Proti nudě na cestách

S tím jak děti rostly a už neprospaly většinu cestu spokojeně s dudlíkem v puse, ale vyžadovaly nějakou zábávičku, objevili jsme několik pomůcek. Jedna je kapsář neboli organizér, který si šikovná matička spíchne za večer nebo zakoupí v prodejně s hračkami. Připevní se na zadní stranu předních sedadel auta a hned je místo na láhev s pitím a hračky. Dražší modely mají i vyklápěcí lehkou pracovní destičku na malování, která se dá lehce nahradit mazací kreslicí tabulkou. Na řadu také přišly pohádky a písničky. Vzhledem k tomu, že jsem stále u zdroje, poslouchali jsme produkty z naší stáje řečeno slovy technika formule jedna – tedy proglasové pohádky a pak jsme přešly díky časopisu Méďa Pusík, který měl přiložená cédéčka i na produkty jiných firem. Pak s rozmachem vydávání nahrávek přišly na řadu i produkty kupované přímo na míru – třeba Pohádky z pastelky Jitky Molavcové, které autorka sama četla a doplnila písničkami. No a dnes u nás v autě můžete slyšet ledasjaké čtení na pokračování pro mládež nebo pořady z proglasového cyklu "Než zazvoní zvonec" a podobné. Písničky ani hudba se u nás moc neujaly, u hudby se neustále riskuje, že co si děti oblíbí, to musí hrát pořád dokola a ve větší skupině už je těžká shoda, co se na tak malém prostoru bude poslouchat. Společný poslech mluveného slova má i stmelovací dimenzi – můžete přímo komentovat, co slyšíte, děti se hned mohou zeptat, čemu nerozumí a dá se to kdykoliv přerušit a pak zase pokračovat. Samostatné přehrávače MP3 jsme dětem zatím nedopřáli, občas se donutíme společně zpívat a před každou větší cestou provozujeme i činnost pro mnoho křesťanů typickou - rozhovor se Stvořitelem.

Když je na palubě dobrá nálada, přichází ke slovu i hry - ta, kterou vám dnes představím, se jmenuje typicky: „Už tam budeme?“ – já jsem ji objevila v nějakém obchodě jako kovový kufřík, ve kterém je sada karet s obrázky věcí, které můžeme cestou vidět z okna. Každý obrázek má na sobě bodové hodnocení – čím méně obvyklá věc, tím víc bodů. Originál této hry pochází ze zahraničí a počítá s cestou po dálnici, proto jsme museli některé kartičky vyřadit a naopak sadu doplnit o kusy vlastní. Takže jsme vyřadili značky typu exit, sjezd z dálnice, auto z půjčovny nebo tirák. Naopak jsme přidali výjevy z okresních silniček, kudy se obvykle jednou za čtvrt roku proháníme cestou k babičce – tedy díra ve vozovce, stádo pasoucích se zvířat, dřevěný sloup, osamělý strom nebo lešení u domu a kaple či kříž u cesty. Z tvrdého papíru jsme vystříhali stejně veliké karty, nakreslili nebo vystřihli z časopisu obrázek a přidali počet bodů. V autě pak se rozdá každému hráči pět karet, které si otočí a sleduje krajinu okolo. Pokud hráč uvidí, co má na obrázku, zahlásí co viděl a kartu získá. Pokud má nějakou těžkou, může ji odložit, vybrat si jinou ze zásobního balíčku, ale odevzdá i jednu ze získaných. Je dobré stanovit si časový nebo vzdálenostní limit, aby hra netrvala příliš dlouho.

Hrát se dá za jízdy i magnetické člověče nezlob se nebo šachy na kovové šachovnici. Pokud dítěti není špatně, tak prohlížení a komentáře jakýcholiv obrázků v knížkách či doplňování pojmů malé i velké baví dost dlouho.

Zajímavý odkaz na hry bez pomůcek jsem pro vás našla tady. nebo tady.

Kromě toho jste nám vy, posluchačky, psaly své zkušenosti z cestování dopravními prostředky a také jste se rozdělily o své náměty a fígle, jak děti zabavit během dlouhé cesty:

* Pro cestování s dětmi v autě se vyplatí umět je zabavit – písničky, básničky, pozorování okolí, pokud začnou třeba pištět nebo křičet, tak je ignoruju nebo dokonce podpořím a za chvíli samy přestanou, dělám časté přestávky. Samozřejmostí je bezpečnost (sedačky), hračky, drobnosti k jídlu a pití.

* Syn odjakživa cestuje rád, dcery to snášely nejhůř asi do čtyř let. Čtyřhodinová cesta vlakem s kočárkem a třemi dětmi bývala opravdu veselá, bavívali jsme celé kupé, občas celý vagón, ale alespoň nikomu nebývalo špatně. Poslední tři roky máme auto, ubylo publika, zato můžeme poslouchat pohádky, muziku a modlit se (ne že by to pro děti byla nejoblíbenější činnost). Petra.

* Dcerku jsem zabavila tak, že jsem použila papír z bloku a skládala jim různé jednoduché věci – lodičku, parník, čepici, šipku. Zdravím. Slávka

* Zdravím vás, na cestách hodně zpíváme a pohádkujeme. Výborná je hra na Barvy aut – každý si vybere jednu svoji  a pokud uvidí auto stejné barvy, má bod.  Maruška

* My jsme asi extrémní případ, ale naše děti moc rády cestují. Dvouletý syn prosedí o víkendu dopoledne v autosedačce. Jinak po cestách zpíváme, říkáme si básničky, pohádky, hledáme něco v krajině – třeba myslivecké posedy. Teď jsem pro pětiletou dceru objevila hru Motanice a karty do auta, kde se smývatelným fixem plní úkoly. Pěkné cestování přeje Jana.

* Máme dvě děti (4 a 7 let). Ve vlaku čteme s oblibou Čtyřlístek, v autě hrajeme slovní fotbal, vymýšlíme rýmy na slova a podobně. Vendula.

* Nemáme auto, tak s našimi třemi malými dětmi cestujeme vlakem. A proto se taky nenudíme – vyhlížíme balóny – tedy vodojemy, kostely... obtěžujeme, obhlížíme spolucestující, v kupé je vždycky mnoho zajímavých zákoutí... Lidka