíků, druhé má třeba baterku a svítí na texty u obrázků, třetí má za úkol sfouknout, čtvrté čte, pak se vystřídají. Mezi jednotlivá zastavení přidáme jednoduchou písničku z Taizé /téze/. Když už jsou děti větší, s nějakou znalostí věci, je zajímavá tahle obměna: rozmístíme obrázky, chodíme s křížem, ale děti mají při každém zastavení samy vyprávět, co je na obrázku a můžeme se jich ptát, co jim to zastavení má říct. Děti dokážou vymýšlet úžasné věci a my dospělí kolikrát žasneme, co je napadlo.