Věnec splněných přání

 - inspirace z časopisu Duha (starší číslo s hvězdičkami), upraveno

- aktivita vhodná pro děti od cca 3 let bez dalšího omezení věku

- vhodné pro ty, kdo rádi víc vyrábí a větší děti, přinese  překvapení (zvlášť od těch členů rodiny, kteří o sobě nemluví, najednou slyšíme, co by si přáli)

Cíl:

1/ prožít advent s myšlenkou na druhé

2/ pochopit jak je někdy těžké splnit někomu co si přeje a snížit pak třeba svoje nároky

3/ všímat si i drobností, které se podařily, víc než toho, co nemáme

Potřeby:

- barevné mašle – tolik kusů, kolik je dnů adventu, délka cca 70 až 90 cm

- větší věnec – i jen slámový korpus nebo zelený s větvičkami min. obvod 1m, průměr 30 cm a více

- barevné papíry, nůžky, lepidlo, čtyři malé obrázkové samolepky

Postup:

1/ spočítáme, kolik dnů má letos advent, podle toho si připravíme odpovídající počet krabiček od sirek

2/ změříme si, jak je krabička široká a ustřihneme si pruh barevného papíru dlouhý tak, aby se dala vnější strana krabičky obalit, vnitřky vyndáme, abychom si je nezalepili. Všechny krabičky obalíme dokola barevným papírem, přilepíme obal a napíšeme na ně datum, k neděli přilepíme obrázkovou samolepku (pokud zamýšlíte použít věnec víckrát, napište jen pořadová čísla dnů adventu - ale pak si musíte pamatovat, co už bylo nebo u přečtených nechat povystrčený vnitřek)

3/ nachystáme si barevné stužky, na věnec přiložíme na bok první vnější část obalu krabičky od sirek, vnitřkem provlékneme stužku a přivážeme k věnci, zakončíme na boku věnce mašlí. Vážeme jednu vedle druhé na délku, ne na šířku - aby se vešly

4/ do přivázaných krabiček zasuneme vnitřní části

5/ Podle počtu adventních dnů připravíme čtverce bílého papíru cca 5x5 cm, čtyři nedělní odložíme stranou, mohou mít i jinou barvu. Spočítáme členy rodiny a vydělíme počet dnů počtem lidí v rodině, aby měli všichni přibližně stejně – pokud to nevychází, přidělíme někomu papíry z neděle nebo uděláme víc papírků společných pro celou rodinu tak, aby to bylo pro všechny přijatelné a měli pocit, že měli zhruba stejně (možná někdo bude chtít méně přání dobrovolně)

6/ každý člen rodiny si vezme svou hromádku papírů a má za úkol na ně napsat jedno svoje přání, které chce, aby se některý den v adventu splnilo – ALE! předem se zdůrazní pravidla

- nejedná se o kupování hraček či předmětů

- přání má být splnitelné za jeden den, konkrétní a reálné

 Malým dětem je třeba dát konkrétní příklady a uvést nápady typu (místo jedné pohádky číst dvě, hodinu kreslení s mámou, bez odmlouvání pomoc celý den, táta – uvařit k večeři oblíbené jídlo, syn – zahrát si s ním stolní hru atd.)

– malé děti mohou svá přání jen nakreslit nebo některému z rodičů pošeptat, aby je napsali

7/ popsané lístky složíme na čtverečky, dáme do košíku a hodně promícháme, vytahujeme jeden po druhém a dáváme do krabiček, aniž bychom věděli, co kdy bude

8/ každé ráno před odchodem z domova nebo večer předem rozbalíme jedno přání a každý konkrétně řekne, jak se bude podílet na jeho plnění, následující večer při modlitbě u věnce si řekneme, jak se dařilo, poděkujeme si  a můžeme na rub lístku napsat, jaké to bylo

úskalí - je třeba počítat s tím, že nutně dojde vlivem okolností k tomu, že se něco nesplní. Je třeba na to děti připravit a vysvětlit jim to, případně vymyslet společně náhradní variantu. Stejně tak budou zklamané, když na ně třeba hned nevyjde řada, pak je třeba vysvětlit a cvičit se v trpělivosti. Stejně se postupuje, pokud děti napsaly něco nereálného, společně na místě vymyslet náhradu.

Těšte se ale na překvapení - třeba když si máma přeje celodenní pomoc s úklidem, může se jí stát, že i děti, které dosud nejevily o úklid zájem a jen občas sledovaly matku, jak se snaží, umí v mžiku najít úklidové prostředky a vytřít, jako by to dělaly odjakživa... najdou vysavač, umí s ním dobře zacházet a nakonec mají samy ze sebe skvělý pocit, že to zvládly... Kéž by jim to vydrželo i déle než jeden den v adventu!

Zkušenost - ačkoliv výroba téhle varianty adventního kalendáře a věnce zároveň byla hodně pracná, přinesla dobré ovoce - jednak jsme u jednoho člena rodiny, který se málo projevuje, zjistili, co si skutečně přeje (a že to ani on sám nejdřív nevěděl). Druhak jsme zjistili, že i když se některá přání pro rodičovskou neschopnost nedají splnit (do aquaparku mě v zimě opravdu nedostanete), děti to dokážou pochopit a odpustit. A třetí poznatek - že když se člověk o něco snaží, Pán Bůh do toho vstupuje v dobrém - jak jinak by bylo možné, že tři přání členů rodiny se dala splnit jedině o víkendu a skutečně se "náhodou" vždycky o víkendu vytáhla? Zkuste to a uvidíte sami!