Začít velmi brzy, začít včas

Hostem Adriany Růžičkové bude poradkyně Lucie Lyerová z brněnské společnosti "Raná péče". Je to terénní sociální služba - tedy poradce dochází přimo do rodiny, ve které je dítě s postižením nebo ohroženým vývojem. Cílem této péče je zmírnit důsledky, rozvinou veškerý daný potenciál a pomoci rodině zvládnout celou situaci co nejlépe. Poradce spolupracuje s lékaři, fyzioterapeuty a pedagogy tak, aby poskytl co nejúčinnější pomoc. Rodičům se dostávají potřebné informace, dětem pak koordinovaná péče, která přichází včas. Během růstu dítěte totiž nastávají tzv. "vývojová okna" - tedy období, kdy si dítě potřebuje osvojit nebo rozvinout určité dovednosti. Pokud se toto období promešká, je pak obtížné je nahradit, doplnit nebo kompenzovat. Proto je tu raná (tedy brzká, včasná) péče, která umožňuje vývojové šance využít.

Kromě této poradkyně byla pozvaná i rodina, která služeb "Rané péče" využila. Záleží ovšem na nich, zda se rozhodnou přijít a mluvit o své zkušenosti.

Kromě toho vás čeká obvyklá soutěž o knížky a také trochu všetečná anketní otázka "Co pro vás jako rodiče bylo těžké děti naučit a proč?"

TIPY NA KNÍŽKY O VÝCHOVĚ:

Portál vydal v roce 2016 knížku Pavla Říčana a Pavlíny Janošové s názvem „Spirituální výchova v rodině“, autor je profesorem pedagogické psychologie, spoluautorka taktéže, takže jejich pohled na věc je velmi precizní. Chápou spiritualitu jako smyl pro nadsmyslové jevy a prvky života – ať už se jedná o budování vztahů, chápání umění nebo přímo vedení dětí k náboženskému cítění. Přestože se autor snaží o nestranný pohled na výchovu, je z knížky poznat respekt k náboženství a žité víře jako takové. Dočtete se i o jiných náboženstvích než křesťanství. Rozhodně tu nenajdete, jak dítě donutit k chození do kostela, ale možná si sami lépe promyslíte, jak smysl pro spirituální prvky v rodině pěstovat. Jak vychovávat svědomí, jak se s úctou vyjadřovat k otázkám sexuality, sebeovládání v oblasti jídla i peněz, jak vést k modlitbě, jak k meditaci… Víme, že víra je dar, ne dar hmatatelný, který se předává v rodině z generace na generaci. Každý sám musí hledat svou cestu víry, ale naše rodičovská zodpovědnost nám ukládá ukazovat směr. To za nás žádná knížka neudělá. A my dokážeme být směrovkou především tím, jak pravdivě žijeme to, čemu věříme.

Druhou knížku vám představila v Kafemlýnku sama česká vydavatelka Kateřina Kulhánková z IMPAKTU. Napsal ji Steve Biddulph a jmenuje se „Výchova dětí“ – autor se v ní zaměřil zejména na otázku, zda by děti mladší tří let věku měly navštěvovat jesle. Je to docela sporný bod, protože z hlediska ekonomiky státu je výhodnější, když matka hned po porodu nastoupí zpět do práce. Objevují se i tvrzení, že je v podstatě jedno, jestli dítě vychovává matka nebo kdokoliv jiný. Existují však také studie, které tvrdí, že delší odloučení dítěte v raném věku od matky má svoje nepříznivé následky v oblasti emocí a vztahů. Autor knížku zamýšlel jako podporu při rozhodování, zda se mají matky vrátit brzy do práce nebo se mají plně věnovat výchově a péči o děti v raném věku. Autor rozhodně hlasuje přes všechna úskalí pro druhou možnost. Tedy aby se maminka spíš věnovala budování láskyplného vztahu bez dlouhodobého odloučení v nějakém zařízení. Pokud některá z maminek váhá, čemu dát přednost – zda třeba svému rozvoji, dobré kariéře nebo seberealizaci před dennodenní trpělivou nedoceněnou péči o malé dítě – možná by tenhle text pomohl v rozhodnutí. Maminkám, které se rozhodly být na rodičovské a mají někdy pocit, že tím pro ostatní ztrácejí hodnotu, by naopak knížka mohla podepřít sebevědomí racionálními argumenty.

Třetí knížku „Co jsem měl vědět dřív, než jsme se stali rodiči“ autor sám doporučil ke čtení lidem, kteří o se připravují na příchod dítěte do rodiny. Je to rodinný poradce Gary Chapmann, který popsal teorii pěti jazyků lásky-tedy pěti základních způsobů jak dáváme a přijímáme láskyplné projevy. Protože už má děti dospělé, přizval ke spolupráci Shannon Warden, aby byl pohled na život s malými dětmi komplexní. Knížku napsali proto, že si myslí, že by jim oběma na začátku rodičovství pomohlo, kdyby jim někdo vysvětlil  změny, které je čekají a s čím mají jako rodiče v budoucnu počítat. Proto se tady čtenář seznámí s tím, jak rodičovství mění životní program, jak rozložit síly a čas, jak se naučit sebekázni v oblasti financí i emocionálního zdraví. Jak také rozpoznat své meze, pěstovat ochotu k obětování, být tvořivý. Proč se při výchově nesrovnávat s druhými, jak stanovit dětem hranice, pečovat o své manželství, starat se o vzdělávání dětí i jak se jim omluvit. Je to komplexní a praktický průvodce rodičovstvím plný konkrétních zkušeností a příkladů. Jak autoři píšou – rodičovství stojí za všechnu tu námahu a energii, a přes všechny těžkosti neztrácejme naději. Možná by knížka byla i zajímavým zrcadlem pro prarodiče, kteří si už výchovou dětí prošli, hodnotí její klady a zápory a chtějí se aktivně věnovat vnoučatům. Knížku „Co jsem měl vědět dřív, než jsme se stali rodiči“ vydal Návrat domů v tomto roce.