Táta inspiruje

M: Ve vztahu k tátovi mám do nynější doby velký problém. Nedokážu ho obdivovat vlastně v ničem, ani z dětství nemám nějaké krásné vzpomínky. Je to téma skoro každé zpovědi, těžko se mi to překonává, ale zatím s tím nedokážu nic dělat. Našim dětem dopřávám s manželem úplně jiné prožitky a vztahy.  

Žaneta: Můj tatínek nás tři dcery úžasně přijal a stále nás miluje. Je rád, že má vnoučata a věnuje se jim, učí je hry… Vážím si jeho otevřenosti, nezištné pomoci ostatním.

Marcela: Můj táta má krásný pohled, který mě vždycky povzbudil, pohladil, zahřál. To mě nese celým životem. Také si na tátovi vážím úcty a respektu ke mně i mým všem sourozencům. Díky za potřebné téma

Lucie: Můj otec byl vždy velmi přísný, často až nespravedlivý. Byli jsme v pozoru a v napětí očekávali jeho návrat domů. Maminka to s ním neměla lehké. Léta a naše modlitby však obrousily mnohé hrany a z mého přísného otce je ten nejněžnější dědeček. Musím přiznat, že otec hrál roli při výběru partnera, hledala jsem jeho pravý opak. Zpětně vidím, že doma ventiloval vlastní stresy a nejistotu z práce, do které dával všechno. Nejvíce si na něm vážím toho, že nás dokázal vést k samostatnosti a zároveň nikdy neodmítl pomoci. Svého otce miluji a ctím.

Veronika: U taťky si vážím hlavně poctivosti a jeho ochoty pomoci každému, kdo se ocitl ve špatné situaci.

Běta: Můj otec byl obětavý, čestný, vedl nás ke Kristu. Jsem z devíti dětí, které vychoval. Když si na něj vzpomenu, je to jeho dlaň – veliká a hřejivá!

Posluchačka: Můj táta od nás odešel, když mi bylo osm let a nikdy se nám už neozval. Moje maminka nám dala se sestrou krásné dětství, ale vím až teď, když mám sama rodinu, jak důležitou roli táta v rodině hraje. Dává mé dceři nadhled, sebevědomí a hlavně umí vymyslet různé skopičinky…

Pája: jednou jsem psala slohovku na téma „Hrdina“. Tím hrdinou pro mě byl můj táta. Když se rodiče rozešli, tak asi pro roce si mě táta vzal do své nové rodiny. Bylo to asi v sedmé nebo osmé třídě. Vzal si mě zrovna v té největší pubertě… Přijal člověka, kterého vlastně neznal. Jsem mu za to vděčná…

Posluchačka: Jsem matkou dvou dětí a až díky této zkušenosti si uvědomuji především množství času, který mi můj tatínek věnoval. Celé dětství jsme jezdili na obyčejné výlety do přírody, byli jsme jako rodina hodně spolu. V dnešní uspěchané době čerpám z těchto vzpomínek klid a snažím se ho přenést i do naší domácnosti.

Eva: Svého otce jsem velmi ctila pro jeho vytrvalost k dosažení cílů, pracovitost a pravdivost slov i činů. Je i po své smrti (měl 94 let!) mým vzorem.

Pepa: U svého otce si vážím toho, že mě naučil kladnému vztahu k práci. Že dokážu zatnout zuby v těžkých chvílích, že mám víru, lásku…

Táňa: Jsem nemocná, a ačkoliv to táta má ke mně 70 km daleko, vozí mě na terapie. Jeho láska a podpora má praktickou podobu. Vím, že se na něj můžu spolehnout. Za to si ho moc vážím.

Posluchačka: Na otce mám krásné vzpomínky, zemřel v šedesáti letech. Byl klidný a pokorný, pečlivý, radostný, bohužel se nedočkal dalších vnoučat…

Tomáš: Na otci si vážím talentu a inciativy.

Posluchačka: Můj tatínek – autorita. Taky hrdina, pět let se o nás staral sám po smrti naší maminky a bravurně to zvládl. Ostrov ochrany a bezpečí, čest, poctivost, obrovské sociální cítění, nikdy nehrál jen na sebe, studnice moudrosti… asi byste ho museli poznat! Je to člověk s chybami, ale je skvělý.

Tereza: Tatínek mi dal vědomí, že mi pomůže kdykoliv, taky že je důležitá trpělivost. Žijeme v třígeneračním systému, pomáhá to naší dceři, že má takového dědečka. Mám dotaz – jaké činnosti s dětmi během dne má žena přenechat tatínkovi, aby podporovala jeho roli otce, když dorazí kolem páté z práce a chce si budovat se svým dítětem vztah?

Marie: Na taťkovi si cením klid, pevnost a trpělivost.

Jana: Na svém tatínkovi si nejvíc vážím obětavosti a humoru. I když to není můj biologický otec, nikdy nedělal mezi námi dětmi rozdíl!

Posluchačka: Mého tatínka vnímám jako člověka, který si uměl se vším poradit, opravit. Byl pro nás zdravou, přirozenou autoritou. Uměl se zasmát sám sobě. Velkou roli hrála i maminka, která měla k otci velkou úctu a lásku a my jsme jejich vzorce chování nenásilně přijímali…

Josef: Otec v rodině nám dával hranice, učil nás pozitivnímu vztahu k přírodě, k autoritám. Byl přísný, ale snažil se být spravedlivý ke mně i bratrům. Vážím si na něm, že postavil sám celý dům (i s naší pomocí), ale naše duchovní potřeby dlouhodobě nenaplňoval.

Pavla: Můj tatínek byl obětavý, statečný, poctivý v práci. Nám třem dětem se věnoval, dával nám lásku, jistotu, hranice a rady do života. Nebyli jsme mu lhostejní!

Hana: Táta selhal. Pil. Nebyl s námi od mé druhé třídy. Uznával jen o pět let mladší sestru. Když ho máma vzala zpátky, naučil se věnovat vnukům. Za to díky!

Posluchačka: Můj otec je moc hodný. Přesto, když vidím svého manžela, jak umí naše děti obejmout a dát jim pusu, zůstávám v úžasu, jaké je to požehnání, když otec dokáže svým dětem city projevit.

Posluchačka: Svého taťky si vážím pro jeho rozhodnost, že si umí se vším poradit.

Olda: Můj táta v lednu umřel, ale mám moc dobré vzpomínky. Ne sice všechny, ale jsem moc vděčný. Vzpomínám na jeho velkou ruku, nápomocnost druhým, uctivost ke starým. Vděčím mu za víru.